Kázání Daniela Kábrta v Sokolově 28.3.2015

DaníkZdá se vám, když přemýšlíte o Pánu Bohu, že je krutý, když lidé, kteří v něj nevěří, navěky zemřou? Nejde vám tato pravda a tento fakt, o kterém čteme v Bibli, dohromady s milujícím a laskavým Pánem Bohem? Pak jsem tady právě dnes pro vás. Mám pro vás dobrou zprávu. To rozhodně není Bůh, který pro ně chystá věčnou smrt. Bůh tak miluje bezbožné, že je nemůže pustit do nebe, protože by se tam velmi trápili. Zkuste vzít rybu a dovolte ji žít na suchu…. Bezbožní nejsou těmi, kteří budou věčně hořet v plamenech. To vy, já a ty, alespoň bych si to tak přál, budeme hořet věčnou láskou. Bůh je spalujícím ohněm lásky.

Otevřete si v Bibli knihu Ezechiel.

Ezechiel 28. Čteme od 13. verše. Bible tam o Luciferovi říká toto: „Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy:rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů“ (Ez 28,13-14).

Bible nám říká, že Lucifer v nebi byl nejen nádherným andělem, a nejenže tam zastával vysoké postavení, ale také se „procházel mezi ohnivými kameny“. Co to znamená?

Otevřete si se mnou 2. Moj 24,17, Bible zde říká: „Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň na vrcholku hory.“ Oheň, ohnivé kameny, mezi kterými se Lucifer v nebi procházel, symbolizují, že Lucifer se procházel uprostřed samotné Boží slávy, přímo v Boží přítomnosti. Jenže oheň představuje i něco jiného.

Otevřete si Píseň Šalamounovu 8,6. Bible říká: „Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův. Ani velké vody nemohu uhasit lásku.“

Spojme si tyto texty.

Když nám Bible říká, že se Lucifer procházel mezi ohnivými kameny, procházel se přímo v přítomnosti a slávě Otce, a nejen to, procházel se a byl obklopený samotnou podstatou Boží lásky. Dokážete si to představit? Chci, abyste rozuměli, že v Bibli Boží oheň představuje Jeho lásku. A Lucifer byl obklopený tímto ohněm, touto láskou. Dozvídáme se, že když odtamtud odešel, vzbouřil se proti Božímu zákonu. A Boží zákon je ve skutečnosti zákonem lásky. A když ho Bůh napsal na tabule z kamene, napsal zákon do ohně.

Lucifer se procházel v samotné přítomnosti Boží lásky. A když tu lásku odmítl, byl vyhnaný zprostřed ohnivých kamenů. Je zajímavé, že v nebi bylo prázdné místo, když byl z jejich středu vypuzen.  A čteme, že lidstvo bylo částečně stvořené na to, aby zaplnilo to prázdné místo. Bůh hodlá nebe znovu osídlit – lidmi. Takže když Bůh stvořil Adama a Evu, není se co divit, že byli stvořeni se schopností stát v Jeho přítomnosti.

Víte, že náš Bůh je spalující oheň. Ale Adam a Eva mohli ve své dokonalosti stát v Boží přítomnosti a neshořet. Co však učinili Adam s Evou po pádu do hříchu? Utekli.

Přečtu vám citát z knihy Výchova od Ellen Whiteové. Na 15. straně je toto: „Adamovou vznešenou výsadou bylo, že měl společenství se svým Tvůrcem tváří v tvář a srdcem k srdci.“

Zeptám se vás: Může někdo vidět Boží tvář a žít? Ne. A proč? Protože by ho Boží přítomnost zničila. No tady čteme, že Adam a Eva ve své dokonalosti tváří v tvář a srdcem k srdci měli společenství se svým Tvůrcem. Kdyby byl zůstal věrný Bohu, všechno toto by mu patřilo navěky. Neposlušností však o to přišel. Boží podoba byla následkem hříchu poškozená a téměř zničená. Takže když vešel hřích, Adam a Eva před Bohem utekli, protože Bůh je co? Spalující oheň.

