Kázání Pavla Šimka na odpolední bohoslužbě v Sokolově v sobotu 10. října

Abakuk byl prorok – zpěvák žalmů, jehož jméno znamená objímání, pevné objetí. Zkusíme jeho knihu v Bibli usadit do dějin. Je zcela zřejmé, že kniha Abakuk byla psána v době hlubokého judského odpadnutí od Boha. Ke konci Judského království se dostal k vládě král Jošijáš, který provedl velkou náboženskou reformu. Za jeho vlády se našlo opakování Desatera  (Deuterońomium). Jošijáš padne v nesmyslné válce u Megida s faraónem Nékem, se kterým se vydal bojovat na vlastní pěst. Židé jsou  zmateni. Judské království trpí politicky i vojensky. Už se nedá odvrátit totální destrukce. Nálada ve společnosti byla zoufalá. Žádná naděje. Lépe už bylo…

Svět má dnes na kahánku. Vlny pandemie, válečných konfliktů, klimatických změn, morálního úpadku a rozdělené společnosti zachvacují celé lidstvo. Země „pracuje k porodu“ (Římanům 8:22). Lépe už bylo… Nikdo neví, co ještě přijde, ani my.  Nevíme, co na svět ještě přijde, ale víme, kdo na svět přijde.

Pojďme zpátky do doby Abakuka. Budeme nyní procházet touto knihou. Otevřete si ji a sledujte spolu se mnou. Kniha proroctví Abakuka je zvláštní tím, že nepromlouvá k lidem, ale k Bohu:

Abakuk 1,2: „Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.“

Všimněte si slova dlouho. Boží prorok volá o pomoc. Očekávali bychom, že Bůh přijde na pomoc. Nic. Boží prorok volá o pomoc dlouho. Když dlouho, očekávali bychom, že Bůh přijde přece na pomoc, ale zase nic. Hospodin neslyší a nezachraňuje, to je realita Božího muže. A trvá to dlouho. Jaká byla společnost?

1,3: „Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.“ Společnost byla plná nespravedlnosti a násilí.

1,4: „Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.“ Rozpad a korupce moci zákonodárné i justiční.

Konečně Bůh Abakukovi odpovídá. Po dlouhém mlčení je zde Boží odpověď. Konečně úleva?  Boží odpověď se dá shrnout do této věty: Bude hůř. Abakuku, ty voláš dlouho o pomoc, neodpovídám, tak když to chceš slyšet: Bude hůř.

1,5-11: „Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat. Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří. Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo. Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí. Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku. Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji. Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.“

Hospodin říká: Bude hůř. Krutý, příšerný, hrozný, prchlivý, bezbožný národ vás bude pustošit, ještě to, co zbylo, zničí. Abakukova odpověď se dá shrnout takto: Tak to snad ne, Bože. Ty jsi přece svatý, tvé oči jsou čisté. To nemůže být pravda. Já Tě znám, Ty se nemůžeš dívat na zlo a trápení:

1,12-13: „Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal. Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?“ Abakuk nerozumí, snad tomu ani nemůže uvěřit a tak říká: Na to se teda podívám.

2,1: „Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.“

A začne mluvit Bůh:

2,2-3: „Hospodin mi odpověděl, řekl: ´Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst. Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.´“

Parafrázuji Boží řeč: To, co prožíváte, je dočasné. Směřuje to k cíli. Mně, Bohu, se to nevymklo z rukou. Vydržte, vyčkejte, vydržte. Pak Bůh řekne větu, která je zásadní, neskutečně závažná a důležitá. Apoštol Pavel na tomto výroku vybudoval celou nauku ospravedlnění z víry: Spravedlivý z víry své živ bude (Kralický překlad)

2,4: „Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.“  Nemám jiné poselství pro vás v dnešní době. Vydrž, všechno směřuje k cíli. Překonáš to jen svou vírou, Vydrž.

Abakuk pak vyjádří něco zvlášť pozitivního: Bože, už nejde o nás, jde už o Tebe. Bojím se o tvé dílo:

3,2: „Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo.“ O mne už nejde. Protože:

„I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla“ (Abakuk 3:17-19). Toto je pro mne text, který ukazuje, jak žije křesťan, který je v Boží blízkosti, který má silnou víru, jehož víra je pro druhé velkým svědectvím a povzbuzením. To je obraz ideálu života křesťana. Křesťan, který jásá nad Boží dobrotou v každé situaci.

