Kázání Martina Lindtnera k vylosovanému novoročnímu textu sboru Sokolovlindtner3

Milost vám a pokoj od našeho pastýře Ježíše Krista

Je před námi nový rok 2014 a nová slova, která mají pulsovat v našem sboru po celé toto období. Slova, která chtějí být jakýmsi kardiostimulátorem našeho sboru. Ta slova mohou zajistit našemu společenství pravidelný puls. Nebo jinak řečeno, jsou to slova životodárná.

Bible, Žalm 121: 

1  Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? 

2  Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
3  Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
4  Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
5  Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
6  Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
8  Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

K tomuto žalmu mám osobní vztah. Je to totiž žalm, který mi pomohl objevit krásu knihy žalmů. Jde o první žalm, kterým jsem se více zabýval.

Stalo se to kdysi ve sboru Brno-Střední. Výbor sobotní školy se rozhodl řešit neúčast členů na této části bohoslužby, tak že jedno čtvrtletí (shodou okolností první) nebudeme probírat připravené téma. Nachystali jsme vlastní okruh témat. Na mě tehdy připadlo probrat kniha žalmů.

Do té doby byla pro mě kniha žalmů knihou pro slabochy, kteří si potřebují vylít srdce a pobrečet. Už nevím, jak to přesně bylo, jestli to bylo zadání nebo jsem si jej vybral sám, ale na žalmu 121 jsem měl ukázat krásu a poselství žaltáře. Problém byl, že jsem tu krásu sám neznal. Spíš mě žaltář odpuzoval. Žalm 121 všechno změnil. Stal se pro mě vstupní bránou ke knize žalmů. Pomohl mi objevit její krásu. Dnes patří kniha žalmů k mým nejoblíbenějším. Právě tento žalm se má stát také vstupní branou sokolovského sboru do roku 2014.

Žalm 121 patří k menší sbírce v rámci žaltáře, kterou nazýváme „Poutní písně“. Patří sem žalmy 120-134. Jsou to písně, které si Izraelci zpívali při svých poutích do Jeruzálema. Každý pravověrný žid měl ročně vykonat tři takové poutě. Pokud byl zdaleka, pak alespoň jednu o Velikonocích.

Zdaleka ne všechny Poutní písně však jsou skutečně písněmi určenými k putování. Poutní písně se dají rozdělit do tří skupin. Písně startovní, písně k pouti a písně cílové. Nebo jinak řečeno písně zpívající o místě odkud člověk vychází, písně na cestu, a písně popisující cíl cesty.

Poutní písně jsou především kolektivní písně. Písně určeny pro Izrael – pro putující společenství. Může jít o společenství rodinné i sborové. Nejsou to písně určeny pro jednotlivce.

Žalm 121 je písní pro společenství (rodinu, sbor). Je to píseň, kterou máme zpívat v tomto roce všichni společně. Jako husiti, když zpívali své chorály. V jejich společném zpěvu byla síla. Jejich společený zpěv naháněl nepřátelům hrůzu.  Kdyby zpíval jen samotný Žižka asi by to nestačilo. Vnímejte důležitost společenství – sborového i rodinného. Nezanedbávejte společná shromáždění ani rodinné bohoslužby. Prožívejte život s Bohem ve společenství. Vydejme se na cestu rokem 2014 společně, ne každý na vlastní pěst.  

Píseň našeho žalmisty začíná slovy: pozvedám své oči k horám. Možná víte, že město Jeruzalém leží na hoře, na vyvýšeném místě. Do Jeruzálema se vždy vystupuje. Však oni se tyto žalmy také někdy nazývají „Písně stoupání“. Když žalmista pozvedá oči k horám, patrně míří pohledem k cíli své pouti. Má před očima cíl cesty. Už zdálky jej vyhlíží.

Nabízejí se dvě otázky. Proč hledět k cíli? A kde, nebo co je naším cílem?

Začneme od té druhé. Kde je náš cíl? Kde chce mít naše společenství Hospodin na konci roku 2014? Kam až máme doputovat. Žalm 121 o tom nehovoří. Patří totiž k písním na cestu. Ale už jsme se zmínili, že některé z cyklu poutních písní jsou písně cílové. Popisují cíl pouti. Patří sem žalmy 122, 127, 128, 133 a 134. Všechny jsou jakousi pohlednicí z cíle. Když je spojíme dohromady, budeme vědět kam máme v roce 2014 doputovat.