Ale ve skutečnosti se změnilo jen jejich vnímaní Boha. Dřív než Adam s Evou zhřešili, mohli se procházet a mluvit s Bohem jakoby nic. Byli ohnivzdorní. Ale když zhřešili, najednou si uvědomili, že jsou nazí. Věřím, že je zahalovalo světelné roucho. My si pod světlem představujeme denní světlo, v jejich chápaní to byl oheň. Ohnivé roucho. Není to přitažené za vlasy, vždyť víte, že se ve Zjevení píše, že Boží lid dostane bílá roucha a řecké slovo pro bílé je „Leukos“, což též znamená „svítící, zářící“.

Jak se tehdy rozsvěcelo světlo? Elektřinou? Ohněm. Dokážete si to představit? Ohnivá roucha? Bůh přichází za Adamem a Evou do ráje a oni před Ním utíkají.

Bůh ve své lásce musel uskutečnit plán, který lidstvu umožní, aby se jednou opět postavilo tváří v tvář svému Stvořiteli. Záměr evangelia je skutečně velmi jednoduchý: má nás dovést do stavu, kdy budeme připravení na druhý Kristův příchod a nebudeme zničeni. Jak se o to evangelium pokouší?

U Mat 3,11 říká Jan Křtitel: „Já vás sice křtím vodou k pokání, ale Ten, který přichází za mnou, je silnější než já, nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; On vás bude křtít…“ ohněm. A Svatým Duchem.

Existuje tedy duchovní křest ohněm, který nás připravuje, abychom obstáli v přítomnosti Boha, který je spalujícím ohněm.

Co představuje ten oheň, kterým jsme křtěni? Boží lásku. Už jste někdy cítili pálení ve svém srdci kvůli někomu výjimečnému? Je to jako oheň. Jak píše Jakub: Což naše srdce nehořela? Evangelium má znovu zapálit touhu v našich srdcích. Má nás připravit, abychom obstáli v Boží přítomnosti. Proto mě nepřekvapuje, že se evangelium často vysvětluje jako milostný příběh.

Efezským 5,25: „Muži, milujte své ženy, jako Kristus miloval církev a sám se za ni obětoval.“ Evangelium je příběh lásky. Souhlasíte?

Jestli věříme, že evangelium je příběh lásky a že nás připravuje na něco většího, tak teď potřebujeme pochopit, že nebe je město z ohně, ohnivé město. Řeknete: „Jak to myslíš? Co myslíš tím, že nebe je ohnivé město?“ Tak dobře, poslouchejte. Vzpomínáte si, jak Bůh přišel za Mojžíšem? Jaký keř viděl Mojžíš? Hořící. Uvědomujete si, že v tom hořícím keři bylo zjevené evangelium v akci? Mojžíš se na ten keř podíval a řekl si: „Jak je to možné, že ten keř hoří, ale..“ Ale co? „… plameny ho nespálí? Bůh se mu v tom hořícím keři snažil představit evangelium. Řekl: „Mojžíši, přesně toto pro tebe zamýšlím!“ Zamyslete se nad tím: V Danielovi 7 se dozvídáme, že Bůh sedí na trůně, který je z čeho? Vlastně jsem se neměl ptát, z čeho je, ale že Jeho trůnem bylo co? Oheň! „Jeho trůnem byly ohnivé plameny a jeho kola byl plápolající oheň.“ (v. 9) Uvědomujete si, že Ježíš říká, že toho, kdo zvítězí, vezme do města a posadí ho na Otcův trůn?

Jak budeme sedět na ohnivém trůnu? Jak budeme sedět na trůnu z ohně, když jsme před tím tady na zemi nehořeli? Nejenže je Boží trůn ohnivý a nejenže nás Bůh zve, abychom na něm seděli, Bible nám říká, že samotný Bůh je spalující oheň! Říká, že Boží andělé jsou jako ohnivé plameny.(Žid 1,7)

A ve Zjevení 15,2 se dozvídáme, že ti, co zvítězí nad šelmou, stojí na skleněném nebo kamenném moři, smíšeném s ohněm! Když si tedy Bůh přijde pro své, aby je vzal zpět do nebe, přivádí je do ohnivého města. Nebe je totiž město lásky.

