PačanoviV úterý 11.11. se sejdou na celém světě adventisté sedmého dne ke společnému uvažování nad Božím slovem a k modlitbám. Členové a přátelé sokolovského sboru se sejdou od 18.30 v rodině Vojtěcha a Gabriely Pačanových, kteří bydlí v Bukovanech 121/1. Všichni jsou srdečně zváni!

Třetí přednášku napsal Don Mackintosh, zdravotní ředitel a kaplan ve Weimarském institutu v Kalifornii:

Jak v náboženských, tak i ve vědeckých kruzích je patrný zvýšený zájem o život starozákonního proroka Daniela. Tento zájem je do jisté míry vyvolán nárůstem civilizačních nemocí v moderním světě. Danielovy životní návyky byly založeny na zdravotních principech, které vycházejí z Božích morálních a zdravotních zákonů. Tyto principy vynikají jako vzor zásadovosti a čestnosti na pozadí morálně narušeného světa. Aby zůstali věrni Božím zákonům, tak Daniel a jeho společníci dokonce riskovali své životy. Zabývejme se tedy stručně tím, co dnes říkají některé studie o zdravotních principech popsaných v Bibli, jež Daniel v životě praktikoval.

Když Daniel dostal nabídku královských pokrmů, rozhodl se namísto nich jíst pouze rostlinnou stravu (Da 1,6). Tu Bůh při stvoření původně lidem určil (Gn 1,29). Když vědci nedávno uskutečnili pokus, v němž se zkoumaní lidé během 21 dnů stravovali pouze rostlinnou stravou, zjistili, že to vedlo „ke zlepšení kardiovaskulárního systému a metabolizmu těchto osob“. Kromě toho ti, kdo absolvovali tento stravovací program, měli lepší hladinu cukru v krvi. Všechny tyto výsledky měly podle studie přímý vztah na zlepšení úrovně sebeovládání a síly vůle. Pokud to řekneme jednoduše, tak když se udržuje hladina cukru v krvi na optimální úrovni, výrazně se zvyšuje schopnost člověka ovládat své chování a dosahovat vytčené cíle. Rostlinná strava, kterou si vyžádal Daniel a jeho společníci, je uchránila od konzumace živočišných produktů, které mají vysoký obsah arachidonové kyseliny, chemické substance, která přispívá k vyššímu výskytu negativních emocí a nálad. Danielova strava, jež vycházela z jeho poznání biblických zdravotních principů, zlepšila jeho duševní kapacitu a pomohla mu zastávat pozici, v níž mohl představovat Boha ostatním lidem. Daniel se rozhodl pít vodu namísto vína, což mohlo také napomoci zlepšení jeho duševní kapacity. Nejenže pití vody zlepšuje paměť lidí, ale podle nedávného výzkumu uskutečněného na Londýnské univerzitě vypití 3 pohárů (asi 0,7 litru) vody před začátkem testu zlepšilo reakční čas až o 24 %. Nelze se proto divit, že Daniel a jeho společníci desetinásobně převýšili ostatní v duševních schopnostech.

Daniel žil modlitebním životem a hodně uvažoval nad Božím slovem. Výzkumníci byli překvapeni zjištěním, že pouhé přemýšlení o náboženských tématech dokáže pozitivně ovlivnit sebeovládání lidí. Jiná studie naznačuje, že modlitba je „určitým druhem cvičení v sebeovládání“. Tři hodiny přemýšlení o náboženských tématech vedly v tomto výzkumu ke „zlepšení pozornosti“ u zkoumaných osob a jedenáct hodin vedlo ke „zvýšení počtu spojení mezi oblastmi mozku, které jsou důležité pro udržení pozornosti, eliminaci nesoustředění a k ovládání impulzivnosti“. Bylo také prokázáno, že účastníci měli „více šedé hmoty v čelní mozkové kůře (tzv. prefrontálním kortexu)“ a „lepší prokrvení čelní mozkové kůry“ – oblasti zodpovědné za rozhodovací výkonné funkce, které člověka odlišují od zvířat.

