S babičkou jsme si povídaly skoro tři hodiny

Valča Kováčová (vlevo) a Míša Vilímková (vpravo) napsaly (další fotky ZDE):

1.V srpnu jsme jely s Míšou Vilímkovou na týden do Železnice u Jičína. Nejdříve jsme jely autobusem do Prahy, kde na nás na Florenci čekal Pavel Zvolánek. Jel s námi metrem na stanici Černý Most, odkud nám jel autobus do Jičína. Tam na nás zase čekal Daniel Jonáš. Jely jsme s ním do kempu Krokodýl, kde jsme týden všichni bydleli v chatkách.

Celý týden byl o službě, o tom, jak mohou mladí lidé pomáhat – normálně i duchovně. Během pobytu nás navštěvovali různí lidé, kteří nám při workshopech představovali nějaké dané téma. Vyprávěli nám o své práci a dávali různé rady, jak na to.

Jednou jsme měli práci v terénu. Každý si mohl vybrat, kam půjde pomáhat. Možností bylo mnoho, například věznice Valdice, domov důchodců, domov pro mentálně postižené, nemocnice. S Míšou jsme šly do domova důchodců, kde jsme měly příležitost jít za někým na pokoj si s ním popovídat. My jsme šly za babičkou, která se jmenovala Vlasta Novotná. Bylo jí 90 let, ale vůbec na to nevypadala. Byla malá, čiperná, veselá, upovídaná. Strávily jsme s ní skoro tři hodiny, přitom jsem se bála, že si nebudeme mít o čem povídat. Spletla jsem se. Celou tu dobu jsme si povídaly. Paní Novotná mám vyprávěla o svém životě a o dalších věcech. Když se náš rozhovor chýlil ke konci, nedalo mi to a začala jsem jí vyprávět o Bohu. Nebyla věřící, ale říkala, že její příbuzní věřící byli. Nakonec jsem se jí zeptala, jestli se chce s námi pomodlit. Ona souhlasila, a dokonce se pomodlila i sama.

Poslední večer jsem zažila něco, co jsem dosud neprožila. Měli jsme možnost přijít za Vaškem Vondráškem a pomodlit se s ním za věci, které nás trápí. Jelikož mě něco trápí, rozhodla jsem za ním jít a říct mu, co mám na srdci. Vašek mě vyslechl, modlili jsme se spolu a on mi pomazal čelo olejem, nakreslil mi tam křížek. Měla jsem takový zvláštní pocit. Bylo mi do pláče a zároveň jsem byla strašně šťastná, že na různé věci nejsem sama, že Bůh je se mnou.

Jsem moc ráda, že jsem mohla na Vokouna jet, že jsem poznala nové lidi a něčemu se přiučila. Moc se mi tam líbilo.

Valerie Kováčová

2. Všechny zdravím z Vokouna, kde jsme s Valčou Kováčovou strávily týden od 6. do 13.8. Vokoun byl na téma služby.  Největší zážitek jsem měla v domově důchodců, kde jsme zpívali české písničky. Některé babičky plakaly radostí a štěstím. S jednou paní, které je 90 let, jsme si s Valčou dokonce skoro tři hodiny povídaly. Líbilo se mi, jak nás pan ředitel provedl po celém areálu.  Celý týden jsme měli workshopy a práci v terénu. Někteří jeli do věznice ve Valdicích, jiní do nemocnice za dětmi, další do domova pro mentálně postižené, někdo se věnoval romským dětem. Celý týden se mi moc líbil. Těším se, že pojedu i příští rok.

Michaela Vilímková