Vzpomeňte si na ty tři hebrejské mládence, které hodili doprostřed ohnivé pece. Co se stalo? Nakolik jim v srdci hořela Boží láska, stáli v ohni a neshořeli! Podobně i my, když se dostaneme do nebe…

Něco vám ukážu.

Víte o tom, že Bůh nás chce spalovat navěky? Věděli jste o tom, že Bůh nechce nic víc, než to? Chce nás smažit celé věky a věky a věky – a vás by nikdy nenapadlo, že něco takového uslyšíte od adventistického kazatele… Dovolte mi, abych vám z Bible dokázal, že Bůh nás chce škvařit navěky!

Otevřete si se mnou Izaiáše 33,14.

„Hříšníci se třesou na Sióně, bezbožníky zachvacuje strach. Kdo z nás může pobývat u spalujícího ohně? Kdo z nás může pobývat u věčných plamenů?“

Ten, kdo je…“ Zlý? No teda… Moment, mně říkali, že věčnému plameni jsou vystaveni bezbožní!

Ne, moji milí, ne bezbožní přebývají navěky v plamenech, ale spravedliví hoří věčně!

Kdo z vás chce hořet věčně? Asi jste si nemysleli, že byste někdy odpověděli ano na takovou otázku, že? „Ten, kdo kráčí podle spravedlnosti a mluví upřímně, odmítá zisk z útlaku, kdo odmítá dotknout se úplatku, zacpává si uši, aby neslyšel o krvi a zavírá si oči, aby neviděl zlo, ten bude hořet věčně? Ano. Bomba. Nebe – ohnivé město.

Bůh tak miluje bezbožné, že je právě proto nemůže pustit do nebe! Pochopili jste to?

Dovolte, abych vám něco přečetl.

Velký spor věků, str. 542 (angl.): „Mohli by být ti, co se celý život bouřili proti Bohu náhle přeneseni do nebe, aby pozorovali vznešenost a svatost dokonalosti, která tam vládne, aby hleděli, jak je každá bytost plná lásky a z tváře jí září radost, jak znějí tóny na počest Boha a Beránka a neustálý proud světla osvěcuje vykoupené z tváře toho, který sedí na trůnu? Můžou lidi, kteří nenávidí Boha, pravdu a svatost, přijít mezi nebeské zástupy a zpívat s nimi chvalozpěvy? Snesli by slávu Boha a Beránka? Ne. Ne. Bůh jim poskytl roky milosti na přípravu povahy pro nebe. Nikdy si však neoblíbili čistotu, nikdy se nenaučili nebeský jazyk a teď je už příliš pozdě.“

Poslouchejte:

„Svůj život prožili v odporu proti Bohu a nechtěli se připravit pro nebesa. Čistota, svatost a pokoj nebe by byly pro ně utrpením. Boží sláva by jim byla spalujícím ohněm. Toužili by po útěku z takového svatého místa. Přáli by si, aby je smrt skryla před tváří Spasitele, který zemřel, aby je zachránil. Bezbožníci sami rozhodnou o svém věčném údělu. Sami se dobrovolně zřekli nebe a Bůh to ve své spravedlnosti a milosti jen přijme.“

Slyšeli jste to? Bůh to ve své spravedlnosti a milosti jen přijme. Dovolte mi, abych vám vysvětlil, proč je to tak.

Když svévolníci uvidí, jak z nebe sestupuje Boží město s průhlednými hradbami, když vidí to město a spravedlivé, stojící na skleněném moři smíšeném s ohněm, říkají si: „Jak to, že stojí v přítomnosti Boha, na skleněném moři, smíšeném s ohněm a přitom neshoří…“

A Bůh jim to vysvětlí: „Nebe je ohnivé město. Je to město lásky. A proto vás nemůžu nechat vejít.“

