Vzkříšeného lze zahlédnout vnitřním zrakem – srdcem

Audio poslech kázání: Jak se setkat se vzkříšeným Ježíšem?

Úvodní čtení z Bible: Skutky apoštolů 8, 26-40

Jak se setkat se vzkříšeným Ježíšem?

Kázání Martina Lindtnera ze soboty 11.4.2015

Úvod:

• V posledních letech více vnímám důležitost liturgického roku. V každém období mi na mysli vytanou jiné otázky.
• V období po Velikonocích mě v posledních letech napadá otázka: je možné se setkávat se se Vzkříšeným dnes? Nemám problém s tím, abych věřil v jeho narození, v to že žil a chodil, že za nás zemřel, ani s tím, že byl vzkříšen. Ale otázka, kterou si často kladu: „Mohu se s ním já setkat, když věřím, že je teď mezi živými? A pokud ano jak? Mohu to setkání nějak navodit?“ Pokud Vás podobné otázky zaměstnávají, pak jsme na jedné lodi. Rád bych Vás dnes pozval ke hledání odpovědí.
• Odpovědi hledám v evangelijních příbězích o tom, jak se Kristus zjevuje po svém vzkříšení. Nejprve jsem pročítal Markův příběh, minulý rok Janovo podání a letos, protože studujeme Lukášovo evangelium, jsem se rozhodl pro Lukáše.

Úvod k textu:

O příběhu se říká, že:

• Patří mezi nejdelší vyprávění v Lukášově evangeliu (nejpodrobněji povyprávěný příběh, Lukáš mu věnuje hodně pozornosti). Patrně proto, že Lukáš do něj ukryl důležitou zprávu.
• A pokud zůstaneme pouze u velikonočních příběhů, pak náš příběh je nejdelší, nejpodrobnější, ale také nejkrásnější a nejpůsobivější.

 Čtení textu Luk 24,13-35 Žilkův překlad

Výklad

Struktura:

Příběh má 4 části – 2 okrajové vytvářejí rámec (13-14; 33-35); 2 stěžejní uprostřed (na cestě 15-27) (při lámání chleba 28-32). Že jsou to části stěžejní, se dozvíme v závěru (v. 35) ze slov dvou pocestných (chceme vám vyprávět, co jsme zažili na cestě a při lámání chleba).

Srovnání se zjevením Petrovi (v. 12, 34)

Nepoměrně delší – Lukáš vypráví patrně proto, že právě v příběhu těchto dvou můžeme nacházet odpovědi na naše povelikonoční otázky.

Výklad částí:

1 část v. 13-14 (Úvod)

Motiv cesty – příběhu je možné porozumět na cestě – chůze pro duchovní život důležitá

Kdo jsou tito dva neznámí? – nepatří k dvanácti, patří k těm ostatním (v. 9.33) – jeden je Kleofáš, druhý neznámí (někteří se domnívají, že to Kleofášova manželka). Informace jsou důležité později v druhé stěžejní části u lámání chleba – nebyli u PVP.

Proč jsou právě dva? – patrně kvůli věrohodnosti jejich svědectví (podle Tóry: Dt 17,6; 19,15; Num 35,30). Lukášovi jde o to, aby naše víra měla pevné základy, proto zmíní počet dva. (viz úvod k Lukášovu evangeliu Luk 1,4)

Co dělali? – povídali, byli pohrouženi do svých myšlenek, hledali smysl těch věcí, které se odehráli nedávno.

Kolik asi ušli; kam šli? 12km 2-3 hodiny cesty – podstatné je, že jdou pryč z Jeruzaléma. Jeruzalém v Lukáši centrum Ježíšova působení. Už se smířili, že je mezi mrtvými. Když odcházejí z Jeruzaléma, odchází v podstatě od Ježíše. Vnitřně přetrhávají pouto, byť o něm diskutují. Možná ta diskuze má sloužit k přetrhnutí pouta. „Asi nebyl tím, za koho se vydával“ Aplikace: k odcházení nemáme daleko ani my, když se dlouho nezjevuje.

2. část v. 15-27 (Na cestě)

Vzápětí je řečeno, že Ježíš se připojuje k odcházejícím. Neláme nad nimi hůl. Neříká, ať si jdou. Teď nastává to důležité dění v příběhu.

