Služme druhým jako Kristus

V sobotu 8.11. bude zahájen celosvětový modlitební týden církve adventistů. První přednášku sokolovského sboru uvede od 11 hodin kazatel Bohuslav Zámečník. Jmenuje se Služme druhým jako Kristus:

V městečku Kafarnaum žil zavržený a bezmocný invalida. Propadl zoufalství a ztratil jakoukoliv naději. Zahořklý a plný sebelítosti věděl, že onemocněl v důsledku hříchu. Byl to smutný případ člověka, který onemocněl tělesně, duševně i duchovně. Utěšoval se nadějí, že by mu mohli k úlevě dopomoci náboženští vůdcové. Jeho naděje se však rozplynula v okamžiku, kdy ho právě oni prohlásili za nevyléčitelného. Bezmocný a zmalomyslněný trpěl den za dnem, uzavřený v bolesti a sebelítosti.

Právě v této době uslyšel o Ježíši. Dozvěděl se, že uzdravil řadu stejně hříšných a bezmocných lidí, jako byl on. Jeho přátelé ho vybízeli, aby se za Ježíšem vydal. On si však uvědomoval, že si nemoc způsobil hříšným způsobem života. Jak velice si přál zbavit se břemene hříchu! Toužil po setkání s Ježíšem, aby přijal jistotu odpuštění. Nemohl už déle otálet, protože se ocitl na prahu tělesného zhroucení. Požádal přátele, aby ho přinesli k Ježíši, a oni mu ochotně vyhověli (Mk 2,3). Je úžasné, když máme duchovně probuzené přátele, kteří nám mohou pomoci přijít k Ježíši!

Když tato malá skupina dorazila k domu, kde právě Ježíš učil, narazili na vážný problém: zástup kolem Krista byl tak neproniknutelný, že Spasitele ani neslyšeli. Několikrát se pokusili protlačit davem, ale nepodařilo se jim to.

Ochrnutý muž byl zoufalý. Byl Ježíši tak nablízku, a přece tak daleko! Byl přesvědčen o tom, že jedinou nadějí pro získání pokoje a odpuštění je Ježíš. Rozhodl se, že udělá všechno pro to, aby Ježíše spatřil. S přáteli vytvořili odvážný plán. Zkusí ho vynést na střechu. Evangelium Marka naznačuje, že muži rozebrali část střechy. Představme si zmatek uvnitř domu, když začaly padat kousky stropu. V Písmu je napsáno: „Prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.“

Nosítko s nemocným bylo spuštěno k Ježíšovým nohám. Ježíš pohlédl ochrnutému do očí. Dokonale pochopil celou situaci. Kristus přišel na tento svět, aby lidem dal naději. Ochrnutý muž možná od Ježíše čekal slova o tom, jakou měl on a jeho přátelé víru – víru, která se probourala stropem! Marek však zaznamenal Kristova slova: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Tato slova zněla uším ochrnutého muže jako hudba. Z jeho ramen spadla obrovská tíže. Díky odpuštění najednou pocítil pokoj. „Prostou vírou přijal Ježíšova slova jako dar nového života. Nežádal už nic jiného, jen tiše a spokojeně ležel. Byl tak šťastný, že nemohl mluvit. Z jeho tváře vyzařovalo nebeské světlo a lidé, kteří vše viděli, užasli.“ (Ellen Whiteová, Touha věků, str. 167)

Sebestřední náboženští vůdcové v místnosti si vyměnili pohledy, protože si vzpomněli, jak bezcitně tohoto nemocného ubožáka zavrhli. V srdcích obvinili Ježíše z rouhání a tuto událost si uložili do paměti jako budoucí záminku pro jeho ukřižování. Ježíš znal jejich myšlení. Upřel na ně zrak a položil jim otázku: „Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy – řekne ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ (Mk 2,9–11).

Muž vyskočil na nohy jako mladý člověk. Vyzařovalo z něj zdraví. Jak úžasnou lásku vůči němu projevil Ježíš! Uzdravuje hříšníky a dává jim nový život! Muže uzdravila stejná moc, která stvořila život. Skutečnost, že Kristus uzdravil tělo nemocného, je důkazem jeho moci, která dokáže uzdravit i lidské srdce.