„I kdyby fíkovník nevypučel“, (3,17) tato slova zaznívají v závěru Abakukova proroctví. Fíkovník, který nepučí, fíkovník, který se nemá k životu. To už je tuze zlé. Když už se ani fíkovník nemá k životu, tak to už je opravdu bída a mizérie. V jižních krajích je fíkovník naprosto běžnou rostlinou, odolnou, nenáročnou. I bez péče roste všude možně buď jako strom, nebo jako keř. Vydrží toho hodně, i když ho polámete a ořežete, znova obrazí. Množí se, roste a bují, těžko ho zastavit. Zazelená se i v nepříznivých podmínkách. Když chce prorok načrtnout tu nejhorší neúrodu, mluví o suchém fíkovníku. Totální kolaps, rostlinná a živočišná výroba je neúspěšná, životní podmínky jsou katastrofální. Prorok ví, o čem mluví. Jeho zemí se prohnala nepřátelská vojska. Chaldejští vojáci vydrancovali judské království. Život v něm je podlomen, smrt se dotkla mnohých a mnohé citelně zasáhla. A právě všem těm, kterým se zhroutilo životní dílo, kteří přišli o domov či o blízkého člověka, všem těm, kdo s děsem hledí do budoucnosti, zpívá prorok Abakuk svou píseň: 

„I kdyby fíkovník nevypučel, réva nevydala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav a ve chlévech dobytek nebyl, já budu s jásotem oslavovat Hospodina, jásat budu k chvále Boha, který je má spása.“

Je vůbec možné, že člověk zažívající takové tragédie je schopen jásotem oslavovat Hospodina? A pokud ano, tak odkud se v době tragedie ta radost bere? To je určitě zásadní otázka, kterou si položíme.  

Lidé hlásící se ke Kristu projevuji radost ze dvou důvodů. Buď ji projevují, protože ví, že se to tak musí dělat. V tom případě je to jako za prvomájového průvodu v době komunismu. Když byl dán pokyn, všichni se sešli, aby jásali a rado-vali se. Velká část účastníků přitom pouze mechanicky plnila to, co jim bylo přikázáno. Taková radost je však k ničemu, je pokrytecká a oddaluje nás od Boha. 

Druhým a jediným správným důvodem pro projevování radosti křesťanů je to, že tuto radost opravdu zažívají, že ji mají v srdci. Lidí, kteří se dokážou radovat i uprostřed utrpení, není málo. Takových lidí je paradoxně více tam, kde jsou větší problémy. V zemích, kde křesťané zažívají chudobu a pronásledování. Jak je možné, že člověk i uprostřed nejhorších těžkostí dokáže jásat k slávě Boží?

1 Tesalonickým 5:16-18: „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ Není zde výzva k vděčnosti za vše, co nás potkává, ale navzdory tomu, co nás potkává, a ve všem tom máme být vděčni. Nejsem vděčný za to, že ztratím zaměstnání, ale jsem vděčný i v nezaměstnanosti. Neraduji se za to, že jsem nemocný, ale mohu mít radost i v nemoci. Kde se bere ono štěstí? Ten jásot a chválení Boha?

Dovolte, že dnes zmíním dvě odpovědi, které nám zanechal Abakuk v tom dnešním textu. Nechci tady dávat žádné svoje teorie, chci zdůraznit to, co nám říká Boží slovo.

1. Štěstí vychází z přijetí hodnoty spasení

Prorok Abakuk po výčtu těch tragedií říká: já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása (3,18). Tady vidíme, co je jeho motivací. Jeho motivací k chvále Hospodina je to, že Hospodin je jeho spása. Právě o spáse a záchraně mluví i v předchozích verších čtené kapitoly. Říká: „Tvoje vozy přivážejí spásu“ (3,8). „Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého“ (3, 13). Ale Abakuk taky hned dodává, že to spasení přichází za obrovské bolesti a znamená pro nás mnoho problémů. Říká: „Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jakoby kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid“ (3,16).

Abakuk je v nesmírně složité situaci, ale přesto zažívá klid a vyznává, že za všech okolností bude chválit Hospodina. A ten důvod je prostě ten, že zná hodnotu spásy. On ví, co mu Hospodin nabízí. On si uvědomuje, že Bůh nabízí mnohem víc, než plodící révu nebo rostoucí hodnotu našich akcií. Proto je schopen zažívat pokoj a radost.