Cílem má být místo pokoje (Jeruzalém). Náš sbor i naše rodiny by měli být na konci roku 2013 místem pokoje. Místem nenarušených vztahů mezi člověkem a Bohem a také místem nenarušených vztahů mezi námi lidmi. To ale není všechno. Až budeme v cíli tohoto roku, chce Pán Bůh abychom byli také společenstvím semknutým v jediný celek. Abychom táhli za jeden provaz. Naše rodiny a náš sbor mají být rovněž místem, kam se budeme těšit. A na závěr možná to nejdůležitější: naše rodiny a sbor mají být na konci roku 2014 místem, kde Bůh udílí pestrou škálu svých darů. Místem, kam si budeme chodit pro Boží požehnání. Tento cíl před nás postavil Hospodin, když jsme si vybrali žalm 121 jako novoroční text. K tomuto cíli máme pozvedat náš společný zrak.

Současně však stále platí, že absolutním cílem pouti Božího lidu je nebeská domovina – nebeské místo pokoje – nebeský Jeruzalém. Žalm 121 nechce být pouze průvodcem rokem 2014, ale jeho slova nám mohou být posilou i na cestě do nebeského místa pokoje.

Proč upírat zrak k cíli? Mohli bychom použít některá moudrá poučení. Například: Cíle jsou v životě člověka i organizace velmi důležité. Jsou to takové vytoužené mety, milníky života, věci, pro které se vyplatí potit krev a překonávat protivenství. Když máte cíl, tak vaše konání má směr. A činnosti dokážete sladit tak, abyste se k cíli blížili. Je to jako hra, ve které můžete vyhrát něco cenného a v takovém případě můžete zažívat radost nejen tehdy, když na konci zvítězíte, ale budete ji zažívat i na cestě k tomuto cíli.

Od malička jsme chodívaly do Vysokých Tater, protože máme pod Tatrami rodinu. Nevím jak vám, ale mě se vždy lépe šlapalo vzhůru, když už byl cíl na dohled. To znamená, když jsme vyšli z lesa a kosodřeviny do míst, kde už jsou jen skály a člověk vidí ten svůj štít, na který chce vylézt.

To všechno mohou být dobré důvody proč pozvedat oči k cíli. Ale žalmista ani jeden z nich nezmiňuje. Žalmistu pohled vzhůru k cíli přivádí k zoufalství. Představte si žalmistu, který stojí pod vysokou horou. Nebo jinak, představte si náš sbor jak společně stojíme pod obrovskou horou. Naším úkolem je společně se na ni vydrápat. Ne jen ti nejzdatnější, ale všichni. Představte si třeba, že bychom jeli na sborovou dovolenou zdolat nějakou Himalájskou osmitisícovku. Možná se první ozvou nejstarší sestry: To je nad naše síly. To nemůžeme zvládnout. Pak se nesměle přidávají další a další. Až se nakonec všichni shodnou, že tam nikdy nemůžeme vylézt. Ale to je přesně to, k čemu má podle našeho žalmu sloužit pohled na cíl. Žalmista se zahledí na cíl. A vzápětí zděšeně vykřikne: Odkud mi přijde pomoc? Při pohledu na cíl si máme uvědomit, že tam sami nikdy nemáme šanci dojít. Pohled na cíl v nás má vyvolat potřebu pomoci. Potřebujeme někoho, kdo nám pomůže zdolat ten strmý kopec. Sami jsme bez šance.

Místo pokoje, místo kde budou všichni táhnout za jeden provaz, místo kam se všichni těšit. Nebeská domovina. Možná se to po zkušenostech některým z nás může zdát jako utopie. Ale právě tyto lidi potřebujeme, abychom si uvědomili, že do tohoto cíle nemáme šanci sami přijít. Odkud nám tedy přijde pomoc?

Právě tato otázka otevírá další slova žalmu. Nebýt této otázky asi by zbytek žalmu neexistoval. Ale právě v tom zbytku, je ukryto to nejdůležitější pro náš sbor.

Pomoc nám přichází od Hospodina. Pohled na cíl je tak zničující, že v nás nevyvolává jen potřebu pomoci. Zavoláme si nějaký vrtulník, nebo počkáme, až tam postaví lanovku a pak se vyvezeme. Zavoláme si nějakého dobrého psychologa, který nás naučí řešit konflikty. Ne. Pohled na cíl v nás má vyvolat pouze potřebu pomoci, ale především potřebu Hospodina. Nikdo jiný nemá šanci nás k cíli dovést jen Hospodin.

