Kázání Hany Kábrtové na odpolední bohoslužbě v sobotu 26. prosince 2020

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

dva biblické texty uvádějí, jak Bůh cosi důležitého píše prstem – jednou do kamene, podruhé do písku. Pojďme se na oba texty podívat:

1) Deuteronomium 9,10: A Hospodin mi dal obě kamenné desky psané prstem Božím, na nichž byla všechna přikázání, o kterých s vámi Hospodin mluvil na hoře zprostředku ohně v den shromáždění.

Do kamene Pán Bůh vyryl prstem Boží principy, které jsou neměnné, nezničitelné, věčné. Do kamene Bůh napsal nezničitelné Boží principy lásky, věčně platný Zákon.

Bůh ve stejné knize také lidem oznámil,  co se bude dít, když budou Jemu opravdově naslouchat a řídit se jeho příkazy, které dal lidem, aby prožili šťastný a spokojený život.

Deuteronomium 28, 1-14: Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha: Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého života i plodiny tvé role, plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstek tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže…. Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách a na všem, k čemu přiložíš ruku. Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou ti dává….. Hospodin ti dá nadbytek dobrého: plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, že ti ji dá. Hospodin ti otevře svou štědrou pokladnici, nebesa, aby v pravý čas dal tvé zemi déšť a požehnal každé práci tvých rukou……

Mnohem delší text ve stejné kapitole se věnuje tomu, co se bude lidem naopak dít, pokud nebudou Bohu naslouchat, pokud se nebudou řídit jeho přikázáními.

Deuteronomium 28, 15 – 68: Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení: Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli. Prokletý bude tvůj koš i tvá díže….Hospodin na tebe pošle prokletí, zděšení a zmar ve všem, k čemu přiložíš ruku a co budeš dělat, dokud nebudeš zahlazen. Zanikneš rychle pro své zlé jednání, protože jsi mě opustil… Hospodin tě bude bít úbytěmi a zimnicí, palčivou horečkou, mečem, obilnou rzí a snětí; ty tě budou pronásledovat, dokud nezanikneš… Místo deště dá Hospodin tvé zemi písek a prach; budou na tebe padat z nebe, dokud nebudeš zahlazen…. Hospodin tě raní egyptskými vředy a boulemi, svrabem a prašivinou, které nebudeš moci vyléčit. Hospodin tě raní šílenstvím, slepotou a pomatením mysli. O poledni budeš tápat jako tápe slepý ve tmě. Na svých cestách nebudeš mít zdar, stále budeš týrán a odírán, po všechny dny, a nikdo tě nezachrání…. Jestliže nebudeš bedlivě dodržovat všechna slova tohoto zákona, napsaná v této knize, a bát se toho slavného a hrozného jména Hospodina, svého Boha, dopustí Hospodin na tebe i na tvé potomstvo neobyčejné rány, rány veliké a vytrvalé i nemoci zlé a vytrvalé. Obrátí na tebe všechny egyptské choroby, jichž se lekáš, a ony na tobě ulpí. Hospodin na tebe uvede též každou nemoc a každou ránu, o níž není psáno v knize tohoto zákona, dokud nebudeš zahlazen. I zbude vás maličko, ač vás bylo mnoho jako nebeských hvězd, protože jsi neposlouchal Hospodina, svého Boha…Tvůj život bude viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš chvět strachem a nebudeš jist svým životem…

I lidé ve starověkých dobách znali, stejně jako nyní i my dnes, pojem karanténa. Pokud tehdy člověk onemocněl malomocenstvím, musel do karantény. Pravidla, kdy jít do karantény, kdy skončí a jak dlouho je třeba v ní být, určoval Bůh (Leviticus 13, 14). Nestanovil však, co dělat při té karanténě. To bylo zřejmě na tom nemocném, jak ji využije. Když člověk onemocněl, musel jít ke knězi, což znamenalo, že měl jít s problémem k Bohu. Pro postiženého člověka se tak nemoc stala podnětem k tomu, aby se přiblížil k Bohu, aby svůj život uvedl do pořádku, do souladu s řádem, který stanovil Hospodin. Čas, který nemocný trávil v karanténě, byl určen především k tomu, aby zpytoval svědomí, aby přemýšlel o svých činech, aby hledal východisko ze své situace tím, že se navrátí k Bohu. Izolace byla pro nemocného příležitostí být s Bohem a konfrontovat svůj život s tím, co Bůh říká.  