16 – ale jejich oči byli drženy – Lukáš uvádí důvod: pasivum divinum – Bůh jedná, ale skrytě – Bůh  jim držel klapky na očích. První otázka: Proč jim držel klapky na očích, když se jim chtěl ukázat? Co to bylo za podivnou hru? Otázku zatím necháme otevřenou. (Vysvětlení přijde později v. 25)

Zdvořilý Ježíš navazuje kontakt dvěma otázkami a pak naslouchá (humorná scéna: ty jsi snad jediný, kdo nic neví a přitom oni neví, že stojí před nimi)

Dlouhý monolog – kde v podstatě vylévají srdce v. 21-22. My jsme doufali, ale je to už třetí den…takže všechny naše naděje jsou definitivně pohřbeny.

Drsný Ježíš – Kraličtí „Ó blázni a opožděnci“ (zpozdilý srdcem). Cože? Ježíš jim vyčítá, že ho nepoznali? Když je tam v 16 verši napsáno, že sám Bůh jim dal klapky na oči? Není to nespravedlivé. Jako bych vám zavázal oči a pak se vám vyčetl, že mě nevidíte. Potřeba se pořádně podívat, co jim vyčítá. Nevyčítá jim, že měli klapky na očích, ale říká jim, že něco není v pořádku s jejich srdcem. Je tady řeč o dvou rozdílných orgánech. Doslova je jejich srdce zpozdilé. Co je srdce? Sídlo intelektu, vůle. Vyčítá jim, že nepochopili Písmo. Možná proto, že si vybírali jen, to co se jim hodilo. Možná proto, že brali vážně z Písma jen to, co se jim zdálo uvěřitelné. Nebo možná proto, že jim to někdo špatně  vyložil. Nebo možná neznali dobře Písmo – byli lajdáci. Klade nárok na jejich intelekt. I vůli zabývat se Písmem. Vůli mu věřit. Nevyčítá jim ani, že měli věřit ženám a některým učedníkům, ale prorokům (Písmu – vztah, nedůvěra k Písmu). A pak začíná vykládat Písmo. Toto vše vypráví Lukáš pro nás – abychom pochopili, že dnes můžeme zahlédnout Vzkříšeného ne očima, ale vnitřním zrakem – srdcem.

Později řeknou ti dva, že v této fázi (během cesty) jim to zpozdilé srdce rozhořívalo. Čím? Písmo jim ho rozhořívalo? Ne tak docela? Přesněji, to jak jim Ježíš vykládal Písmo. Otevíral jeho význam. To způsobilo rozhoření srdce. Ježíš je schopen uzdravit zpozdilé srdce a učinit z něho srdce hořící. Tzn. srdce, které je pohnuto studiem Písma.  Které je uchváceno tím, že porozumělo něčemu z Písma. Porozumělo, protože mu to někdo objasnil – vyložil. Vůle zabývat se Písmem připravuje člověka pro poznání-setkání Vzkříšeného. Správný přístup k Písmu pročišťuje hledí pro vnímání vzkříšeného Pána. (Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha).

3. část v. 28-32 (Při lámání chleba)

Z hosta hostitel (humorná scéna) – představte si, že by k vám někdo přišel na návštěvu a začal se ptát: „Tak co si dáte?“. Ježíš hostí. V případě učitele rabína se role obraceli.

Jak to, že poznali Vzkříšeného právě v tomto okamžiku? Oni to zažili poprvé – nebyli v horní místnosti, protože nepatřili k okruhu dvanácti. Takže z toho to nerozpoznali. Že by dělal stejná gesta jako při PVP. Oni ho při tom nezažili. Navíc Ježíš nedělal nic zvláštního. Jeho počínání odpovídá naprosto židovským zvyklostem při stolování. Chléb byl hlavní součást každého jídla. Lámal a děkoval vždy nejstarší nebo nejvzácnější host (rabín, učitel).

Z čeho to tedy poznali? Oči jim byli otevřeny – opět pasivum divinum. Jediný, kdo to může způsobit je Vzkříšený. To je opět pro nás: My proto nemůžeme udělat nic. Jsme vydáni zcela na jeho milost.

V tu ránu neviditelný…jediné místo v Novém zákoně, které mluví o neviditelnosti. Neviditelný ovšem neznamená nepřítomný. To je zase řečeno a podstatné pro nás. Neviditelný neznamená nepřítomný.