Že zlí se o to pokusí, víte. Chtějí vejít a vstoupit do města. Chtějí se dostat dovnitř. A říkají: „Proč nemůžeme jít dovnitř?“ A Bible říká, že Bůh něco udělá. Píše se tam o Jeho zvláštním činu. Ellen Whiteová to popisuje jako „tajemnou rozlučku“. Víte, když se bezbožní ptají: „Proč nemůžeme vejít do ohnivého města?“, Bůh se jim to pokusí vysvětlit a oni nerozumí. Potom jim řekne: „Dobře, můžu udělat ještě jedno: ukážu vám, proč nemůžete vejít do nebeského města.“

A ukáže jim to takto: ještě jednou a naposledy bezbožníky obejme. Svými velkými ohnivými rameny, které představují Jeho lásku… Obejme je ještě jednou a naposledy, a když pocítí to objetí, ochutnají nebe a bude to pro ně peklo… Jako když David plakal nad svým synem Abšalomem, Ježíš, Otec, otvírá svoji náruč a objímá bezbožné.

A když pochopí, že jejich vstup do nebe v takovém stavu, v jakém jsou, by pro ně znamenal věčná muka, řeknou: „Prosím, znič nás.“ A Bůh, protože je láska, je zničí…

Podle Malachiáše 4,2: „Nezůstane po nich ani kořen, ani větev.“ Změní se na popel.

Teď chápete, co udělal ďábel. Věčně hoří spravedliví. Bůh bezbožné příliš miluje, nenechá je hořet věčně. Ďáblovi se však podařilo učení překroutit a říká, že věčně hoří bezbožní – a že Bůh dokáže udělat něco takového. Jak chcete dát dohromady to, že Bůh je láska a přitom vás nechá hořet v plamenech stále a stále a stále a stále? A trápí vás. A ve chvíli, kdy umíráte, řekne: „Cha-chá, ne, ne, ne, teprv jsme začali!“ Ne, přátelé, Bůh je láska! Je láska. A i při zničení bezbožných stále je vidět, že je láska.

Skončím jednou myšlenkou. Při potopě existovala zvířata, která nebyla v arše a přece nebyla zničená. Věděli jste o tom? Čtěte ten příběh. Všechna zvířata jdou do archy a zbytek zemře. Lidi jdou do archy a zbytek zemře. Ale jeden druh zvířat zůstal mimo archu a nebyl zničený. Víte, o jaké stvoření šlo? O zvířata žijící v moři. Když čtete ten příběh, je tam napsané, že vše, co se hýbalo na zemi a létalo ve vzduchu, co mělo v nozdrách dech života, zahynulo.“ Proč mořská zvířata nezahynula? Z jednoduchého důvodu: Bůh seslal na zem vodu, ale ta nezasáhla mořský život, neboť mořská zvířata v ní už žila! V posledních dnech sešle Bůh na tuto zemi oheň.

Plameny v akci. Kdo přežije? Ti, co jsou ohnivými stvořeními! Ti, co pochopili, ti, co se naučili, co znamená být pokřtěný Božím ohněm. Ten oheň jim hoří v srdci, a tak je spaluje, že až Ježíš přijde, jsou samý plamen a nic jiného.

Jste ohniví, anebo chladní? Anebo dočista studení? Kvůli hříchu se dnes nemůžeme dotýkat ohně. Ale oheň nebyl zamýšlený jako něco, čeho je se třeba obávat. Bůh stvořil nebe v ohnivém stavu proto, že nebe je čisté místo lásky, ale náš hřích způsobil, že oheň vnímáme jako něco zlého.

Jakoby si mořští tvorové povídali: „Jak by mohl vůbec někdo jít na vzduch? To by byla muka!“

Bůh nás stvořil takoví jací jsme, abychom mohli zářit uprostřed ohnivých kamenů.

Já se tam chci postavit.

Chci být v plamenech, chci hořet pro Tebe a vím, Pane, že bych mohl udělat mnohem víc, že žiji život, který Ti není skutečně odevzdaný. Amen

Nebeský Otče, přicházíme před Tebe. Uznáváme, že jsme všichni bídní, ubozí, nuzní, slepí a nazí. Potřebujeme Tě, Pane. Potřebujeme, abys dnes přišel a přebýval s námi. Potřebujeme, abys k nám promlouval, přitáhl naše srdce a přivázal je ke svému. Modlíme se v Ježišově jméně. Amen.