bohoušKázání Bohuslava Zámečníka 23.8.2014

Úvodní verš: Filipským 4:5  Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko (Překlad Slova na cestu (SNC): Ke všem buďte shovívaví a laskaví! Myslete na brzký Kristův návrat.)

Nemyslím si, že by zde apoštol Pavel naznačoval přímo jednu jedinou vlastnost, které protějškem může být prchlivost. Je pravda, že mírnost a prchlivost jsou výrazy, které se v normální, běžné mluvě moc nepoužívají. V dnešní době to vyznívá trochu archaicky. Ale význam slov je nám blízký. Snad více MÍRNOST, MÍRNÝ, ale možná ve vztahu k předmětům než k vlastnosti. Mírný kopec – nebo u psychiatra – je mírné povahy.

Synonyma: SHOVÍVAVOST, VLÍDNOST, POKORA, LASKAVOST, TICHOST, JEMNOST, KLIDNOST, PODDAJNOST.

Snad slyšíme ten slovní kořen. Mírnost – MÍR. Pavel nás vede k mírnosti proto, abychom si uvědomili, že příchod- návrat našeho Pána je blízko. V poslední době jsem se setkal s mnoha články, kde se hovoří o tom, jakým způsobem bychom se měli připravit na naše setkání s Pánem. Existuje mnoho internetových stránek různých příhodných biblických názvů, kde najdeme přímo návody. Dívat se okolo sebe, jak ten svět spěje k záhubě, pracovat na sobě, abychom byli svatějšími, hodně se modlit, číst texty o poslední době, jak to všechno bude hrozné před příchodem našeho Pána. Aby nás „to“ nezaskočilo. Abychom na tom byli lépe než ti venku. Abychom byli připraveni. Překlad SNC překládá větu o mírnosti: „Ke všem buďte shovívaví a laskaví! Myslete na brzký Kristův návrat.“

Je pravda, že je dost míst v Bibli, kde jsme upozorňováni na to, jak být připraveni. Před časem jsem si porovnával „kladná a záporná poselství“ na jedněch stránkách hojně navštěvovaných těmi, kteří potřebují vědět, co dělat, aby byli připraveni. Našel jsem 217 kázání, úvah a přednášek o hrůze posledních dnů před návratem našeho Pána, o úkladech Satana, úpadku církve mravů, nedostatku lásky a všem tom špatném, v čem žijeme a s čím musíme zápasit, ale jen 17 kázání a úvah o Ježíšově spasitelné oběti o jeho spravedlnosti, kterou projevuje všem.

Četl jsem a čtu Písmo a vždycky jsem chápal, že máme mít „svatební roucho“, abychom mohli být přijati na svatbu. Přečtěme si podobenství v evangeliu podle Matouše 22, 1-14:

A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: „S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

V ŽIDOVSKÉ KULTUŘE BYLO ZVYKEM, ŽE TEN, KDO POŘÁDAL SLAVNOST, DORUČIL POZVANÝM DVĚ POZVÁNÍ. PRVNÍ BYLO POZVÁNÍ K ÚČASTI, DRUHÉ BYLO OZNÁMENÍ, ŽE JE VŠECHNO PŘIPRAVENO. V PODOBENSTVÍ KRÁL – BŮH – POZVAL HOSTY 3X. ONI VŠAK JEHO POZVÁNÍ POKAŽDÉ ODMÍTLI. PODLE TEHDEJŠÍCH ZVYKŮ DOSTALI HOSTÉ NA SVATBĚ ZVLÁŠTNÍ ROUCHO, DO NĚHOŽ MĚLI BÝT BĚHEM SLAVNOSTI OBLEČENI. ODMÍTNOUT TOTO ROUCHO BYLO NĚČÍM NESLÝCHANÝM. BYLA TO URÁŽKA HOSTITELE A OPOVRHNUTÍ POZVÁNÍM. JEŽÍŠ V PODOBENSTVÍ MLUVÍ O ROUCHU JEHO SPRAVEDLNOSTI, KTERÉHO JE TŘEBA KE VSTUPU NA HOSTINU V BOŽÍM KRÁLOVSTVÍ. ROUCHO PŘIPRAVIL KRISTUS.

Vraťme se k základní myšlence. Mírnost buď známa. V poslední době mě hodně mrzí, že je mezi námi taková zvláštní atmosféra. Budu upřímný, dělají ji romské bohoslužby. Vyslechl jsem si mnoho připomínek, hovorů, návrhů, jednání výboru sboru a mám dojem, jakoby mírnost Božích dětí byla někde stranou. Zapomínáme na ni. Nechci téma romských bohoslužeb otevírat. Ale chtěl bych se vrátit k podobenství verši 8-10.  Ti nejposlednější, zapomenutí, opovržení, ti kteří s takovým pozváním ani nikdy nepočítali. A jak dopadl ten, který měl své roucho?

Protějškem mírnosti je PRCHLIVOST. Je to české slovo, označuje člověka, který se snadno nechává ovládat vztekem, zlostí, dalo by se říci, že se snadno „vytočí.  Synonymem – cholerický, horkokrevný, vznětlivý, prudký. Mrzí mne, že jsem se v poslední době setkal s více projevy prchlivosti než mírnosti v našem sborovém společenství.

Úvodní myšlenka byla o mírnosti a blízkosti návratu Pána. Neměli bychom o tom přemýšlet? Podobenství o svatebním rouchu nebylo jen vyplněním textu úvahy. To byla druhá stěžejní myšlenka. A ta třetí – o prchlivosti. Bylo by dobré si sednout, udělat si čas, vzít si pomůcky ke studiu Bible, komu jsou dostupné (konkordanci, biblický slovník, knihy od E. G. Whiteové) a najít si tam hesla Mírnost, Prchlivost a Svatební rouch – potažmo – Kristova spravedlnost.

Přeji nám, abychom hodně přemýšleli o textu z listu apoštola Pavla Filipským, který jsme měli jako úvodní. Ať nás Pán vede k mírnosti, kterou bychom mohli dávat ve známost všem lidem, protože Pán bude blízko nám, osobně, v danou chvíli, DNES.