Shrnutí:

1. odpověď: Správný přístup k Písmu pročišťuje hledí (okena)

Vůle ke studiu Písma. Rozhodnutí, že budu Písmu důvěřovat i na místech, kde se mi to dvakrát nezdá jako pravděpodobné. I na místech, kde je Písmo v rozporu s mou lidskou zkušeností. Pokora, která ví, že všemu nerozumí, je ochotna si nechat Písmo vyložit. To vše připravuje člověka – rozhořívá mu srdce – pro setkání (poznání, zkušenost) se Vzkříšeným. Jakoby tím roztávala bariéra, která brání vnímat Vzkříšeného. Pročišťuje hledí pro vnímání Vzkříšeného. Jak jedná, nejedná…

2. odpověď: Ne očima, ale srdcem

Ne očima – proto jim je Bůh zakryl, a proto je to v tom příběhu řečeno – pro nás – oni nevěděli, že jim oči zakryl Bůh. Abychom to my pochopili, že ne očima – ale srdcem (vnitřní zrak) můžete zahlédnout Vzkříšeného. Srdce je orgán, jakýsi vnitřní zrak, kterým lze vidět Boha (viz blahoslavenství). Jsme odkázání na srdce-intelekt. V našem přemítání, přemýšlení o tom, co se nám stalo (o naší minulosti). O dnešku, co jsem prožil. Halík doporučuje přehrát si večer celý den a rozpoznat tam intelektem okamžiky, kdy nás navštívil Vzkříšený.

3. odpověď: Neviditelný neznamená nepřítomný

Oni měli možná přednost, že jim byly na okamžik otevřeny oči, ale vzápětí se jim stal neviditelným (skryl se jejich očím). Jediné místo v Novém zákoně, kde se píše o neviditelnosti. To ale neznamená, že nebyl přítomen.

4. odpověď: Znamení jako příležitost

Jsme schopni zahlédnout v určitých znameních. Lámání chleba – odkaz na eucharistii. Ale ani při ní nemusíme, pouze můžeme, pokud je nám to dáno. Je to  Bohem ustanovená příležitost, ne záruka. Znamení jsou události, které odkazují – ukazují k němu – Večeře Páně, křest, snad někdy i kázání. Když tady teď kážu a vás něco osloví – není to proto, že tady kážu já, ale proto, že vás oslovil Vzkříšený. Kázání ukazuje ke Vzkříšenému. Čínské přísloví: „Jen hlupák hledí na prst, když ten ukazuje na měsíc.“ Nemáme zůstávat u těch událostí. Oni jsou znameními, které ukazují ke Vzkříšenému.

5. odpověď: Co pro setkání mohu udělat?

Pokud se nám Kristus sám nezjeví, nemůžeme pro setkání udělat vůbec nic. Víra není podmínkou ani předpokladem. Vždyť oni nevěřili i přesto, že jim ženy říkali, učedníci jim říkali, on stál před očima. V otázce zahlédnutí Krista jsme odkázání zcela na něj. On se k nim připojil, když odcházeli. On jim vykládal Písmo. On jim otevřel oči při lámání chleba.

Závěr:

Náš příběh se odehrává ve výjimečném období mezi vzkříšením a nanebevstoupením. My už v této situaci nežijeme. My žijeme po nanebevstoupení. Takže není to všechno, co jsme z toho příběhu vyčetli, tak trochu pasé? Protože žijeme v jiném kontextu? Jsou myšlenky, které jsme vyčetli, pravdivé v našem kontextu. Můžeme si odpovědi přivlastnit?

Paralela se Skutky 8. (autor stejný Lukáš – tady říká k příběhu z evangelia to B). Oba příběhy mají nápadně podobnou strukturu (putující lidé, navíc z Jeruzaléma, připojuje se k nim osoba, ta vykládá Písmo, na základě žádosti putujícího poskytuje svátost (znamení: VP, křest), zmizení z očí.

V době po nanebevstoupení hraje klíčovou roli pro setkání se Vzkříšeným Duch svatý a lidé, kteří se nechají Duchem zmocnit. Obdarovat ke službě. Kniha Skutky má přesný název Skutky Ježíše Krista skrze Ducha svatého rukama a ústy apoštolů (viz úvod ke Skutkům) Dnes jsme schopni se setkat se Vzkříšeným díky skutkům Ježíše Krista, které jsou konány skrze Ducha svatého rukama a ústy lidí. Člověk je jako rukavice. Duch svatý jako ruka. Kristus jako hlava, která dává impulz. Našimi ústy je vykládáno Písmo, našima rukama provádíme znamení…  Přál bych si, abychom byli rukavicemi, kterými hýbe Duch svatý. Rukavicemi, díky kterým se lidé budou moci setkávat se Vzkříšeným. Zároveň přeji Vám všem, co nejvíce setkání se Vzkříšeným. Amen.