Druhá část žalmu je odpovědí na potřebu pomoci. Začíná třetím veršem. Kdybychom měli možnost číst text v původním znění poznali bychom, že se v něm nápadně často opakují dvě slova. To první zní v hebrejštině: chachacha (7x). Jde o zájmeno ty nebo tvůj. Druhé výrazné slovo je strážce nebo ochránce (6x).

Druhá část žalmu by se dala shrnout do dvou slov: Tvůj ochránce. Ochránce společenství. Hospodin je tvůj ochránce milá rodino, milý sbore.

Při přemýšlení nad druhou částí, žalmu se mi vybavila závěrečná scéna z filmu Osobní strážce. V hlavních rolích Whitney Houston a Kevin Costner. Film je o zpěvačce, které jakýsi anonym vyhrožuje smrtí. Najme si tedy osobního strážce. Mezi oběma to občas trochu zajiskří. V závěru filmu při jednom koncertě po zpěvačce někdo vystřelí. Kevin Costner nepodřimuje někde v zákulisí. Celou dobu je ve střehu, a když přijde na věc, včas zakročí. Tygřím skokem skočí mezi střelce a zpěvačku a střela zasáhne jeho.

Až se v průběhu roku vrátíte k našemu žalmu, vzpomeňte na tento film. Nebo až se budete dívat na film, vzpomeňte na žalm 121.

Druhá část žalmu mluví i konkrétních projevech Boží ochrany. Jaká ochrana je našim rodinám i sboru v roce 2014 přislíbena? To bude poslední, u čeho se na chvilku zastavíme.

1. Předně je to ochrana neustála. Tvůj ochránce nikdy nespí. Nemá potřebu spát. Božstva starověkých národů si potřebovala tu a tam zdřímnout. Bohové okolních národů kolem Izraele byli aktivní většinou pouze v obdobích vegetace. Jindy spali. Lidé je pak museli probouzet různými slavnostmi a bujarým veselým. O jednom bohu se dokonce vypráví, že měl tak tvrdý spánek, že vždy musela přiletět včelka a píchnout ho, aby se probral. Ježíš Kristus nabízí non-stop ochranu. Nebude to tak, že v létě si odjede na dovolenou a v zimně se uloží k zimnímu spánku.

2. Nabízí také ochranu před pádem, který by měl zničující následky. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha. Představte si ještě jednou obraz z Himalájí. Když člověk udělá ve velehorách chybu, většinou je tvrdě potrestána. Hory neznají slitování. Ježíš Kristus nabízí našim rodinám i sboru ochranu před pádem, který by měl fatální následky.

3. Jak toho dosáhne? Je ti stínem po pravici. Pravice je v Bibli jednající ruka. A stín znamená ochranu před smrtelným nebezpečím. Jinými slovy Ježíš Kristus chce ochraňovat naše jednání, tak aby se pro náš sbor a naše rodiny nestalo zničujícím.

4. Ochrana je slíbena také proti slunci a měsíci. Nevím jestli se mezi námi najde někdo, kdo by se bál slunce či měsíce? Lidé starověku se těchto nebeských těles obávali. Slunce je obraz toho, co ohrožuje společenství sboru či naše rodiny zvenčí. Měsíc je záhadnější. Jeho působení na člověka se projevuje nenápadněji. Působí jaksi zevnitř. Je tajemnější, ale o to nebezpečnější. Lidé věřili, že měsíc má zvláštní vliv na lidskou psychiku. Je to nebezpečí, které na nás číhá zevnitř v našem sboru i rodinách. Před všemi těmito nebezpečími však Hospodin chrání.

 5. Ježíš Kristus chce ochránit naše rodiny i sbor také před tím, aby se z nich staly chodící mrtvoly. On ochrání tvůj život. Rodina a sbor bez života. Jen přežívající či dokonce živořící sbor. Před tím také Bůh chrání. Před jakousi zatuchlou setrvačností – jsme spolu, ale vlastně už nevíme proč. Žijeme vedle sebe, ale už nemáme mnoho společného. Ježíš Kristus ochraňuje společenství, aby zůstalo živé a životodárné.

Projevů Boží ochrany bychom v žalmu našli ještě víc. Ale jako ochutnávka to stačí. Pamatujme však, že veškerá tato ochrana je určena pouze pro společenství, které se vydalo na náročnou cestu vzhůru. Na podobnou ochranu má nárok společenství, které pozvedá oči k cíli a uvědomuje si přitom bytostnou potřebu Hospodina. Pouze takovému společenství bude Hospodin osobním strážcem. Amen.