Obrácení ani hřích nejdou vidět, vidíme jenom důsledky

Čtení z Bible: Jan 3, 1-16

Zázrak obrácení

zkuste se zamyslet nad tím, jaký největší zázrak jste podle vás ve svém životě zažili.

Pro mě osobně je zázrakem většina z vás. Je sobota, máte po celotýdenní pracovní vytíženosti konečně šanci být doma, vyprat prádlo, pracovat na zahrádce, věnovat se svým koníčkům, jet s rodinou do přírody, na výlet – tohle přeci většina lidí kolem nás normálně dělá. Vy jste se ale rozhodli jinak. Všeho jste nechali a přišli na bohoslužbu. Dáváte tím lidem kolem sebe najevo, kdo je Pánem vašeho života, komu podřizujete svůj čas? Dáváte najevo svoji závislost na Bohu? Nebo je nějaký jiný důvod, proč tohle děláte? Jak dokážete vyměnit svoje pohodlí doma u televize či na zahrádce s přáteli při grilování za něco tak podivného, jako je setkání nejrůznějších lidí při bohoslužbě, které jste si vlastně ani sami nevybrali a kteří vám proto mnohdy jdou i na nervy. S většinou z nich nemáte stejné zájmy, nechodili jste do stejné školy, nejste stejně vzdělaní ani majetní, nemáte stejné vychování atd. Přesto týden co týden přicházíte a s takovými všelijakými podivíny se setkáváte, řešíte problémy, prožíváte společenství u jídla, a ještě vám to nestačí. Plánujete setkávání i vícekrát v týdnu, někdy celé víkendy, někdy dokonce i více dní, jako by toho snad nebylo jednou týdně ažaž. Známý křesťanský spisovatel Philip Yancey napsal v jedné své knize moji oblíbenou větu, kterou jste již možná ode mě slyšeli:

„Ztotožnil jsem se s jedním příbuzným, který začal chodit do církve, protože „bohoslužba tam byla tak strašná, že musel být ještě nějaký jiný důvod, proč tam lidé chodí“.“

Pokud nepřicházíte z povinnosti, ze strachu, ze zvyku, z tradice, ale protože chcete sami, toužíte se setkat s Pánem Bohem, je to opravdový zázrak. Je to největší zázrak, jaký v životě já osobně prožívám. Chodím mezi vás už 25 let, a i když mi často jdete na nervy a já jdu zase vám, nehodláme spolu skončit :-). Jen tak se mě nezbavíte :-D. Pouto, které nás spojuje, je mnohem pevnější než naše pokřivené povahy, přehnané nároky, hloupé zlozvyky a nesnášenlivosti, všelijaké sobeckosti či kritičnosti vůči jeden druhému. Tomuto zázraku se v křesťanském prostředí říká jedním slovem: OBRÁCENÍ.

Na začátku jsme slyšeli známý rozhovor Ježíše s členem židovské rady, Nikodémem. Otevřete si prosím Bible a přečtěme si ještě jednou verš 3 (Evangelium podle Jana 3).

Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“  

Milí neobrácení a obrácení lidé,

největší zázrak, který se kdy stal a stále stává, je, že se lidé obrací ke Kristu. Obrácení stejně jako hřích nejdou vidět, odehrávají se uvnitř člověka. To, co vidíme, jsou jen jejich důsledky. Obrácení není, že přestanu to či ono dělat. Obrácení není, že alkoholik přestane pít, že z protivného souseda se stane člověk milý a příjemný. Tyto projevy jen mohou být vnějšími důsledky vnitřního obrácení. Přečtěme si znovu z rozhovoru mezi Ježíšem a Nikodémem osmý verš Janova evangelia, 3. kapitoly. Ježíš zde říká: „Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Parafrázuji – Nikodéme, víš, jak vane vítr? Podívej se , jak se pod jeho vlivem pohybuje listí ve větvích. Když vane vítr, nevidíš ho, ale vidíš následky jeho vlivu. Podobně je to i s Duchem. Ducha nevidíš, ale když začne vanout ve Tvém srdci, uvidíš výsledky jeho práce. To, co je vidět, změna chování člověka, není obrácení. Obrácení je to, co není vidět, je v srdci. Obrátit se znamená odevzdat svůj život Ježíši Kristu, obrátit se od sebe k Bohu, pozdvihnout k němu svůj zrak. Změny chování člověka k lepšímu mohou být jen důsledky obrácení. Jsem v tomto hodnocení opatrná, proto říkám – mohou. Člověk totiž může být velmi snaživý, a přesto nemusí být obrácený. Bible nám ale jasně definuje, co je hřích. Hřích není konání špatných věcí. Hřích totiž není to, že lžu, kradu, podvádím. To jsou jen důsledky hříchu ve mně.

Najděte si v Evangeliu podle Jana 16, 8.9.: „On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří;“ nebo jiný text – Římanům 14, 23: „A cokoli není z víry, je hřích.“ Cokoliv dělám, a je úplně jedno, jestli jsou to dobré nebo zlé věci, a nevychází to z mé víry, je hříšné. V pozadí každého takového činu jsou totiž sobecké důvody. Hřích je život bez Krista.

