Bohouš s Jožkou„Tvá láska mi přinesla velkou radost a povzbuzení,
protože jsi potěšil srdce věřících, bratře.“
Filemonovi 6.verš

Je tomu již skoro 44 let, co jsem potkal jednoho veselého mladíka. Přesně vím, kde a jak se odehrálo toto naše první setkání. Přijel jsem v září roku 1973 poprvé v životě do Sokolova jako mladý kazatel, abych se seznámil se svým prvním sborem.  S Gustou Činčalou jsme se zastavili u budovy ředitelství HDB, kde Bohouš Zámečník pracoval, aby mi ho představil. Zastihli jsme ho stát vedle velké rudé pěticípé hvězdy, kterou zrovna měli instalovat na střechu domu. Při pozdravu jsem mu řekl, že asi nebudeme kamarádi, když takové hvězdy bude montovat. Všichni jsme se tomu zasmáli – ale byl jsem špatným prorokem.

Bohouš se stal pro mne během mého působení v Sokolově nakonec nepostradatelným kamarádem. Takřka denně se vracel z práce namísto domů přímo k nám na Kraslickou, aby mi pomáhal s rekonstrukcí domu a stavbou modlitebny. Častokrát se mnou pracoval až dlouho do noci. Stal se  pro mne obrovským příkladem praktické víry a obětavosti. Byl člověkem činu. Rád vzpomínám na jeho veselou povahu, na jeho písničky s kytarou, kdy probouzel nadšení a radost celé mládeže i sboru. Dokázal nás nejen často rozesmávat, ale i pěkně rozplakat. Třeba když přednášel báseň ke dni matek „Kytička fialek“, anebo při zpěvu písně „když jako marnotratný syn jsem z domu odešel, že krvácelo srdce jí, já tenkrát nevěděl.“.

Rád bych se s vámi ještě podělil o jeden z mnoha zážitků s Bohoušem. Jednou, když u nás v domě dodělal ústřední topení, vrátil se ještě večer na motorce zkontrolovat, jestli vše funguje dobře.  Chvíli jsme si potom povídali, a když jsem ho vyprovázel, Bohouš se na mne zadíval a s jeho typickým úsměvem mne zkoumal. Pak se zeptal: „Strejdo, tak mi řekni, kam jsi schoval moji motorku?“   Až po chvilce jakéhosi vtipkování jsme zjistili, že ji někdo ukradl. (Kupodivu ji totiž neměl zamknutou, přesto že mne stále poučoval, že mám všechno zamykat!:-))). Nejlepší na tom bylo, že úplně neskutečně a  za velmi dramatických okolností se nám podařilo zloděje nakonec chytit. Ten  nás  sice chvilku vodil za nos, než-li nás dovedl k pečlivě ukryté motorce kousíček za rohem, od které se krásně odrážel měsíční svit. Bohoušovi srdce zajásalo. Motorka je zpět. Zloděje jsme v záchvatu boje předali  SNB, jenže ta místo zloděje  začala vyslýchat nás a mezitím jim pachatel krásně utekl. My jsme netušili, že se ta noc ještě protáhne a my máme před sebou další dramatické zážitky.  Ale o tom až někdy jindy! Nebo vám může Bohouš sám dovyprávět…

Nikdy jsem nevěřil, že v  životě nastanou události, které můžete prožít vícekrát.  Mně se to podařilo. Naše životní cesty s Bohoušem se překvapivě znovu setkávaly. Byl jsem v Plzni, když byl Bohouš povolán do práce kazatele také do plzeňského sboru. Pracovali jsme spolu, bydleli jsme v jednom domě, zažili jsme mnoho krásných a nezapomenutelných chvil. Teď už to nebyly jen převážně stavební práce jako Sokolově, ale měli jsme možnost prožít si a vychutnat to Ježíšovské vyslání učedníků do misijní práce ve dvojici. A byl to zase ten obětavý kamarád…

A potom po několika letech opět jsme se ještě jednou znovu setkali jako blízcí spolupracovníci. Bylo to v kanceláři českého sdružení církve, kde jsme vedle sebe prožili mnoho požehnaných let.

A co pro nás Pán Bůh ještě přichystal? Bohouši, zase se někde naše životní cesty setkají?  Setkají se znovu? Já věřím, že ano. Určitě se setkají!
Vždyť: „jsem si jist, že ten,  který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista…“  Fil 1,6

Jožka Bajusz (nahoře na fotce vpravo)