DSCN6256V neděli 9.11. se sejdou na celém světě adventisté sedmého dne ke společnému uvažování nad Božím slovem a k modlitbám. V Sokolově bude tento den setkání od 18.30 v rodině Bohuslava a Aleny Zámečníkových, kteří bydlí v Atletické ulici 2221. Všichni jsou srdečně zváni!

Druhou přednášku napsal Mark A. Finley, který slouží jako poradce předsedy Generální konference a redaktor časopisu Adventist Review:

Již téměř třicet let vědci důkladněji zkoumají vztah mezi vírou obecně a vírou náboženskou. Víra pozitivně prospívá našemu tělesnému, duševnímu i emocionálnímu zdraví. Přestože výzkumy stále pokračují, tento fakt je již dokázán. Světově proslulé univerzity, národní zdravotní centra i soukromě financované organizace docházejí ke stejným výsledkům. Pevný systém víry může výrazně prospívat lidskému zdraví.

V Kalifornii byl uskutečněn výzkum, který odhalil, že lidé, kteří se aktivně zapojují do programů organizovaných církví, se méně stresují kvůli svým financím, zdraví a dalším každodenním neduchovním starostem. Jiné výzkumy potvrzují, že spiritualita snižuje výskyt sebevražd, zneužívání alkoholu a drog, kriminalitu a rozvodovost.

Studie Kolumbijské univerzity přinášejí zajímavý výsledek: ženy, které měly zbožné matky, mají o 60 % menší pravděpodobnost výskytu depresí během následujících 10 let než ženy, jejichž matky nebyly nábožensky založené. Jiná studie odhaluje, že dcery, které patří do stejné náboženské skupiny jako jejich matky, prožívají o 71 % méně negativní a chmurné nálady a synové dokonce o 84 %. Na základě těchto a řady dalších podobných výzkumů vědci docházejí k závěru, že pevný systém osobní víry může zlepšovat lidské zdraví.

Jak Bible popisuje opravdovou víru? „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“ (Žd 11,1). Víra se dívá dopředu, protože je „základem skutečností, ve které doufáme“. Slovo „spolehnout se“ v původním jazyce znamená také „základ“. To naznačuje, že víra je skutečným základem našeho života. Avšak víra také „vzhlíží vzhůru“, protože poskytuje jistotu toho, „co nevidíme“. Víra znamená jistotu toho, že Bůh nakonec naplní naše touhy. Víra důvěřuje, že Bůh nám dá sílu k vítězství nad každou těžkostí, k překonání všech překážek – a to až do dne, kdy přijmeme konečnou odměnu v Božím věčném království.

Ellen Whiteová o podstatě víry napsala: „Víra znamená důvěřovat Bohu; věřit tomu, že nás miluje a zná, že nejlépe ví, co je pro nás dobré.“ (Výchova, str. 150) Víra oživuje celou naši bytost a rozehřívá naše srdce. Víra obnovuje naši naději. Víra pozvedá náš pohled od toho, co je, k tomu, co bude. Víra důvěřuje Božím zaslíbením a přijímá Boží dary ještě předtím, než se stanou skutečností. Víra znamená uzdravení.

Víra pomáhala hrdinům Starého zákona, aby dokázali překonávat nejrůznější obtížné okolnosti a zůstat věrní Bohu. Apoštol Pavel v Listě Židům zmiňuje v 11. kapitole Ábela, Henocha, Noema, Abrahama, Sáru, Jákoba, Josefa, Mojžíše a další. Víra jim v průběhu jejich životů dodávala odvahu a sílu. Jejich jména jsou vysoko v nebeské „síni slávy“.

Je překvapivé, že jako první je zmiňován muž, který záhy zemřel. V jeho příběhu nikde nenajdeme zmínku o zázračném vysvobození. „Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ‚ještě mluví, ač zemřel‘ (Žd 11,4). Bible popisuje Ábela jako zbožného muže. Věřil, a přesto byl zabit. Je možné, že kdyby nevěřil, mohl žít déle. Kain víru neměl a žil mnohem déle. Ábel věřil a zemřel. Toto vyjádření může být matoucí pro ty, kteří chápou opravdovou víru nesprávně. Víra nevede vždy k „holywoodskému šťastnému konci“ – a přece stojí za to věřit.

O Henochovi je napsáno: „Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení“ (Žd 11,5). Kdyby Henoch neměl víru, pak by zemřel. Henoch však věřil, a proto žije. Je paradoxem, že Ábel také věřil, a zemřel. Celá 11. kapitola Listu Židům nám představuje cenné aspekty víry a ukazuje nám, jak máme důvěřovat Bohu. Henoch Bohu důvěřoval v životě, Ábel mu naopak důvěřoval ve smrti.

