V sobotu 15.11. bude ukončen celosvětový modlitební týden církve adventistů. Adventisté se dennodenně tento týden scházeli na různých místech, společně uvažovali nad Božím slovem a modlili se. Poslední přednáška modlitebního týdne se bude číst v sokolovském sboru v rámci sobotní bohoslužby. Diskusi a zamyšlení k této přednášce povede vedoucí sboru Alena Nováková. Všichni jsou srdečně zváni!

Poslední přednáška s názvem Požívejme k šíření našeho poselství Kristovu metodu je výběrem z knihy Život naplněný pokojem od Ellen Gould Whiteové.

Když Kristus vysílal dvanáct učedníků na jejich první misijní cestu, přikázal jim: „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte“ (Mt 10,7.8).

Lidem, kteří nesou Kristovo jméno, Bůh svěřuje úkol hlásat světu radostné poselství o spasení. Evangelium je jediným lékem na hřích a bídu světa. Seznámit celé lidstvo s poselstvím Boží milosti je předním úkolem těch, kdo znají jeho léčivou moc.

Svět dnes potřebuje totéž, co potřeboval už před dvěma tisíci lety. Potřebuje poznat Krista. Je zapotřebí velkého díla nápravy, a to v oblasti tělesné, duševní i duchovní. Tato reforma se může uskutečnit jen Kristovou milostí.

Skutečný úspěch při styku s lidmi může přinést jen Kristova metoda. Spasitel se stýkal s lidmi jako ten, kdo chce jejich dobro. Projevoval jim soucit, sloužil jejich potřebám a získával si jejich důvěru. Pak je vyzval: „Následujte mne.“

Je třeba vynaložit osobní úsilí, abychom se přiblížili k lidem. Kdybychom věnovali méně času napomínání a více času osobní službě, dosáhli bychom lepších výsledků. Je třeba pomáhat chudým, pečovat o nemocné, utěšovat zarmoucené a pozůstalé, poučovat nevědomé a radit nezkušeným. Máme plakat s těmi, kdo pláčou, a radovat se s těmi, kdo se radují. Je-li toto dílo provázeno přesvědčivostí, mocí modlitby a silou Boží lásky, pak nebude a ani nemůže být bez úspěchu.

večeře páněTéměř v každé společnosti je mnoho těch, kteří nechodí naslouchat kázání Božího slova nebo nenavštěvují žádná bohoslužebná shromáždění. Má-li je evangelium oslovit, musí být přineseno do jejich domovů.

Mnozí lidé nemají víru v Boha a ztratili i důvěru k člověku. Váží si však projevů účasti a ochoty pomoci. Vidí-li někoho, kdo bez nároků na světské uznání nebo odměnu přichází do jejich domovů, slouží nemocným, sytí hladové, odívá nahé, utěšuje zarmoucené a všem laskavě ukazuje Toho, kdo je miluje, dotkne se to jejich srdcí. Když to vše lidé uvidí, začnou být vděční a vzklíčí v nich víra. Pochopí, že Bůh se o ně stará, a jsou ochotni naslouchat, když otevřeme jeho slovo.

Všude se projevuje tendence nahradit práci jednotlivců činností organizací. Lidská moudrost vede ke sjednocování, k centralizaci, k budování velkých církví a institucí. Spousta lidí přenechává dobročinnou práci ústavům a organizacím. Sami se odtahují od styku se světem a jejich srdce chladnou. Začínají se starat jen o sebe a stávají se neúčastnými. Láska k Bohu a k člověku se z nich vytrácí.

Kristus svěřil svým následovníkům individuální práci, kterou za ně nemůže  nikdo vykonat. Službu nemocným a chudým a hlásání evangelia ztraceným nelze přenechat výborům nebo organizovaným charitativním společnostem. Požadavkem evangelia je osobní odpovědnost, individuální úsilí a osobní oběť.

Ježíš Kristus přikazuje: „Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil“ (L 14,23). Kristus přivádí lidi do styku s těmi, kdo hledají pomoc. Říká: „Cožpak nemáš přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho?“ (Iz 58,7). „Na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je“ (Mk 16,18). Požehnání evangelia se mají sdělovat přímým stykem a osobní službou.