Mnoho lidí v dnešní době ochromují starosti, strach a pocity viny. Žijí v beznaději. Drtí je těžké břemeno a oni hledají úlevu. Ellen Whiteová v knize Život naplněný pokojem napsala: „Všude jsou srdce, která volají po něčem, co nemají. Touží po síle, která by je vysvobodila z otroctví zla a pomohla jim zvítězit nad hříchem, po síle, která by jim navrátila zdraví, život a klid. Mnozí, kteří kdysi poznali moc Božího slova, žijí nyní tam, kde Bůh není uznáván, a touží po Boží přítomnosti. Svět dnes potřebuje totéž, co potřeboval už před dvěma tisíci lety. Potřebuje poznat Krista. Je potřebí velkého díla nápravy, a to v oblasti tělesné, duševní i duchovní. Tato reforma se může uskutečnit jen Kristovou milostí. Skutečný úspěch při styku s lidmi může přinést jen Kristova metoda. Spasitel se stýkal s lidmi jako ten, kdo chce jejich dobro. Projevoval jim soucit, sloužil jejich potřebám a získával si jejich důvěru. Pak je vyzval: „Následujte mne“ (str. 67).

Kristus se zajímal o celého člověka – projevoval péči o jeho tělesnou, duševní, sociální i duchovní stránku. Ježíš sloužil lidem tam, kde se nacházeli – ve městech, na vesnicích, na cestách i v jejich domovech, u studny a dokonce i na kříži. Nebál se jít kamkoliv, kde se nacházel někdo, kdo mohl být zachráněn. Chceme-li sloužit jako Kristus, musíme dělat to samé. Abychom naplnili prorocké poslání Boží církve – „pozůstatku posledních dnů“ – musíme lidem předávat dobrou zprávu tam, kde se nacházejí – stejným způsobem, jako to dělal Kristus. Žijeme ve světě, ve kterém více než 50 % lidí žije ve městech. Bez ohledu na to, kde žijeme a pracujeme, připojme se k velkému dílu oslovení lidí, kteří žijí ve městech celého světa. Řiďme se příkladem Krista a snažme se zasáhnout a oslovit potřebné tam, kde žijí. Připojme se k Božímu lidu na celém světě v mimořádném úsilí při evangelizaci ve městech.

V knize Lékařská služba Ellen Whiteová napsala: „Poselství, které nám předal Bůh v minulosti, se nezměnilo. Těžištěm práce v dnešní době je práce ve městech. Pokud budeme pracovat ve městech tak, jak si to přeje Bůh, povede to ke vzniku tak mocného hnutí, jaké jsme ještě nezažili.“ Doposud jsme ještě toto „mocné hnutí“ nezažili. Modleme a pokořme se, hledejme jako církev Boží nasměrování. Žádejme Boha o vylití pozdního deště Ducha svatého, aby mohlo nastat toto „mocné hnutí“. Očekáváme brzký příchod Ježíše. Svět je unavený. Řiďme se příkladem Krista, jděme do měst a oslovujme lidi, kteří v nich žijí.

Bůh – Stvořitel lidí i všeho, co je na světě – dal ve svém slovu mnoho rad, díky nimž můžeme být zdraví ve všech oblastech života. On nás chce oživit a reformovat prostřednictvím moci Ducha svatého. Přeje si, abychom pochopili, že nás stvořil ke svému obrazu jako komplexní bytosti.

Jako adventisté sedmého dne vnímáme člověka v jeho celistvosti. Toto pochopení „celého člověka“ nás vede k tomu, že lidi ve svém okolí oslovujeme ve všech oblastech života. Sbory, jednotliví členové i týmy mladých lidí uskutečňují mnoho různých aktivit pro oslovení společnosti: sdílejí svou víru se svými přáteli a známými, vedou biblické hodiny či přednášky, setkávají se v malých skupinách, angažují se ve zdravotních aktivitách, chodí dům od domu jako knižní evangelisté, pořádají akce s humanitární organizací ADRA, provozují poradenská střediska či vegetariánské restaurace, pracují s dětmi či mladými lidmi a dělají mnoho dalších iniciativ inspirovaných Duchem svatým. Potřebujeme, aby kazatelé, členové církve i profesionálové spolupracovali v různých oblastech ve vzájemně propojené službě.

