MartinKázání Martina Lindtnera v Sokolově 7.1.2017

Stará křesťanská legenda, zaznamenaná v apokryfní knize Skutky Petrovy, vypráví příběh ze života apoštola Petra. Odehrává se v Římě v době pronásledování křesťanů. Petrovi hrozí smrtelné nebezpečí, a tak se ho snaží jeho blízcí přesvědčit, aby opustil Řím. Petr se nejprve zdráhá, ale nakonec si dá říct. V okamžiku, kdy opouští Řím a prochází městskou bránou, spatří Krista. Padne na kolena a zeptá se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?). Kristus mu odpoví: „Kráčím do Říma, abych tam byl znovu ukřižován.“ „Ty, a znovu ukřižován?“ diví se Petr. „Jak říkáš, Petře,“ odpoví mu Kristus. Petr nakonec řekne: „Pane, vrátím se a budu tě následovat.“ Jakmile ta slova vyslovil, ztratil se mu Kristus z očí. Apoštol v tu chvíli pochopil, že Kristus mluvil o jeho (Petrově) utrpení. A tak Petr kráčí zpátky do Říma vstříc smrti, kterou umíral jeho Pán.

Milí přátelé, sestry, bratři,

rád bych s vámi otevřel starozákonní příběh z Genesis 16,7-14 ve, kterém zaznívá otázka Quo vadis. Jen s tím rozdílem, že se neptá člověk Boha, ale Boží posel pokládá tuto otázku člověku: Quo vadis, Homine?

V tomto příběhu se některá témata či motivy objeví v Bibli poprvé. Poprvé vystupuje na scénu Boží posel neboli anděl. Poprvé a naposledy je v dochované starověké blízkovýchodní literatuře žena oslovena jménem ze strany božstva (nepočítáme Nový zákon). Poprvé je v Bibli předpovězeno narození dítěte, kterému je zároveň přiděleno jméno ještě před narozením. A nakonec je to snad jediné místo v Bibli, kde člověk dává Bohu určité jméno.

Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, (Gen. 16:7 ČEP)

Těhotná a osamělá žena jménem Hagar ujde pouští asi 110 kilometrů, když ji zastaví Boží posel. Prchá před problémem, který se stal neúnosným. Ve chvílích, kdy ji život připravil opravdu perné chvíle, prchá egyptská otrokyně domů, ke starým jistotám, do Egypta. Tomu rozumím. Také se rád vracím domů, když je mi tady na západě těžko. Jak daleko by došla, kdyby ji nezastavil Boží posel? Narodilo by se její dítě? Přežila by na svém útěku v poušti?

Jak jsme si již řekli, poprvé zde vystupuje na scénu Boží posel – anděl. Teologové se přou, zda přítomnost anděla znamená v Bibli obraz Boha vzdáleného (anděl má překlenout velkou vzdálenost mezi Bohem a člověkem) nebo blízkého. V našem případě vnímá Hagar setkání s Božím poslem jako setkání s Bohem samotným. Druhá otázka zní: jedná se v tomto příběhu o bytost božského či lidského původu? Bible připouští obě možnosti. To se nedozvíme. Podstatné je, že Hagar toto setkání vnímá jako setkání s Bohem samotným. I dnes můžeme zahlédnout záblesk Boha při setkání s jeho poslem – tím může být v podstatě kdokoli.

Příběh se odehrává u pramene vody. Na tuto informaci je v úvodu vyprávění položen zvláštní důraz. Hebrejský termín přeložený jako pramen má ještě druhý význam – oko. Je to příběh popisující zkušenost člověka s Bohem, který vidí člověka s jeho batohem starostí, a zároveň je to vyprávění o člověku, kterému bylo umožněno jakýmsi způsobem zahlédnout Boha.

a otázal se jí: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ Odvětila: „Prchám od své paní Sáraje.“ (Gen. 16:8 ČEP)

Jak velmi Bohu na této ženě záleželo, když ji oslovil naprosto unikátním způsobem, vlastním jménem Hagar. To je jeden z nejdůležitějších momentů v textu. Jde o projev hlubokého zájmu Boha o konkrétního člověka v jeho konkrétní situaci – na útěku před problémem. Zkuste si tuto informaci podržet v mysli během dalšího našeho uvažování. Vše, co Boží posel dál říká (nejsou to příjemné věci) vnímáme jako projev hlubokého zájmu Boha o tuto ženu.

Odkud jsi přišla a kam jdeš? Jsou to otázky nejvyšší důležitosti. Vnímejte je ve spojení s mimořádným oslovením. Bůh těmito otázkami otevírá člověku možnost komunikovat a přemýšlet o nich v Boží přítomnosti. Jak jinak by si mohl člověk dovolit promluvit ke svrchovanému Bohu? Dnešní den je příležitostí komunikovat s Bohem o tom, odkud přicházíme a kam máme nakročeno. Ptá se nás na minulost i budoucnost. Odkud přicházíš a kam jdeš? Dvě klíčové otázky pro orientaci člověka v nepřehledné realitě světa, jehož jsme součástí.