Lidé, kteří se řídí příkladem Daniela a komunikují s Bohem v soukromých modlitbách (Da 10), a ti, kdo se navíc zapojují do společných modliteb (Da 1 a 2), mohou očekávat podobné výsledky jako Daniel. Jeho duševní zdraví a životní úspěch byly určitě i výsledkem jeho důvěry v Boha, která ho vedla k neochvějné poslušnosti Božího morálního a zdravotního zákona (Da 9,4.13). Danielova věrnost Božích zákonů nepřinesla užitek pouze jemu, ale také lidem, kterým sloužil. Můžeme to sledovat například v jednání Darjaveše, médského krále, který Danielovi svěřil odpovědnost za všechny záležitosti království, „aby král netrpěl škodu“ (Da 6,3; ČSP). Toto sousloví zdůrazňuje, že nedošlo k žádné ztrátě příjmů. Danielův respekt vůči Božím zákonům ho vedl k tomu, že byl čestný jak ve svém osobním životě, tak i v záležitostech krále a jeho financí.

Současné výzkumy, které se zabývají čestností v životě lidí, ukazují, že ti, kteří berou vážně Boží zákon, budou pravděpodobněji vykazovat vyšší míru čestnosti. Účastníci jednoho výzkumu byli rozděleni do dvou skupin. První skupina byla požádána, aby si vzpomněli na znění deseti Božích přikázání. Druhá skupina dostala za úkol vzpomenout si na libovolných deset knih, které četli na střední škole. Ve skupině, kde vzpomínali na deset knih, se daleko více podvádělo, zatímco účastníci skupiny, ve které si vybavovali znění Desatera, nepodváděli vůbec. Při opakování experimentu byl prvním účastníkům připomenut jejich kodex cti ze školy a druhým Desatero. I v tomto případě byli ti, kteří se zaměřili na Desatero, výrazně čestnější. A to dokonce i v případě, když byl experiment opakován ve skupině lidí, kteří se prohlašovali za ateisty.

Přestože se Daniel častokrát octl ve stresující situaci, dokázal si vždycky udržet ducha vděčnosti. Dokonce trávil určitý čas děkováním Bohu, i když se dozvěděl, že byl vydán zákaz modlit se, který ho přivede do jámy plné lvů („vzdával Bohu chválu tak jako předtím“ – Da 6,11; B21).

Bylo prokázáno, že schopnost udržet si postoj vděčnosti vede k menšímu výskytu zdravotních problémů, nabízí pozitivnější pohled na život a pomáhá člověku lépe dosahovat osobních cílů ve všech oblastech života člověka. Někteří vědci proto doporučují, aby si lidé k udržování optimálního tělesného a duševního zdraví vedli denní záznamy vděčnosti.

I když se na formování Daniela během jeho dětství podílelo hodně faktorů, pozitivní roli patrně sehrála i duchovní reforma krále Jóšijáše. Když Jóšijáš přivedl lid opět k věrnosti Bohu a jeho zákonu, Daniel byl mladým chlapcem. Danielův závazek plnit Boží vůli nám připomíná odhodlání a závazek mladého krále Jóšijáše vyvýšit Boží zákon a zavést ho do praktického života izraelského národa (2Kr 22.23). Jóšijáš prožil osobní oživení a reformu a díky tomu nasměroval celý národ na cestu duchovního oživení. Jóšijáš obdržel jedno z nejhodnotnějších uznání v Bibli: „Nebyl mu podoben žádný král před ním, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou a činil vše podle
zákona Mojžíšova. A ani po něm nepovstal žádný jemu podobný“ (2Kr 23,25). Jóšijášův životní styl a věrný život se zrcadlí i v životě Daniela a jeho společníků, kteří si o řadu let později v babylonském exilu předsevzali, že i v královském paláci budou žít zbožným životem. Ellen Whiteová napsala: „Danielův charakter ukazuje světu překvapivý příklad toho, co Boží milost dokáže učinit s lidmi, kteří mají hříšnou přirozenost a jsou porušeni hříchem. Záznam jeho šlechetného života plného sebezapření je povzbuzením pro naše lidství. Můžeme z něj čerpat sílu, abychom dokázali odolat pokušení a pevně v duchu pokory zastávat pravdu i v nejtěžších okolnostech.“

Ať nám Bůh pomůže v oblasti našeho vlivu na ostatní obstát stejně věrně, jako pomohl Danielovi.

Otázky ke společnému přemýšlení
1. Kterými obrazy a myšlenkami plníme každý den svou mysl?
2. Zabýváme se většinou tím, co je čisté a dobré, nebo tím, co je porušené a zlé?
3. Co můžeme udělat pro to, abychom se stali lepšími správci své mysli?