Kdysi jsem četla o velmi obětavém kazateli. Desítky let kázal lidem evangelium, mnoho lidí přivedl ke Kristu. Říkal: Věřil jsem tomu, že Bůh mě musí přijímat, jelikož mu sloužím. Vždyť jsem konal jeho dílo, kázal jeho evangelium, přiváděl lidi k víře a křesťanskému životu. Kázal jsem o druhém příchodu Krista jiným a byl jsem si jistý tím, že i já se jednou dočkám setkání se svým Spasitelem. Vložil jsem veškerou energii do snahy žít tak, jak jsem si myslel, že Bůh chce, abych žil. Nedělal jsem vědomě či úmyslně nic zlého. Navzdory tomu jsem dospěl k jistotě, že jsem pro Boha ztracen. A téměř jsem ztratil víru v možnost spasení. Díky Boží milosti a požehnání jsem si uvědomil, že přes veškeré mé spojení s Bohem a jeho dílem jsem neučinil první a nejjednodušší krok: nepřišel jsem k Ježíši Kristu a nepřijal jsem vírou odpuštění svých hříchů. Všechny ty roky jsem doufal, že je mi odpuštěno, ale nikdy jsem si tím nebyl zcela jist. Bůh mě po patnácti letech kazatelské práce přivedl zpátky ke kříži a dal mi vědomí toho, že jsem neobrácený člověk. Zjistil jsem, že je nutné, abych se vzdal sebe sama: svého těla, svého života, své vůle, svých plánů i ambicí, svých zásluh. Odevzdal jsem vše Ježíši Kristu a přijal jeho celého. Základem evangelia není velkolepá pravda ani úžasné hnutí, ale jedinečná osoba. Je to sám Ježíš Kristus.

Najděte si znovu Janovo evangelium 15,5 – poslední část verše: neboť beze mne nemůžete činit nic. A naopak Filipským 4,13: Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.

Nacházíme zde srozumitelné poselství. Bez něj nedokážu nic, s ním dokážu všechno. Na mně nezáleží nic, na Něm všechno. Někdy slýcháváme říkat – jsou ale lidé, kteří žijí opravdu dobře. Jsou i oni bezmocní? Ano, jsou. Silní lidé dokážou ovládnout vnější projevy. Výchova, dobré návyky a síla vůle – to všechno nám pomáhá jednat správně. Nedokáže to však změnit naši podstatu . Ani silní, ani slabí nedokážou změnit svůj vnitřní svět. Obě skupiny si musí uvědomit svou bezmocnost a přijít ke Kristu takoví, jací jsou.

Obrácení lidé jsou ti, kteří svůj život odevzdali Ježíši Kristu. V životě člověka není nic důležitějšího než obrácení. Ježíš rozlišoval jen dvě skupiny lidí – obrácené a neobrácené, jednou narozené a znovu narozené. V Evangeliu podle Matouše 18,3 Ježíš říká: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“

Podle Ježíše jste buď obrácení, nebo neobrácení. Uvnitř sebe. Pokud tedy ale říkám, že mnohdy ani slušné chování není zárukou toho, že jsem obrácený člověk, jak poznáme, jak si stojíme? Jak jsme slyšeli, tak ani příslušnost k církvi, pravidelná účast na bohoslužbách, dokonce ani dobročinná služba druhým ještě nemusí znamenat, že jsem člověkem obráceným.

Cílem mé dnešní úvahy je zapálit v nás všech touhu po setkání s Ježíšem, touhu patřit do skupiny obrácených, narozených znovu, z Ducha. „Jak se to ale může stát,“ ptá se Nikodém a ptám se i já.

Ze čteného textu je patrné, že není v lidských silách, aby tuhle změnu udělal člověk sám v sobě, nebo u druhých. Zázrak obrácení, druhé narození je dílo jen samotného Boha. Odehrává se v srdci člověka a vede ke změně postoje k Bohu i lidem. Jedná se o proces, obrácení se neodehraje přes noc. K Bohu se musíme obracet každý den, každý den se mu musíme přibližovat. Není možné být živým křesťanem bez každodenní zkušenosti s Bohem.

Můžeme se ale k práci Ducha připojit? Je něco, co bychom mohli udělat, abychom umožnili Duchu vykonat jeho práci?

Jak tedy poznat, že mě Bůh obrátil?

Pokuste se každý sám v sobě zodpovědět několik otázek, které vám mohou pomoci zodpovědět váš dotaz.

1) Je Ježíš středem vašeho života? Trávíme rádi čas v jeho blízkosti? Je tím prvním, ke komu se utíkáme, a tím posledním, na koho bychom si neudělali čas? O kom nejraději přemýšlíte a s kým nejraději mluvíte? Řeknu vám tady k tomu úsměvnou historku z minulého víkendu, kde jsme byli s dětmi z Pohlazení na chatě na Božím Daru. Mnozí jste ji již slyšeli, protože mě opravdu hluboce zasáhla a vyprávěla jsem ji každému, koho jsem toho dne potkala.