Hagar odpovídá jen na první část otázky – odkud přicházíš. Prchám před… Příběh nás nevede k jakémusi všeobecnému bilancování minulosti. Ptá se cíleně: Před čím jsem prchal v minulém roce? Před Božím voláním, před člověkem, úkolem, zodpovědností, před rozhodnutím pro křest… Měli bychom pamatovat na to, že naše útěky nás mohou zavést na poušť života. V pustině ovšem není možné dlouhodobě žít. Můj útěk před problémem mne může brzy dostihnout v blízké budoucnosti.

Na druhou část otázky – kam jdeš – Hagar neodpoví. Proč neřekla, kam jde? Proč to zatajila? Můžeme se jen domnívat:

  1. Asi nevěděla přesně, kam kráčí. Chyběla ji vize. Když totiž před něčím prchám, většinou nemám dost energie ani času promýšlet, kam jdu. Zaměřím se na problém, před kterým utíkám, nikoli na to, kam chci dojít.
  2. Možná se styděla za to, kam jde? V příběhu je totiž napsáno, že byla na cestě do Šúru do Egypta… egyptská otrokyně se vrací domů. Z rodiny, kde byl uctíván Hospodin, se vrací do míst, kde není možné Boha uctívat (Egypt). A teď ji z ničeho nic Bůh na jejím útěku zastaví…
  3. Nebo prostě tušila, že její řešení není ideální, a tak čeká na radu, co dělat v neúnosné situaci, před kterou jako člověk dokážu jen utéct.

Hospodinův anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku. 10 A Hospodinův anděl jí řekl: Velice rozmnožíma tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno.b 11 Dále jí Hospodinův anděl řekl: Hle, jsi těhotná a porodíš syna; dáš mu jméno Izmael,9 protože Hospodin naslouchal tvému soužení.a 12 Bude to člověk jako divoký osel,10 jeho ruka bude proti všem a ruka všech bude proti němu. Usídlí se naproti11 všem svým bratřím. (Gen. 16:9 ČSP)

 

Andělova další řeč je třikrát přerušena uvozovací formulí, která nás informuje o zdánlivě banální skutečnosti, že Hospodinův anděl k ní promluvil. Nestačila by pouze jednou na začátku jeho řeči? Vždyť je to tak samozřejmé, že Bůh do mého života promlouvá. Má to přece v popisu práce. Nebo?

Andělova výzva se dá shrnout do tří bodů:

  1. Vrať se tam, kde jsem ti určil místo – v tomto vztahu je tvé místo. Tam jsem tě postavil. Anděl svou řečí dokonce potvrzuji roli Sáry a Hagar. V této životní roli je tvé místo. Neutíkej před tím. Respektuj své životní role ve vztahu k druhým.
  2. Vrať se je také výzvou k pokání. Použitý termín se užívá ve Starém zákoně k opisu pokání. Vrať se do nepřehledné sítě problematických vztahů, kde je tvé místo, ale jinak – změněna.
  3. Vrať se s jistotou, že jsem s Tebou. Jistota, že Bůh bude bdít nad jejím návratem, je zakódována v předpovědi o narození syna. Pokud je mu navíc Bohem vybráno jméno ještě před narozením, je tím garantováno, že syn určitě přežije, což nebylo vůbec samozřejmé. Syn je znamením, že příběh Hagar má budoucnost, nad kterou Hospodin bdí.

I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh vševidoucí“, neboť řekla: „Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?“ 14 Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí; je mezi Kádešem a Beredem. (Gen. 16:13 ČEP)

Je to jediné místo v Bibli, kde člověk dává jméno Bohu. Když dává někdo někomu jméno, vyjadřuje tím autoritativní postoj vůči pojmenovanému. Ten, který dává jméno má navrch nad pojmenovaným (viz např. Adam dávající jména zvířatům). Zde však Hagar spíše vyjadřuje svou hlubokou zkušenost s tím, který ji zastavil na cestě životem.

Toho, který ji oslovil jménem; toho, který k ní promluvil; toho, který ji svým dotazováním pomáhá se zorientovat a pojmenovat svůj problém; toho, který respektuje její vidění problému; toho, který ukazuje směr; nazve Bůh vševidoucí.

Zde se vracíme k počátku příběhu. Vše se odehraje u pramene-oka. Pramen v poušti. Setkání s Bohem, který vidí, je naprosto občerstvující zkušenost, když se ocitneme v pustině života.

Hagar se vrací změněna. Už se škodolibě neraduje z toho, že je těhotná, ale raduje se z toho, že poznala, že Bůh je s ní a vidí. Raduje se z toho, že v setkání s Božím poslem zahlédla Boha samotného.

Jaká je tedy rozumná odpověď na Boží otázku: Quo vadis, Homine? (Kam kráčíš člověče?) Patrně je nejhodnotnější odpovědí protiotázka, kterou jsme slyšeli v úvodním příběhu z Petrových úst: Quo vadis, Domine? (Kam kráčíš Pane?).

Amen.