Je dobré všimnout si určitých protikladů mezi Noemem a Abrahamem. „Noe věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře“ (Žd 11,7). Noemova víra vedla k tomu, že vykonal Boží příkaz, i když se mu mnoho jeho současníků posmívalo. Noe věrně naplnil Boží instrukce. Důvěřoval Bohu. Sto dvacet let vytrvale budoval archu navzdory skutečnosti, že nikdy předtím nepršelo. O tom je víra. Abrahamova zkušenost je přesně opačná: „Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde“ (Žd 11,8). Abrahamova víra ho vedla k tomu, že opustil bezpečí domova a vydal se na cestu do neznáma. Naprostý protiklad. Ábel ve víře zemřel, Henoch ve víře žil. Noe ve víře zůstal a Abrahama vedla víra na cesty. Stejné protiklady pokračují v celé kapitole.

Sára počala dítě až v devadesáti letech. O několik roků později vzal Abraham toto jejich dítě na horu Mórija, kde ho měl na Boží příkaz obětovat. Bůh však shlédl na Abrahamovu víru a dítě zachoval. Stejný Bůh, který žádá rodiče, aby věřili, že jim dá dítě, je později žádá, aby mu ho obětovali. Víra neznamená, že Bohu říkáme, co si přejeme, aby nám dal. Víra je trvalou důvěrou v Boha, která nezávisí na tom, v jakých okolnostech se ocitneme. Můžeme onemocnět vážnou nemocí, která ohrožuje náš život, nebo se těšit pevnému zdraví. Můžeme být dokonale spokojeni v našem domově, nebo ho ztratit a prožívat stresy a trápení. Může se nám finančně dařit, nebo můžeme zápasit, abychom splatili dluhy. Můžeme se těšit z báječného manželství, nebo je náš vztah vyprahlý. Můžeme se cítit Bohu nablízku, nebo ho vnímat velmi vzdáleně. Víra není závislá na našich pocitech nebo na okolnostech. (Ab 3,17–19)

Všechny hrdiny víry, kteří jsou zmíněni v Listu Židům v 11. kapitole, spojovala v jejich životech jedna základní skutečnost: všichni důvěřovali Bohu.

Co však máme dělat, když je naše víra slabá? Pavel v Listu Římanům 12,3 píše: „Smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.“ Když se vědomě rozhodneme přijmout milujícího a všemohoucího Boha do svého života a začneme mu důvěřovat, On vloží do našeho srdce určitou míru víry. Víra je tedy Božím darem, který nám On poskytuje. Čím více přijímáme a zakoušíme tento dar, tím více naše víra roste. Víra roste tím, že se učíme důvěřovat Bohu ve zkouškách a těžkostech, které život přináší. Občas naše víra roste právě v okamžicích, kdy procházíme nejtěžšími zkouškami. Někdy se okamžiky nejhlubšího zoufalství stávají okamžiky nejsilnější víry.

Naše víra roste také tím, když uvažujeme o Božím slovu. Naše víra roste tím, jak naše srdce naplňují pravdy Písma. V Listu Římanům 10,17 je napsáno: „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.“ Čím více se naše mysl bude obírat Božím slovem, tím více poroste naše víra. Důvěra v Boha oživuje celou bytost člověka. Posiluje nás tělesně, duševně, emocionálně i duchovně. Dokonce i v okamžiku nemoci, která ohrožuje náš život, nás víra přenáší od toho, co je, k tomu, co bude. Chopme se „blahoslavené naděje“ a radujme se ze slavného Kristova příchodu, který navždy ukončí moc všech nemocí. Až do tohoto dne budeme žít vírou v Ježíše Krista, který je jediným pravým zdrojem našeho zdraví ve všech oblastech života.

Otázky ke společnému přemýšlení

  1. Společnost nás silně ovlivňuje skrze masmédia, která nás denně bombardují reklamami a negativními zprávami. Jak můžeme v těchto okolnostech zůstat lidem víry?
  2. Proč Bůh žádal Abrahama, aby mu na hoře Mórija obětoval svého syna Izáka? Není to kruté a nepochopitelné? Je víra vždycky racionální?
  3. Diskutujme ve svém sboru o tom, jak můžeme pomoci v růstu víry našim dětem, mládeži a mladým lidem. Co dokáže naši víru posilnit?