Tip na knihu: Vůle Boží – zbožná fráze?

V souvislosti s modlitebními týdny, které přicházejí v lednu, ať už se jedná o Alianční týden modliteb pořádaný Českou evangelikální aliancí, nebo Deset dnů v horní místnosti pořádaný Církví adventistů sedmého dne, je dobré připomenout, jak je důležité v životě každého z nás se ptát po Boží vůli. Sám Ježíš, když učil své učedníky se modlit, říká v nejznámější modlitbě: „…buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi…“. Co to ale znamená? Jak se vyhnout tomu, aby tato věta byla jen zbožnou frází? Pro každého takto hledajícího je tu kniha lékaře a kněze Ladislava Kubíčka s názvem Vůle Boží – zbožná fráze? Knížka není jeho životopisem. Pouze v ní na konkrétních událostech svého života dokumentuje, že je možné Boží vůli vždycky plnit a že se to také vyplatí. Sotva ji dopsal a podepsal autorskou smlouvu, byl 11. září 2004 zavražděn patnáctiletým chlapcem. „Pro to, aby člověk zaslechl hlas Boží, je asi podmínkou klid, ticho – což je v dnešní neklidné, hlučící době značný problém. Nemáme chvilku ticha. Všude hlučí ulice, rádio, tranzistor, mobil – žvaní novináři, politikové… a Bůh se nevnucuje. Prorok Elijáš to zažil, když se uchýlil do ústraní. V hluku bouře a větru hlas Hospodinův nebyl, ale uslyšel ho v jemném, tichém vánku. Proto je právě dnes tak důležitá modlitba, třebas jen chvilkové ztišení – a nevymlouvejme se moderním sloganem, že i naše práce je modlitbou.“ Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství a k zapůjčení je u manželů Pánkových.

Přečtěte si, co o knize napsal v roce 2004 psycholog a spisovatel Jaro Křivohlavý (na fotce níže):

Je to knížečka, jejíž poslední tečka je psána krví .Je možno nepřečíst si knížečku, kde čteme větu: ”To, co jsme, křičí tak, že není slyšet, co říkáme” (51)? A co když je to knížečka, napínavější nežli detektivka ? A je to knížka, kterou český autor dopsal letos před půl rokem a týden na to ho zavraždil patnáctiletý chlapec. Ten,  kterému každé ráno dával postižený dvě koruny na rohlík do školy. A ten si přivzal o deset let staršího kámoše, aby mu pomohl starého pána “zvládnout”!

Oč jde? Jde o drobnou, malou a štíhlou knížečku, kterou napsal MUDR. Ladislav Kubíček – katolický farář posledně v Třebenicích. Je to vlastně pohled na život nepředstavitelně plný zvratů a změn. Jako chlapec jde studovat medicínu do Brna, vyhodí ho však v prvním roce ze studia jako nábožensky zatíženého. Po roce ho ale znovu vezmou na fakultu. Když dostuduje, neví si s nim zdravotnictví rady. Pracuje chvíli jako gynekolog v nemocnici v Novém Městě na Moravě, pak je přeložen a  slouží jako psychiatr v Havlíčkově Brodě. Ani tam nesmí pracovat a je přeložen jako praktický do pohraničí, kam nikdo nechce. Odtud nakonec dostal výpověď. Jako nezaměstnaný se hlásil na pracovním úřadě. Autor o tom píše: ”Šel jsem tedy na pracovní úřad na okrese, že jsem bez práce a nějakou  hledám. Zavládlo tam zděšení, že lékař hledá práci. Řekli mi, že nic jiného nemají nežli brigádu na šachtě v Karviné – a já jsem  to vzal” (41). Měl zkušenost z práce na dole, když v řadách PTP pracoval již dva roky na Majerovce na Kladensku. Jenže: “lidé si stěžovali, že je nedostatek lékařů a přitom lékař pracuje jako horník (43)”. Aby strana dokázala, že je opravdu nebezpečný činitel, rozhodla se ho zavřít. Zatkli ho s obviněním pro pobuřování a odsoudili. Když si stěžoval proti vazbě, dostal další paragraf – za podvracení republiky. V odůvodnění stálo, že říkal, že “ženy se mají  věnovat rodině” (44). Za to bylo půl roku navíc. A znovu do dolů – tentokrát již ne jako PTPák, ani jako brigádník, ale jako vězeň.

Dejme slovo autorovi: ”Z vlastní zkušenosti vím, že se lidé bojí dát Boží vůli bezpodmínečný souhlas, protože by v ní mohlo být utrpení, kříž. Jenže překážky a sebezápor patří k životu. A Bůh nás chce mít vytříbené osobnosti, ne jako choulostivé, ufňukané slabochy…Kdo si svůj kříž každý den nějakým sebezáporem, snášením obtíží po troškách ponáší, ten si jej do konce života načisto lehce donese a nemusí se obávat, že ho čeká nějaké nesnesitelné utrpení. Hůř jsou na tom ti, kteří využívají všech vymožeností dnešní doby a vyhýbají se každé obtíži, ba  dokonce si myslí, jak jsou šikovní; těm ten kříž čeká opřen o stěnu.” (68-69).

Knížečka MUDr. Ladislava Kubíčka se jmenuje “ Boží vůle –zbožná fráze?” Vydalo ji Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v r. 2004.Má jen 95 stránek a vejde se do kapsy.

Těm, kteří ve sdělovacích prostředích charakterizují totalitní režim jako dobu, kdy nebyli pomeranče a banány, bych přál, aby si tuto knížečku přečetli ; aby viděli, co to znamenalo žít jako křesťan pod dohledem rádoby všemocné ruky totalitního režimu.