Možná, že mnozí z nás jsme dnes bez jásotu. Jsme ubití, zničení, nevíme, zda má život ještě nějaký smysl. Vážení, můžeme zažívat tuto radost. Potřebuješ jen věřit Ježíšovu zaslíbení o jeho spasení. Odevzdávat svůj život Ježíši a přijmout radost ze spasení, ze slíbené věčnosti v nebi, kterou pro tebe Ježíš přichystal. Bratři a sestry, víme, co máme v Kristu?

Známe hodnotu našeho spasení? Uvědomujeme si, co pro nás znamená fakt, že Ježíš Kristus zemřel za náš hřích, že nám je odpuštěno? Uvědomujeme si, jak zásadní rozdíl je mezi věčností v nebi a mezi odsouzením a pak definitivní smrti? Přijali jsme onu nesmírnou hodnotu spasení?

Pokud ano, pak i uprostřed těžkostí budeme schopni chválit Hospodina, který je naší spásou. Štěstí a radost křesťanského života totiž vychází z přijetí významu spasení.

2. Štěstí přichází díky Boží moci

Ještě jednu odpověď nám tady prorok Abakuk dává. A to v následujícím verši: „Panovník Hospodin je moje síla“ (3,19). Z tohoto verše vidíme, že ono štěstí přichází díky Boží moci. Štěstí a radost uprostřed těžkostí můžeme zažít, když známe hodnotu našeho spasení. Na druhé straně nám Abakuk ukazuje, že toto štěstí, tuto sílu jásat, nám dává Hospodin, který panuje nade vším a pod jehož kontrolou je vše. On má neomezenou moc. Hospodin panuje, Hospodin ve své svrchované moci nám dává sílu, abychom se uprostřed těžkostí mohli radovat.

Z lidského hlediska je to nepochopitelné. Je to naprosto nepřirozené. Přirozené je v takové situaci proklínat Boha. Ale my, kdo patříme Kristu, se chceme v moci Božího Ducha vzepřít této naši přirozenosti a jásat v Bohu i uprostřed těžkostí. Právě náš Pán nám k tomu dává sílu. Sami bychom to nikdy nedokázali.

Vzpomeňte si na jednoho ze zločinců na kříži. Vzepřel se této lidské přirozenosti. On také nejdříve Ježíše proklínal, ale potom činil pokání, vyznal v Ježíši Boha a jsem si jist, že i když zažíval neuvěřitelnou bolest, tak zajásal v Hospodinu, protože obdržel ujištění o spasení. Zase opakuji, lidsky to není možné, ale Bůh to v nás může dokázat.

Štěstí vychází z přijetí hodnoty spasení. Štěstí přichází díky Boží moci. Ale co teď. Je sice moc hezké, že to všechno víme, ale co to udělá s naším životem? Bratři a sestry, utvrzujte se neustále ve svém vztahu k Bohu. Jak říká apoštol Pavel:  „Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte.“ (2Kor. 13:5)Připomínejte si, že to nejcennější, co máte, je Vaše spasení. A radujte se z toho. Připomínejte si tento verš a používej-te ho v modlitbě. Řekněte: Bože ať se děje cokoliv, já chci oslavovat Tebe za to, kdo jsi a za to, že jsi mě vykoupil. Připomínejte si tento verš často. Připomínejte si ho, když připálíte oběd, ale i když jdete na operaci. Připomínejte si ho, když zaspíte i když přijdete o práci. Připomínejte si ho, když si uženete třísku, i když Vám řeknou, že dítě, které nosíte, bude postižené. Připomínejte si to, když si odřete auto, i když v autonehodě zemře Váš blízký. Připomínejte si ho pořád. Bůh nás totiž žehná přes své slovo. A být požehnaný znamená být šťastný. A když je někdo šťastný v Bohu, pak Jej chválí a oslavuje.

A toto naše štěstí má ještě jeden zásadní a důležitý důsledek. Když budeme v každé situaci jásat a chválit Hospodina za naše spasení, pak bude naše křesťanství vidět. Pak se budeme lišit od těch, kdo Krista neznají. Pak budeme tím nejlepším svědectvím svému okolí, pak lidé budou sami chodit a ptát se na naději, kterou máme. Pak najdeme trvalé štěstí my, všichni, kdo jsou v našem domě i ti, kdo do našeho domova nějakým způsobem vidí. Jen Pánu buď chvála. Amen.