bohoušJAK DLOUHO TO JEŠTĚ BUDE TRVAT?

Kázání Bohuslava Zámečníka 2.4.2016

Bible, 2. kniha Petrova 3, 3-4: Především vám chci připomenout, že v posledních dnech tohoto světa se objeví posměvači, kteří si budou žít po svém a budou se vysmívat:“Ježíš přece slíbil, že znovu přijde. Kde tedy je? Naši otcové již zemřeli a od stvoření světa se nic nezměnilo.“ 

Jistě jste v životě slyšeli větu, JAK DLOUHO TO JEŠTĚ BUDE TRVAT? Většinou je to v souvislosti s čekáním, očekáváním. Jak dlouho ještě do zahájení, do otevření, do zkoušek, do konce apod. Nemůžeme se dočkat, protože vlastně neznáme časové omezení. Pokud časové omezení známe, nemusí to být problém. A přesto někdy chodíme dříve, někdy pozdě, někdy si zaměníme dny nebo měsíce. Když něco očekáváme a nevíme, kdy to bude. Vzpomínám na dojezdy etap Závodu míru. Všichni jsme čekali a nikdo nevěděl, kdy první cyklista vjede na ovál stadionu, aby objel jednou dráhu a protrhnul cílovou pásku.

Základní text hovoří o očekávání události vesmírného významu. Očekávání druhého příchodu Ježíše Krista na tuto zem. A obsahuje přinejmenším dvě zásadní myšlenky: 1) poslední dny tohoto světa , 2)  kde je Ježíš ?

Posměvači budou v posledních dnech tvrdit, že Kristus se už nikdy nevrátí. Co to jsou ty poslední dny? Petr o nich mluví kolem roku 62 až 64 po Kr. 1952  let uplynulo a stále se nic neděje. Petr říká – v posledních dnech tohoto světa. Je to období mezi Kristovým prvním a druhý příchodem. Nebo lépe řečeno mezi nanebevstoupením a druhým příchodem. Petr také připomíná důležitou skutečnost – 2. Petrova 3,8.9: 8 Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

 Lidem, kteří s Bohem počítali, žili s ním a pro něho byli denně pronásledovaní, ti toužili po vysvobození a mohlo se jim zdát, že Bůh se svým návratem otálí. Bůh neotálí, jenom se prostě neřídí našimi plány. Žalm 90,4: Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.

Ježíš čeká, aby více hříšníků dostalo příležitost se vrátit k němu. Naše očekávání nemá být pasivním čekáním. Máme zde na zemi důležité poslání. Buďme připraveni setkat se s ním třeba dnes. Ale pracujme tak, jako by to mělo trvat ještě mnoho let.

Žalm 24,1: Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. Někdo řekne, vládcem země je satan. Ale tady je jasná zpráva o tom, kdo je vlastníkem. Kdo si může dovolit také rozhodovat. Člověk dostal zemi do správy, aby pečoval o prostředí, ve kterém žije, i když víme, že všechno pozemské jednou vezme za své. Jak dlouho TO ještě bude trvat? Tak dlouho, jak rozhodne Bůh. On nezapomněl, nemá zpoždění, stále ještě úřaduje ve prospěch člověka. BUĎ PŘIPRAVEN SE S NÍM SETKAT TŘEBA DNES, ALE PRACUJ, JAKO BYS TU MĚL BÝT JEŠTĚ MNOHO LET.

Potkal mě jeden spolužák, který jako učeň pracoval s mým otcem. První věc, na kterou se mě zeptal, byla: „Pořád ještě věříš tomu, čemu věřil tvůj táta? To už je padesát let. Kdyby byl Bůh, tak by už všemu musel udělat konec. Ta nespravedlnost!“ (rozvod, tahanice o majetek, spoléhání se na kamarády, bez domova, nemoc, zoufalství). Mnohokrát jsem slyšel od starších lidí: „ Kdyby už Kristus přišel, už aby tomu všemu byl konec.“ Víte, že si to taky často říkám? Modlíme se často: „Přijď Pane Ježíši!“ A stále tady není. A při tom říká: „Přijdu brzy.“

Jak dlouho to ještě bude trvat? Cítíme se osamoceni uprostřed toho všeho, co se děje okolo nás? Cítíme, jak se blíží ty hrozné dny, kdy se síly zla uvolní a všichni, kteří stojí na straně Krista, budou deptáni a pronásledováni jako první křesťané. Musíme vynaložit veliké úsilí a snahu pro to, abychom obstáli, abychom se konečně dočkali, abychom vydrželi! A kde máme Krista?