Pro ilustraci tohoto postupu – tedy cesty člověka v problému k Bohu – přiblížím část života nejlepšího izraelského krále Jóšijáše Jóšijášovi bylo 8 let, když začal kralovat. V 16 letech začal hledat Hospodina, ve dvaceti letech provedl v Judsku náboženskou reformu a ve 26 letech se pustil do opravy chrámu. Při této opravě byla nalezena kniha Zákona.

2. Královská 22, 8 – 20: Velekněz Chilkijáš řekl písaři Šáfanovi: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona.“ Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi a on ji četl. Poté písař Šáfan vstoupil ke králi a podal králi hlášení. Řekl: „Tvoji služebníci vyzvedli stříbro, které se nacházelo v domě, a vydali je těm, kdo pracují jako dohlížitelé v Hospodinově domě.“ Dále písař Šáfan králi oznámil: „Kněz Chilkijáš mi předal knihu.“ A Šáfan ji před králem četl. Když král uslyšel slova knihy Zákona, roztrhl své roucho. Potom král přikázal knězi Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Akbórovi, synu Míkajášovu, písaři Šáfanovi a Asajášovi, královskému služebníku: „Jděte se dotázat Hospodina ohledně mne i lidu a celého Judska, pokud jde o slova této nalezené knihy. Vždyť je proti nám rozníceno veliké Hospodinovo rozhořčení za to, že naši otcové neposlouchali slova té knihy a nejednali podle toho všeho, co je v ní o nás napsáno.“ Kněz Chilkijáš, Achíkam, Akbór, Šáfan a Asajáš se odebrali k prorokyni Chuldě, manželce Šalúma, syna Tikvy, syna Charchasova, strážce rouch. Bydlela v Jeruzalémě v Novém Městě. Mluvili s ní. Odvětila jim: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Vyřiďte muži, který vás ke mně poslal: Toto praví Hospodin: Hle, uvedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele podle všech slov té knihy, kterou četl judský král. Protože mě opustili a jiným bohům pálili kadidlo, a tak mě uráželi vším tím, co svýma rukama udělali, roznítilo se mé rozhořčení na toto místo a neuhasne. A králi judskému, který vás poslal dotázat se Hospodina, vyřiďte: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o slova, která jsi slyšel: Protože tvé srdce zjihlo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi uslyšel, co jsem mluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům, že tu bude spoušť a zlořečení, protože jsi roztrhl své roucho a přede mnou plakal, vyslyšel jsem tě, je výrok Hospodinův. Proto tě připojím ke tvým otcům, budeš uložen do svého hrobu v pokoji a tvé oči nespatří nic z toho zla, které uvedu na toto místo.“ I podali toto hlášení králi.

V knize Zákona bylo něco, co krále vyděsilo, a proto šel s problémem, který si při čtení uvědomil, k Bohu. Pochopil, že je v jeho království zle. Četbou knihy Zákona prozřel. I když bylo na karanténu pozdě, zachoval se jako člověk v karanténě. Začal hledat pomoc u Hospodina.

Co je kniha Zákona? Co s Jóšijášem mohlo tak zamávat? Na knihu Zákona upozorňuje Bůh Jozueho – Jozue 1, 8 (Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.) a Jozue 8, 34 (Potom předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak to je zapsáno v Knize Zákona.) Ta část v Bibli se jmenuje požehnání a zlořečení, stejně jako se jmenuje část v 5. knize Mojžíšově od 27. do 29. kapitoly. To je tedy kniha Zákona.  Doporučuji přečíst v současné karanténě!  

2) Evangelium podle Jana 8,6-9: Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.

Co asi Ježíš píše prstem do písku? Zřejmě hříchy samozvaných žalobců. Všimněme si rozdílnosti materiálů. Zákon Bůh píše do kamene. Zákon je věčný, neměnný. Zkuste něco vyrýt do kamene, nikdy to již nezmizí. Jiné je to s prachem nebo pískem. Zkuste něco napsat do prachu. Zafouká vítr a je po nápisu. A právě do písku, do prachu, píše ten samý Bůh naše hříchy, křivdy, ublížení, spory – ty totiž nejsou napořád. V tom je naše naděje.

Přála bych si, aby vzájemná láska nás všech ukrytá ve skále Zákona provázela každého jako jednotlivce, ale také jako církev celý život, a naopak aby naše vzájemné sváry, konflikty, kterých není málo, byly pomíjivé jako písmena v prachu, ze kterého brzy zmizí a nikdo na ně už nevzpomene. Je důležité Bohu naslouchat, je důležité s Bohem komunikovat. Je připraven nám odpustit a dát nový začátek. Amen

Inspirováno kázáním Jiřího Beneše