Ubytovali jsme se na třímístném pokoji čtyři – kromě mě a Tomáše byli s námi malý pětiletý Vojtík Pačan a devítiletý Tomášek Golkovský. Kluci spali na jedné posteli. V sobotu ráno jsem se vzbudila a tiše jsem ležela. Najednou se probudil Vojtík, sedl si na postel, rozhlédl se kolem sebe a trošičku šťouchl do Tomáška a nadšeně mu oznamoval: „Tome, je ráno!“ Tomášek tvrdě spal, ale Vojtík ještě párkrát zopakoval, že je ráno, a tak Tomáš otevřel oko. Uviděl, že je opravdu ráno. A pak se stalo něco, na co nikdy nezapomenu. Tomášek se usmál a zvolal: „Pane Bože, jsem šťastný, že jsem se probudil, že je před námi nový den, děkuji Ti za to.“ To první, na co ten malý kluk ihned po probuzení pomyslel, byl Pán Bůh. Vyjádřil vděčnost za svůj život, za nový den. Po modlitbě vyskočili kluci z postele a začali cvičit :-). Když ráno otevřeme oči, co je tím prvním, na co si vzpomeneme? Na naše starosti, povinnosti, nebo jsme jako Tomášek hned ve spojení s naším Pánem Bohem, kterého jsme ve spánku ne vlastní vinou opustili?

2) Zajímáte se do hloubky o Bibli? Dokud se nenarodíme znovu, prožíváme neustálý zápas o hledání času na duchovní věci. Jedna z prvních věcí, která se děje po znovuzrození, je obrovský hlad po Božím slově. Získáváme novou schopnost poznávat Boha díky Duchu svatému. Tady si zase vzpomínám na vyprávění Věrušky Grygarové. „Když se mi začaly otvírat oči a já poznávala, co pro nás Ježíš dělá, jakého v něm máme přítele, lásku, měla jsem takový hlad po informacích, po Božím slově, že jsem měla chuť celou Bibli sníst,“ vyznávala. Máme chuť sníst Bibli?

3) Vedete smysluplný modlitební život? Znovuzrozený křesťan má obrovskou touhu komunikovat s Pánem Bohem a jeho Synem Ježíšem. Modlitba je dýchání duše a po narození musíme dýchat. Duchovně i fyzicky. Jinak bude náš život velmi krátký. Tady si dovolím připomenout slova Martina Luthera. Mám tolik práce, tolik starostí, že se každý den pět hodin denně modlím. Můžete tohle pochopit? Není to ztráta času: Kolik by toho stihl za těch pět hodin udělat! Můžeme to ale pochopit, když si uvědomíme, co je obrácení. Obrácení je, když se vzdáme svých plánů a necháme řídit náš život samotným Bohem.

4) Prožíváte denně duchovní skutečnosti? Křesťanství nespočívá jen v několika hodinách, které týden co týden strávíme na bohoslužbě. Jde o způsob života. Je to každodenní chození s Bohem. Byli jste někdy zamilovaní? Chodili jste s někým? Pak tedy víte, co to znamená chodit s Bohem. Myslet na něj, promlouvat s ním, počítat s ním v každé chvíli vašeho života minimálně stejně tak často, jako si vzpomenete na svého nejmilovanějšího člověka.

Když se narodíme znovu, přicházíme k Bohu a začínají nás těšit duchovní věci. Ježíš v této souvislosti mluvil se zbožným, ale neobráceným Nikodémem o vodě a o Duchu. Připomněl mu tím první věty Bible o počátku Božího stvoření, kdy se „Duch vznášel nad vodami“. To, co ve stvoření následovalo, nedokáže žádný člověk ani nikdo z andělů. Jen Bůh sám. Jen Stvořitel nebe a země. Znovuzrození je Jeho nové stvoření, je to Jeho dílo, ne naše. I slovo „musíš“ se znovu narodit, ukazuje na nutnost podřízení se Bohu a jeho vůli. Nechat Pána Boha, aby obrátil tvé srdce tak, jak On sám chce. Nechat ho tvořit, nechat Boha být Bohem. Jen on dokáže změnit tvé srdce, Nikodéme, sestro, bratře. Jako adventisté očekáváme viditelný Ježíšův druhý příchod z nebe. Ježíš chce ale před svým viditelným příchodem přijít nejdříve do našich srdcí. Jen tak bude mít jeho slavný příchod, advent, pro nás smysl. Jen tak bude pro nás dobrou zprávou, evangeliem. Prosme proto jako celá Bible na svém konci: Amen, přijď Pane Ježíši.  

Použitá literatura:

Bible – ČEP

Morris Venden: Zázrak obrácení

Philip Yancey: Proč se obtěžovat s církví