Boží je celá země, všechno co je na ní, i my. Za nás bylo zaplaceno výkupné, za nás Kristus umíral a on říká: „Stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet jako s přítelem. Já jsem vítěz a sedím na trůnu po boku svého Otce.“  Jak dlouho to ještě bude trvat?  CO? Jak dlouho to bude trvat, než plně pustíme Krista do svého života? Jak dlouho to ještě bude trvat, kdy budeme vidět nebeské hodnoty reálnější než pozemské, jak dlouho to ještě bude trvat, než pochopíme, že nám jde o život? Jak dlouho to ještě bude trvat, než pochopíme, že naše životy nežijeme pro sebe, pro svůj sbor a pro svou církev, ale jsou službou všem lidem okolo nás bez rozdílu barvy pleti, společenskému postavení a sociálnímu zajištění. Jak dlouho to ještě bude trvat, než pochopíme, že  žabomyší války našich ubohých životů nás natolik vysilují a vzdalují od Boha, že si musíme říkat, JAK DLOUHO TO JEŠTĚ BUDE TRVAT, NEŽ PŘIJDEŠ, Pane Ježíši. Snad tedy chápeme, co to znamená to TO.

Pokud nemáme Krista v našich životech každý den, jsme ohroženým druhem této planety. Jsme zmítáni obavami a starostmi o budoucnost, zajímají nás všechny katastrofické zprávy a říkáme si, už to nebude tak dlouho trvat, to jsou všechno znamení druhého příchodu. Ano, vůbec to nechci zlehčovat. Ale zamysleme se sami nad sebou. Kolik času denně věnujeme setkání s Kristem? Prostřednictvím Bible, služby potřebným, zastavením a přemýšlením o náplni svého života. Jak dlouho to bude ještě trvat, než pochopíme, že očekávání na druhý příchod Ježíše Krista je náš každodenní život, který má být naplněn velkým pověřením, které Kristus dává svým následovníkům: „Jděte do celého světa a neste všem lidem radostnou zprávu: Kdo uvěří ve mne a dá se pokřtít, bude zachráněn; kdo však neuvěří, toho Bůh odsoudí.“(MK 16.16)

TO, co tak dlouho trvá, pro nás 1952 let, to není čekání na neznámého vítěze, který v neočekávaném okamžiku vyjede ze zatáčky a po krátkém finiši protrhne cílovou pásku.  To nepojmenované TO, je náš osobní život a vůbec nezáleží na tom, v jaké době ho žijeme. Učedníci a první křesťané byli pronásledováni, v pozdější době ovládla církev celou civilizaci, a přesto stála církev proti Bohu. To své TO, prožívali všichni věrní, protože měli v srdci Krista.  Nebyly sbory, sdružení, unie, divize ani generální konference. Věřím, že se neřešily věci, jaké řešíme dnes. Byla jiná doba, jak jsme si zvykli říkat. Ale TO bylo stále stejné.

Zj 22, 12: „Čekejte, přijdu už brzo a odplatím každému podle jeho činů.“ A co je pro nás brzo? 1952 let, nebo třeba dnešní den.

Posměvači ať se smějí. Oni tomu nerozumí. Neví, jaké plány a úmysly Bůh má. My to ale víme. Měli bychom o tom spolu mluvit. Vzájemně se podporovat. Přibližovat si, co TO znamená. Apoštol Pavel doporučuje ve svých listech, abychom se vzájemně povzbuzovali ve všem, co má naplňovat naše životy, naše očekávání.

Do té doby, dokud se Ježíš Kristus nevrátí. Věřím, že jsme byli inspirováni k zamyšlení nad větou, JAK DLOUHO TO JEŠTĚ BUDE TRVAT?

A NA ZÁVĚR SLOVA Z LISTU APOŠTOLA PAVLA DO EFEZU: „KÉŽ VÁM, DRAZÍ, BŮH OTEC I JEŽÍŠ KRISTUS, NÁŠ PÁN, DÁ SVŮJ POKOJ, LÁSKU A VÍRU, KÉŽ DÁ SVOU MILOST VŠEM, KDO JEŽÍŠE KRISTA Z CELÉHO SRDCE MILUJÍ. AMEN