Dvě učitelky z našeho sokolovského sboru se zúčastnily v brněnském sboru církve adventistů v Olomoucké ulici v sobotu 22.10. první konference adventistických pedagogů z České a Slovenské republiky. Hlavním přednášejícím byl vedoucí oddělení výchovy naší Evroafrické divize a bývalý ředitel teologického semináře v Rumunsku Barna Magyarosi. Mottem konference byl text z biblické knihy Job 12, 13: „U Něho je rozvaha a rozum“.

Barna Magyarosi konferenci zahájil výkladem biblického příběhu z knihy Letopisů o učiteli hudby, zpěvákovi, teologovi a proroku Asafovi, kterému je věnováno i dvanáct žalmů. Asaf ví, že Bůh je dobrý, ale nechápe, proč jeho věrní trpí, zatímco těm, co mu odporují, se často daří dobře: „Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?“ (Žalm 73:13). Boží tichou odpovědí při bohoslužbě je jeho oběť – Boží soucitná účast s lidským utrpením, dar vnitřního pokoje a svobody bez ohledu na okolnosti, jistota vzkříšení a stvoření nového věčného života bez zla.

Ani Asafovi se totiž nevyhnuly v životě problémy, jak se popisuje v 73. žalmu. Dříve než o nich ale vypoví, začíná chválou Boha slovy: „Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!“ Dál však pokračuje slůvkem ale (avšak): „Avšak moje nohy málem odbočily, záviděl jsem potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí…..“ Ve skutečném životě se nám mnohdy zdá, že protiřečí tomu, co víme o Bohu. Pozorujeme lidi kolem sebe a vidíme, že ti, co se o Pána Boha nezajímají, vzkvétají. V 16. a 17. verši v 73. žalmu Asaf nachází na svoje otázky odpověď: „Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.“ Nedozvídáme se sice, co Asaf ve svatyni uviděl, ale můžeme se domnívat, že spatřil oběť. Uvědomil si, že problém zla bude jednou vyřešen.

Jako ilustraci vyprávěl příběh duchovního, kterému se narodil vážně nemocný syn. Musel nosit přilbu, aby si nepoškodil hlavu, často padal a dusil se. Když se ho syn zeptal, proč Bůh dovolil, aby právě on měl takové problémy, zjistil, že nedokáže na tyto otázky odpovědět, ačkoli on sám musel na podobné otázky odpovídat jiným lidem. Přestože se snažil Bohu porozumět, nedařilo se mu to. Celý život mu sloužil a teď tohle. Jednou se zamkl ve své kanceláři a hlasitě se tam s Bohem hádal. Křičel na něj a žádal vysvětlení. Sedl pak do auta, tloukl do volantu a dál chtěl od Boha slyšet, proč musí jeho syn tak trpět. A pak mu došla slova a bylo ticho. A on uslyšel v sobě Boží hlas. Ten ho nenapomínal, nevyčítal, ale naopak. Slyšel, jak Bůh říká, že mu rozumí, že ví, jak je hrozné vidět umírat své dítě a nemoci zasáhnout. Do nitra toho muže vstoupil pokoj, vešel totiž jako Asaf do svatyně a uviděl oběť. Poznal, že Bůh má konečné řešení zla. Poděkoval a šel si pohovořit se svým synem. I syn se ve stejný okamžik setkal s Bohem a porozuměl dříve, než mu chtěl dát otec odpověď na jeho otázku. Nemocný syn ujistil svého otce, že už ví, co je nejdůležitější. To, že někteří lidé umírají, někteří jsou zranění a některým se nestane v životě vůbec nic špatného,  není naší věcí, ale Boží. Nejdůležitější je být Bohu věrný za všech okolností. Brzy na to syn zemřel a na jeho náhrobku je nápis: Já vím, že jednoho dne Pán Bůh napraví všechno.

Žalm končí vyznáním Asafa, který říká, že v Boží blízkosti je dobře, ať jsou vnější okolnosti jakékoli. Teologové říkají, že tímto žalm nekončí. Je třeba se znovu vrátit k prvnímu verši: „Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!“ Teprve tam je tečka. Už není žádné ale. Co se tedy změnilo? Bůh zůstal stejný, změnilo se to, jak člověk pravdu prožívá a cítí. Jednou přijde čas, kdy všechny ty staré dobré pravdy se dostanou pod palbu, všechny poznatky o Bohu budou popřeny a my si budeme klást otázky jako Asaf. Nastanou v našem životě okamžiky, kdy se nám vše bude jevit jako marné a zbytečné. Dokážeme v takových chvílích dál sloužit Bohu? Jak se zachováme? Je důležité stále vidět Kristovu oběť a nepodléhat vnějším okolnostem.

