Tip na knihu: Pašerákem ve službách nejvyššího

„Překročit rumunské hranice mi trvalo čtyři hodiny. Když jsem přijel k přechodu na druhém břehu Dunaje, říkal jsem si: „To mám štěstí. Jen šest aut. To půjde rychle.“ Když uplynulo čtyřicet minut a prohlíželi stále ještě to první auto, pomyslel jsem si: „Chudák, musej na něj něco mít, že to trvá tak dlouho.“ „Pane Bože“, pronesl jsem, když už přede mnou bylo jen jedno auto, „co budu dělat? Jakákoliv důkladnější prohlídka okamžitě odhalí Bible v rumunštině.“ „Pane“, pokračoval jsem, „vím, že žádná míra vychytralosti mě přes tuhle hraniční kontrolu nedostane. Mohl bych Tě požádat o zázrak?“

Byl jsem na řadě. Zařadil jsem jedničku, přiblížil se k pohraničníkovi, který stál na levé straně silnice, podal mu své dokumenty a začal vystupovat. Ale on kolenem přidržoval moje dveře, takže nešly otevřít. Podíval se na moji fotografii, něco si zapsal, strčil mi papíry pod nos a rychle mávnul. Netrvalo to ani třicet vteřin. Nastartoval jsem a posunoval jsem se vpřed. Srdce mi bilo jako o závod. Ne vzrušením z překročení hranice, ale vzrušením, že jsem na letmý, úžasný okamžik zachytil Boha při práci.“

Takových zkušeností s Bohem divů a zázraků můžete zažít bezpočet, když si přečtete poutavou knihu od manželů Sherrillových „Pašerákem ve službách nejvyššího“.

Pojednává o bratru jménem Andrew, který v holandském městečku Witte trávil své dětství, kde otec byl kovářem a kde žil spokojeně uprostřed chudé rodiny, dokud jeho vlast nepřepadly hitlerovské hordy. Prožil strach, hlad, kdy jedli cibulky tulipánů místo brambor. Po válce se bezradně přihlásil do koloniální armády, která byla nasazena k potření vzpoury ve východní Indii. Byl nucen zabíjet lidi, zhnusil se mu život, když spatřil mrtvou matku s kojencem u prsu. Propadl alkoholu a vracel se domů jako duchovně mrtvý. Ale modlitby a výchova matky, která mu do vojenského kufru vložila Bibli, ho po návratu domů nasměrovaly k obrácení a novému životu. Žíznil po Bohu, zažil jedné noci „krizovou konverzi“. Bůh mu žehnal při práci, ale stalo se, že se začal s Pánem přít: „Co je to, co mě drží zpět? Co používám jako výmluvu pro to, abych Ti nesloužil v čemkoli, co ode mě žádáš? Pochopil jsem, že mé „ano“ vůči Bohu bylo vždy „ano, ale“. S dalším nadechnutím jsem řekl rozhodné „ano“. Vstal jsem a vykročil vpřed. A v tu chvíli mi ostře škublo v pochroumané noze a byl jsem uzdraven.“

Tím se mu otevřela naplno nová cesta, která vedla k celoživotnímu poslání být evangelistou s úkolem převážet Bible a křesťanskou literaturu do zemí s komunistickým režimem. Zakrátko nastoupil studium na Misijním institutu ve skotském Glasgowě, po jehož absolvování se mu postupně z Boží milosti

nabízela nečekaná dobrodružství při zdolávání „železné opony“ za pomoci darované manželky, darovaných aut v Polsku, NDR, Československu, Jugoslavii, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku, Albánii a v Sovětském svazu. Zdolával také „bambusovou oponu“ a přinášel Bible čínským věřícím, trpícím pod Maovým fanatismem. Jeho aktivita se posléze rozšířila i na Vietnam a další oblasti Asie. Bratr Andrew také brzy začal s návštěvami Afriky, Kuby, Střední a Jižní Ameriky. Počet zemí, kde takto podporoval křesťany, nakonec přesáhl číslo šedesát. A tak se z původně malé holandské misie bratra Andrewa v průběhu let stala mezinárodní organizace nazvaná OPEN DOORS s kancelářemi ve dvaceti zemích a dvěma sty pracovníky na plný úvazek.

Jiří Bauer