Kristova církev je zřízena k tomu, aby sloužila. Smyslem její existence je služba. Členové církve jsou jako vojáci, kteří se pod vedením Kapitána svého spasení cvičí pro boj. Křesťanští kazatelé, lékaři a učitelé mají širší pole působnosti, než si mnozí z nich uvědomují. Mají nejen sloužit lidem, ale mají je také učit sloužit. Mají nejen poučovat o správných zásadách, nýbrž mají své posluchače také vychovávat k tomu, aby tyto zásady šířili. Pravda, která není prožívána, kterou nesdělujeme, ztrácí svoji životodárnou moc, svou uzdravující schopnost. Prospěch z pravdy získáme jen tehdy, budeme-li se o ni dělit.

Každý člen církve by měl být zapojen v nějakém odvětví služby pro Pána. Někteří nemohou udělat tolik co druzí, avšak každý by měl vykonat to, covečeře Páně 2 dovede, aby zastavil příval nemocí a bídy, který zaplavuje svět. Mnozí by rádi pracovali, kdyby jim někdo řekl, jak začít. Potřebují radu a povzbuzení.

Každý sbor by se měl stát výcvikovým střediskem, v němž by se vychovávali křesťanští pracovníci. Jeho členové by měli dostat poučení, jak číst Bibli, jak vést třídy sobotní školy a jak v nich vyučovat, jak nejúčinněji pomáhat chudým, jak pečovat o nemocné a jak pracovat pro neobrácené. Měly by se pořádat zdravotnické kurzy, kurzy vaření a přednášky o různých oborech křesťanské služby. Nemělo by se jen vyučovat, ale měl by se provádět i praktický výcvik pod vedením zkušených instruktorů. Učitelé by měli jít příkladem v práci mezi lidmi a z jejich příkladu by se měli učit další, kteří se k nim připojí. Vlastní příklad má větší cenu než množství pouček.

Nic nevzbudí horlivost k sebeobětavosti a nic nezušlechtí a neposílí charakter tolik, jako když se člověk zapojí do práce pro druhé. Mnozí křesťané podle jména myslí při vstupu do modlitebny jen na sebe. Přejí si prožít radost ze společenství věřících a z péče kazatele. Stávají se členy velkých a úspěšných sborů a spokojují se s tím, že občas vykonají něco málo pro druhé. Tím se připravují o nejdrahocennější požehnání. Mnohým by velice prospělo, kdyby se vzdali styků s těmi, s nimiž zabíjejí naprázdno svůj čas. Potřebují jít tam, kde by svou sílu a energii uplatnili v křesťanské službě a kde by se naučili nést odpovědnost.

Není však nutné čekat, až budeme povoláni na nějaké vzdálené místo, dříve než začneme pomáhat druhým. Dveře ke službě jsou otevřeny všude. Všude kolem nás jsou lidé, kteří potřebují naši pomoc. Vdovy, sirotky, nemocné, umírající, zarmoucené, malomyslné, nevědomé a psance potkáváme na každém kroku.

Měli bychom cítit, že je naší zvláštní povinností pracovat pro lidi, kteří žijí v našem sousedství. Přemýšlejte, jak byste mohli nejlépe pomoci lidem, kteří se nezajímají o náboženství. Navštívíte-li své přátele a sousedy, projevujte zájem o jejich duchovní i časné blaho. Představujte jim Krista jako Spasitele, který odpouští hříchy. Zvěte své sousedy k sobě domů a čtěte s nimi z Bible a z knih, které vysvětlují její pravdy. Vybídněte je, aby s vámi zpívali a aby se s vámi modlili. V těchto malých shromážděních bude přítomen sám Kristus, jak slíbil, a jeho milost se dotkne srdcí.

Členové sboru by měli být vychováváni k takové práci. Je to stejně důležité jako zachraňovat nevěřící v cizích zemích. Zatímco někteří pociťují břemeno odpovědnosti za lidi, kteří žijí daleko od nich, měli by mnozí, kteří jsou doma, cítit tíhu odpovědnosti za lidi, kteří žijí kolem nich, a pilně pracovat pro jejich záchranu.