Odpolední částí konference byly tři přednášky – Barny Magyarosiho, Josefa Slowíka ze Západočeské univerzity Plzeň a Petra Baumana z Jihočeské univerzity České Budějovice.

Tématem první byla Filozofie adventistické výchovy, kterou Barna Magyarosi ilustroval na dopisu apoštola Pavla do Říma, 12. kapitole, 2. verši: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ Na příkladu krásné vážky, která se vylíhne z ošklivé larvy, ukázal, že toto je způsob, kterým nás chce Bůh proměňovat – směrem zevnitř ven, ne naopak. Barna Magyarosi apeloval na učitele, aby nečekali u svých studentů změny ze dne na den, nepokoušeli se je přetvářet podle sebe, ale sytili je Božím slovem a nechali je na ně působit. V sedmi bodech pak představil důvody, které ho vedou k tomu, že věří adventistické výchově. Jedním z nich je, že vzdělávání je založeno na Bibli, že se zrodilo z vidění, kdy se klade důraz nejen na intelekt, ale také na rozměr člověka duchovní, tělesný i sociální. Dalším je, že výchova je propojena s vykoupením. Je jednodušší formovat mladé lidi, než ze starých hříšníků dělat lepší lidi. Vyprávěl o vzniku první adventistické základní školy a následném úžasném rozvoji školství, kdy dnes se na adventistických školách učí na celém světě více jak milión a půl studentů na 7 800 školách s 85 tisíci učiteli.

 

Tématem druhé přednášky, kterou přednesl Josef Slowík, odborný asistent Katedry pedagogiky na Západočeské univerzitě v Plzni, byla Problematika médií ve výchově dětí. Josef Slowík přítomné seznámil s riziky moderních médií. Na současný vývoj dětí má velmi negativní dopady jejich psychické a fyzické utlumení při sledování například televize, od dítěte se nevyžaduje žádná aktivita, nemusí se hýbat, nemusí dokonce ani přemýšlet. Neméně vážným rizikem v médiích je ústup pravdivosti ve prospěch zajímavosti či prodejnosti. K tomu nabývají na síle a významu další známější rizika jako kyberšikana, kyberstalking, závislost na internetu, násilí, sex, reklama, nelegální jednání jako pirátství.. Upozornil na problém se čtením, kdy podle dnešních dětí je četba knih jedna z nejnudnějších aktivit, jaké si dovedou představit. Média mají na vývoj a chování dětí silný vliv, není potřeba je dětem nějak zakazovat, spíše potřebují doprovod, podporu rodičů, učitelů, aby se s nimi naučily pracovat. Děti by měly být vychovávány ke smysluplnému prožívání volného času, ke kritickému myšlení, zodpovědnému jednání a navazování zdravých osobních sociálních vztahů. Pomůže k tomu dobrý příklad vlastních rodičů i učitelů. Vyzval k tomu, aby média stále zůstávala pouze prostředkem a nestala se prostředím a sami rodiče a učitelé byli pro děti rozhodujícími médii.

 

Třetí přednáška byla zaměřena na roli křesťanského pedagoga v dnešní škole. Přednesl ji Petr Bauman, proděkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na příkladu Jana Amose Komenského ukázal, že jeho největší rada učitelům byla přivádět mladé lidi k Bohu. Za jeho stěžejní dílo označil knihu „Obecná porada o nápravě věcí lidských“. Dílo výchovy je podle ní dílem spasení člověka. Jde v tedy o takovou nápravu, která vrací člověka k Bohu a k skutečné lidské důstojnosti. Ceníme si spíše dobrých otázek, nebo dobrých odpovědí? Pomáháme dětem samostatně přemýšlet? Jaké otázky si sami klademe a jaké problémy sami řešíme? ptal se přítomných učitelů Petr Bauman.

Na konferenci byli přítomni také ředitel Teologického semináře církve adventistů na Sázavě Luděk Svrček, ředitel křesťanské Základní školy v Praze Elijáš Zbyněk Muzikář, který představil průběh individuálního vzdělávání dětí v jeho škole a v krátké prezentaci i další činnost školy.Účastníci měli při každé přednášce možnost diskuse a vzájemného sdílení zkušeností, kterou bohatě využili.