Od soboty 6. července do soboty 28. září budou adventisté na celém světě diskutovat při sobotních bohoslužbách o službě lidem v nouzi. Autorem pomocné příručky k probíranému tématu z Bible je Jonathan Duffy, předseda ADRA International. Příručku je možné si stáhnout na stránkách sobotniskola.casd.cz, případně zakoupit v každém sboru církve adventistů, nebo stáhnout zde:sobotní škola_3_2019 Každý týden bude opět možnost zhlédnout čtvrthodinové zamyšlení k probíranému tématu na stránkách HopeTv.cz.

Zde je úvodní slovo Jonathana Duffyho: „Jednomu z mých nepatrných bratří…“

Adventisté sedmého dne vnímají povolání hlásat „věčné evangelium“ (Zj 14,6) celému světu. Tím se vlastně jen řídíme Ježíšovými slovy, abychom získávali učedníky, křtili je a učili je „zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,20). Ježíšův příkaz zahrnoval i to, abychom sloužili trpícím, poníženým, chudým, hladovým a uvězněným.

Vždyť nakonec to byl Ježíš, kdo nejdříve vyprávěl podobenství o milosrdném Samařanovi (L 10,30–36) a potom svým posluchačům přikázal: „Jdi a jednej také tak.“ (L 10,37) A byl to Ježíš, kdo při popisu toho, jak na konci času rozdělí národy „jako pastýř odděluje ovce od kozlů“ (Mt 25,32), hovořil o důležitosti pomoci hladovým, nemocným, nahým a vězněným. „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,40)

Jinými slovy, spolu s hlásáním velkých pravd o spasení, svatyni, stavu mrtvých po smrti a trvalé platnosti zákona máme naplňovat potřeby lidí v nouzi. Vždyť nakonec, jaký lepší způsob na zasažení lidí evangeliem existuje než pomáhat jim v praktických věcech života? Jak napsala Ellen G. Whiteová: „Skutečný úspěch při styku s lidmi může přinést jen Kris-tova metoda. Spasitel se stýkal s lidmi jako ten, kdo chce jejich dobro. Projevoval jim soucit, sloužil jejich potřebám a získával si jejich důvěru. Pak je vyzval: ‚Následujte mne.‘“ (MH 143; ŽNP 67)

Kdosi spočítal, že v Písmu se nachází 2 103 veršů, které vyjadřují mimořádný Boží zájem o chudé a utlačované. V porovnání s ostatními aspekty víry, učení a křesťanského života obecně je rozsah odkazů na službu lidem v nouzi skutečně ohromný. Musíme proto brát opravdu vážně všechny výzvy k takovému jednání, které zmírní bolest a ulehčí utrpení ve světě kolem nás. To neznamená, že bychom se neměli věnovat šíření evangelia. Právě na-opak, služba potřebným se může a má stát mocným nástrojem hlásání evangelia.

Je samozřejmě dobré pomáhat druhým už jen proto, že to zlepší kvalitu jejich života. Máme jednat spravedlivě už jen proto, že je správné „zachovávat právo“ (Mi 6,8). Zároveň však platí, že když jednáme spravedlivě a pomáháme naplňovat druhým jejich bezprostřední potřeby, měli bychom poukázat na naději, kterou máme (1Pt 3,15). Touto nadějí je přece zaslíbení věčného života v Kristu.

Ježíš uzdravoval nemoci, vracel zrak slepým, léčil malomocné, a dokonce křísil mrtvé. Ale všichni, kterým sloužil, dříve či později zemřeli. Ve chvíli, kdy jim pomáhal a naplňoval jejich potřeby, pro ně ve skutečnosti dělal ještě mnohem více. Ano, sloužil trpícím, ale pak je vyzval: Ná-sleduj mne. I my máme podobně jako Ježíš sloužit trpícím a pak je vyzvat: Následujte Krista!

Tím, že usilujeme o konání spravedlnosti a dobra na světě, představujeme Boží království – a to způsobem, který je stejně věrohodný, správný a efektivní, jak když o Božím krá-lovství kážeme. Když pomáháme chudým a utlačovaným, ve skutečnosti tím oslavujeme a uctíváme Boha (Iz 58,6–10). Když však trpícím nepomáháme, znevažujeme samotného Boha (viz Př 14,31).

Toto čtvrtletí se soustředíme na studium toho, co Boží slovo říká (a je toho hodně) o našem povolání sloužit trpícím kolem nás.„Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,8) To říká vše.