Kázání Bohuslava Zámečníka ze soboty 28.2.2015

Text ke čtení Ef 3, 17-21 : a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

bohoušText k uvažování Ef 3, 18: mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka:
Dnešní uvažování bychom chtěli zaměřit na Boží lásku, a to na její rozměry. Nevím, zda jde láska nějak měřit. Už jste nějak lásku měřili? Jak vám to šlo? Někdo měří lásku na polibky, někdo na dárky a někdo třeba na peníze. Ale věřím, že se najdou i oduševnělejší měřidla lásky. Apoštol Pavel píše dopis do Efezského sboru a říká jim, že jen tak poznají (jako ostatní křesťané), co je Kristova láska v plné šíři a délce, hloubce i výšce. Ale vzápětí tam píše – sami se přesvědčíte, jak je nezměřitelná a neobsažitelná. Tedy, přímo rozměry Boží lásky. Apoštol Pavel se modlí a vyjadřuje přání, aby Kristus zdomácněl v našich srdcích. Vírou jsme ho přijali, zapusťme tedy kořeny hluboko do Boží lásky. Jen tak poznáme, co je Kristova láska ve svých rozměrech. Tak přece jen rozměry. Jak vlastně vnímáme svět okolo nás? Věci okolo sebe vnímáme v několika rozměrech.

ILUSTRACE: Když například kupujeme nějakou skříňku, nebo myčku na nádobí, potřebujeme znát rozměry, abychom věděli, že se nám vejde na místo, kde ji potřebujeme.  Pracujeme s několika rozměry.

Pavel říká, že Boží láska je úplná a všeobsahující. Dotýká se každé součásti našeho lidského života. Žijeme v mnoha rozměrech. V dopisu do Filip 4, 10-13 píše – umím mít nouzi… To jsou rozměry Boží lásky, která se projevuje v člověku. Buďte zakořeněni. Udělali jste mi bratři velkou radost a jsem za to Pánu vděčný. Boží láska není stagnující. Není to něco, co si Bůh nechává pro sebe. Její rozměry jsou zřejmé až tehdy, když ji člověk přijímá a nemůže jinak než v Ježíši Kristu.

ROZHODUJÍCÍ V NAŠICH ŽIVOTECH JE PŘIJETÍ KRISTA. Pavel říká, aby Kristus v našich srdcích zdomácněl a abychom zapustili kořeny hluboko do Boží lásky. Boží láska je dlouhá – trvá po celou dobu našeho života. Můžeme vzpomínat, ohlédnout se. Co pro nás ze své lásky udělal a stále dělá. Ještě jste nebyli a už vás Bůh miloval. Jeremiáš zapsal Boží slovo: Milováním věčným miluji tě…(31,3) Celý náš život vnímáme – milujte, když jste milováni. Kde je chyba, když nás Bůh tak miluje, že nedokážeme milovat? Milovat toho, který nás miluje, to je snadné. O tom mluvil i Ježíš, ale toho, který nám tzv. nesedí? Boží láska je hluboká – má dosah do nejzazších hlubin zoufalství, beznaděje a smrti. Dokáže se ponořit i do hlubin zapomnění, o kterých míníme, že odtud se nic nevrací. Dokáže člověka, který je na totálním dně svého života, vyzvednout a vrátit do společenství, mezi lidi. Žalm 40,3 vytáhl mne z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu. To není teorie, to jsou konkrétní lidé mezi námi. A právě v takových situacích přichází Boží láska. Boží láska je široká – zasahuje celý svět a pro nás osobně pokrývá celou šíři naší osobní zkušenosti – našeho života. Dokonce přechází na ty, kteří jsou okolo nás a na naše nejbližší. 1 Kor 7, 12-14. Tak široká je Boží láska.

Boží láska je vysoká – ze Země až do nebe. Vystupuje do výšin našeho oslavení a vyvýšení. V Ježíši Kristu jsme součástí nebeské rodiny. Nezůstáváme na zemi. On říká: Vy jste moji přátelé.

List Jakubův 2, 1-5. 8: Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte.

Před časem žili v Jižní Americe dva bratři, k nerozeznání si podobná dvojčata Jose a Juan. Každý z nich se v životě dal jinou cestou. Juan se „chytl“ party a žil špatným životem, zatímco Jose se stal právníkem a žil slušným spořádaným životem. Juan se dostal za kšeftování s drogami a dokonce i vraždu do vězení a byl odsouzen k trestu smrti. Jednou ho přišel navštívit jeho bratr Jose. Nabídl mu, že zemře místo něj, že si obleče jeho vězeňský šat a Juan odejde domů místo něj. Chtěl, aby si jeho bratr Juan dal na svobodě do pořádku svůj vztah k Bohu a lidem a nezemřel v beznaději. Juan nejdříve nechtěl ani slyšet, ale nakonec svolil a dostal se tak z vězení na svobodu. Když nastal den popravy a vězně vysvlékli, zjistili, že nemá žádné tetování a že to tudíž není ten správný obviněný muž. Zasedala porota a řešila, co budou dělat. Nakonec hlasováním rozhodla (pouze jedním hlasem navíc), že muž, který si říká Juan, bude popraven, jak bylo plánováno. A tak se také stalo. Jose zemřel a Juan skutečně změnil svůj život, pomáhal druhým až do své smrti. Zemřel smířen s Bohem a lidmi.

Řím 8, 38,39: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Amen