Vojta PačanKázání Vojty Pačana v sobotu 29.11.2014

Lukáš 1,26-35: Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“

Pán Bůh nebě i země se rozhodl stát se člověkem! Jaký úžasný záměr! Pán celého vesmíru se chce narodit z lidské ženy jako malé bezbranné dítě a prožít lidský příběh. Jaká láska k člověku! Jaká pokora! Nekonečný Bůh ve smrtelném člověku. Příběh lidského života je totiž něco, čemu každý z nás může porozumět. Máte rádi skutečné příběhy? Máte rádi vyprávění ze života? Může být pro naše poučení něco lepšího než skutečný lidský příběh?

Právě tak se nám Pán Bůh rozhodl představit, jaký doopravdy je. V lidském těle, v lidském životě svého Syna ježíše Krista. Vybral si k tomu ženu Marii. Marie byla velmi chudá. A byla také velmi mladá. Ještě nebyla ani vdaná. Byla to ještě dívka – panna. Neměla žádné školy. V městečku Nazaret, kde žila, byli samí chudí, nevzdělaní lidé – rolníci, pastýři ovcí, řemeslníci. Nazaret byl v té době úplně zapomenuté, chudé místo s velmi špatnou pověstí. Říkalo se: „Co může být dobrého z Nazareta?“. A právě na tomto opovrhovaném místě, právě z této chudé nevzdělané ženy, se chce oslavit Stvořitel světa a celého vesmíru! Jak nádherného máme Boha!

A co udělá náš nebeský Otec, když se k něčemu chystá? Pán Bůh je čestný, přímý a otevřený. Nikdy nelže a nikdy se nepřetvařuje. Své úmysly před námi neskrývá. Všechno, co chce udělat, vždy lidem předem oznamuje. Jak nám své úmysly oznamuje? Především ve svém Slově – v Bibli. Také k nám promlouvá v církvi, ve sboru – v kázání, písních, modlitbách a učení. A také Pán Bůh posílá své anděly.

Marie chodila do církve, poslouchala tam kázání a znala proroctví na to, že přijde Mesiáš – Kristus. Znala z proroctví proroka Izajáše, že se má Bůh narodit jako člověk z panny. A Pán Bůh k ní také posílá anděla, který jí oznamuje, že tou pannou bude právě ona. Že práve ji si vybral, aby porodila a vychovala Jeho Syna. Pán Bůh poslal anděla i k Josefovi, který byl snoubenec Marie. Aby se s ní nerozešel, když zjistí, že je těhotná, i když si jí ještě nevzal a nespal s ní. Kdo jsou vlastně andělé? Promlouvá o nich sám Bůh již v nejstarší knize Bible – v knize Jób 38,4-7:

„Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. Víš, kdo stanovil její rozměry, … kdo kladl její úhelný kámen, zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?“

Boží slovo nám říká, že andělé jsou Bohem stvořené bytosti, které byly už před stvořením naší země, před stvořením prvních lidí. Andělé tedy nemohou být zemřelí lidé, jak si někteří myslí. Andělé jsou bytosti z jiných světů než je náš. My nemůžeme do jejich světa, ale andělé vstupují do světa našeho. V druhé nejstarší knize Bible, 1. knize Mojžíšově 28,10-12, se praví:

„Jákob… měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží.“

Andělé jsou Boží poslové. Pán Bůh je posílá k nám. Aby sestupovali od Jeho trůnu v nebesích k nám do našeho světa a do našich životů. Aby nám přinášeli od Pána Boha poselství a požehnání. Také aby nám pomáhali a chránili maličké mei námi – naše děti, vdovy, sirotky, chudé, postižené a utlačované lidi. Máme o tom silný Ježíšův výrok v Evangeliu podle Matouše 18,10:
„Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.“

Na jiném místě nám Písmo svaté říká, že andělé, bytosti z říše světla, se nám lidem někdy zjevují v lidské podobě. Je to v Listu Židům 13,2:

„S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.“

Slyšeli jste to? Není to úžasné? Může se nám stát, když pohostíme neznámé chudé lidi, že to byli Boží andělé. Pána Boha zajímá, jak se zachováme k neznámým chudým lidem. Jestli to bude s láskou. Vždyť každý z nás může být někdy odkázán na pomoc druhých lidí.

Pán Bůh má pro nás ve svém Slově o andělech také varování. Týká se andělů, kteří se od Pána Boha odvrátili. První anděl, který se odvrátil od Pána Boha, je satan. Satan znamená protivník, nepřítel. Je to anděl, kterého Pán Bůh stvořil k lásce a službě, ale on se svým srdcem odvrátil od Boha k nenávisti a sobectví.

Satan na svou stranu strhl část dalších Božích andělů. Těmto padlým andělům říkáme démoni. A před nimi nás Pán Bůh varuje. Aby nás nesvedli tím, že se pořád vydávají za anděly světla. Je to v 2. listu Korintským 11,14-15:
„…satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!“

Musíme být velmi opatrní. Ne každé zjevení je od Boha. Ne každý zázrak je od Boha. Ne každé uzdravení je od Boha. Pán Bůh ve svém Slově velmi silně a jednoznačně odsuzuje spiritismus, okultismus, čarování a jejich praktiky. Jako křesťané se máme varovat jakéhokoli kontaktu s duchy a temnými silami. Je to Pánu Bohu odporné. V 5. knize Mojžíšově 18,9-12 čteme:

„Ať se u tebe nevyskytne nikdo,… kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti.“

Písmo svaté nás také varuje před tím, aby jsme anděly uctívali nebo se k nim modlili. Uctívat máme jen Pána Boha. Jen k Bohu Otci, Synu a Duchu svatému se máme modlit. V knize Zjevení 19,10 čteme, co o tom říká Boží anděl apoštolovi Janovi: „Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: ´Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!´

Jan padl na kolena před andělem, ale ten jej napomenul. Upozornil ho na to, že máme uctívat jen Boha, Stvořitele, nikdy ne stvořené bytosti. Platí to stále, nic se na tom nezměnilo. Andělé nám pomáhají, jsou nám nablízku, ale nejsou rádi, když je vnímáme jako důležitější než Boha.

Marie, matka Pána Ježíše Krista, se zachovala správně. Je pro nás příkladem. Poselství od Božího anděla přijala opatrně a s úctou k Všemohoucímu Bohu. Její odpověď andělovi je nám všem příkladem:

Lukáš 1,46-55:

Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“

Amen