Nikdo by neměl opovrhovat malými úkoly jen proto, že čeká na příležitost k větší práci. Můžete s úspěchem vykonat malou práci, kdežto při pokusu o zdolání většího úkolu můžete zcela selhat a pak propadnout malomyslnosti. Schopnost pro konání většího díla rozvinete tím, že budete ze všech sil dělat to, s čím se setkáte. Opomíjením každodenních možností a zanedbáváním maličkostí, které se právě naskýtají, se mnozí lidé stávají neúspěšnými a skleslými.

večeře Páně 3Nespoléhejte na lidskou pomoc. Nebuďte závislí na lidech, ale na Tom, který byl Bohem ustanoven, aby nesl náš žal, bral na sebe naše starosti a uspokojoval naše potřeby. Vezměte Boha za slovo. Začněte kdekoli, kde najdete práci, která musí být vykonána, a kráčejte vpřed s neochvějnou vírou. Důvěra v Kristovu přítomnost vám dodá sílu a vytrvalost. Pracujte s nesobeckým zájmem, s neochabujícím úsilím a s neúnavnou rozhodností.

Při vší své práci mějte na paměti, že jste zcela oddáni Kristu, že jste jedním z článků velkého plánu vykoupení. Z vašeho života má jako léčivý, životodárný proud prýštit Kristova láska. Snažíte- -li se přitáhnout druhé do kruhu Boží lásky, musí čistota vašeho jazyka, nesobeckost vaší služby a radostný výraz vaší tváře podávat svědectví o síle Boží milosti. Poskytujte světu tak čistý a věrný obraz Boha, aby ho lidé spatřili v jeho kráse.

Vyzdvihuj Ježíše a volej: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ (J 1,29). Jen On může uspokojit touhu srdce a dát nám pokoj.

Po celé věky se Pán snaží probudit v srdcích lidí pocit, že jsou součástí Boží rodiny. Buďme jeho spolupracovníky! Když je svět zaplavován nevěrou a odcizením, mají Kristovi učedníci zjevovat ducha, který vládne v nebi.

Mluvte tak, jak by mluvil Kristus. Jednejte tak, jak by jednal On. Zjevujte stále vlídnost jeho povahy. Představujte bohatství lásky, která je základem všeho jeho učení a všeho jeho jednání s lidmi. I ti nejskromnější pracovníci, spolupracují-li s Kristem, jsou schopni dotknout se strun života druhých lidí, jejichž zvuk bude slyšet až na druhém konci světa a bude znít nekonečnými věky.

Nebeské bytosti čekají na příležitost spolupracovat s lidmi, aby mohly světu ukázat, čím se tito lidé mohou stát a co všechno mohou ve spojení s Bohem udělat pro spásu těch, kteří jsou na pokraji záhuby. Užitečnost člověka, který není poznamenán sobectvím, který nechá na své srdce působit Ducha svatého a jehož život je plně zasvěcen Bohu, je bez hranic. Všem, kdo zasvěcují tělo, duši i ducha službě Bohu, se bude neustále dostávat nové tělesné, duševní a duchovní síly. Takovým jsou otevřeny nevyčerpatelné zásoby nebe. Kristus jim dává svého Ducha a život. Duch svatý uděluje nejvyšší energii, aby působila v mysli a srdci. Milostí, které se nám dostává, můžeme dosáhnout vítězství, o němž se zdálo, že ho pro naše falešné názory a představy, pro naše povahové kazy a pro naši malověrnost nelze dosáhnout.

Každý, kdo se cele odevzdá Pánu do služby a nic si nenechává pro sebe, dostane sílu k dosažení nezměrných výsledků. Pro takové vykoná Bůh veliké věci. Zapůsobí na mysl lidí tak, že už na tomto světě se v jejich životech vyplní zaslíbení, která platí pro budoucnost.

Otázky ke společnému přemýšlení

  1. Jak dalece jsme schopni či ochotni přiblížit se k druhým jako ti, kteří chtějí jejich dobro? Kde leží tato hranice?
  2. Nakolik nás znají lidé v našem sousedství? Co vědí o naší víře?
  3. Jakým praktickým způsobem můžeme vyzařovat a předávat „krásu“ Ježíšovy povahy těm, kteří žijí v našem okolí?