Ellen Whiteová napsala: „Každý kazatel evangelia by měl být připraven, aby dokázal vykonávat zdravotně-misijní činnost. Zdravotně-misijní práce by měla být propojena se zvěstováním evangelia tak úzce, jako je paže spojena s tělem. Odpor vůči pokynům o principech zdravotní reformy je výrazem neochoty k sebezapření. V našich velkých městech musí jít zdravotně-misijní práce ruku v ruce se zvěstováním evangelia. Ta bude otevírat dveře pravdě evangelia.“

Bůh nás vybízí, abychom začali využívat komplexní zdravotní misii ve velkých městech světa. Je nutné, aby organizační složky církve spolupracovaly s podpůrnými organizacemi při oslovování společnosti a při záchraně lidí pro Krista. Ježíš během své služby ve městech aktivně „učil v synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu“ (Mt 9,35). Svým učením a působením obnovoval „celostní zdraví“ lidí. Zvěstoval obnovu plného života a teprve pak lidi posílal s příkazem: Řekněte to světu.

Matouš ve svém evangeliu zaznamenává, že když Ježíš s velkým soucitem sledoval lidi, viděl, že „byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře“ (Mt 9,36). Lidé v dnešním světě jsou unaveni a rozpolceni. Touží po něčem skutečném a pevném, co by jim zajistilo bezpečí a pokoj – po tom, co by je sjednotilo tak, jako sjednocuje pastýř své ovce. Ježíš dnes zve každého z nás, abychom si zvolili plný život v Kristu, abychom byli ve všech oblastech uzdraveni působením Ducha svatého a mohli se stát pastýři lidem, kteří jsou rozptýleni kolem nás. Bůh nás vybízí, abychom se stali součástí jeho velkého, jednotného a propojeného týmu oddaných následovníků, kteří budou projevovat soucit všem vyčerpaným lidem – nemocným jak po fyzické, tak po duchovní stránce. Tento úkol je nesmírně velký, ale pomocníků je málo. Již nastává žeň, je ale nedostatek oddaných misionářů. Prosme proto Pána žně, aby vyslal nové spolupracovníky (Mt 9,37–39).

Jsme ochotni přijmout Kristovo uzdravení ve všech oblastech našeho života? Dovolíme Duchu svatému, aby v našem osobním životě uskutečnil oživení a reformaci, abychom se stali těmi, kdo slouží stejně, jako sloužil Ježíš? Jsme ochotni vytrvat v díle záchrany druhých pro Krista – podobně, jako to udělali přátelé ochrnutého muže? Jsme natolik oddáni Kristu, že toto dílo budeme konat v jakýchkoliv podmínkách a okolnostech? Kristus přijde brzy! Odevzdejme proto svůj život Ježíši, přijměme „Kristovu metodu“, jděme tam, kam nás povolává, a dělejme to, o co nás žádá. Oslovujme a získávejme druhé pro Krista.

Otázky ke společnému přemýšlení

1. Představte si, že jste jedním z přátel ochrnutého muže. Byli byste ochotni rozebrat kus střechy, nebo byste tento nápad považovali za naprostý nesmysl? Jak můžeme projevit „věrnost“ lidem žijícím kolem nás?
2. Přemýšlejte o lidech ve vašem sousedství. Jak je můžeme praktickým způsobem oslovit „Kristovou metodou“? Diskutujte společně ve sboru o svých představách.
3. Jak můžeme sloužit jiným, když cítíme, že sami těžko zvládáme svůj vlastní život? Jak může Kristova metoda změnit náš osobní vztah k Ježíši a pomoci nám znovu si ujasnit naše povolání k službě?

Ted N. C. Wilson, předseda Generální konference