Kázání Hany Kábrtové v sobotu 3. října 2020 na odpolední bohoslužbě v Sokolově

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

            nejen v době „korony“ jsme konfrontováni se smrtí. Lidé vždycky umírali, i dnes umírají a nejspíš i my a další po nás tady na té zemi jednou zemřeme. Dokud nepřijde Ježíš, budeme bez výjimky umírat. Smrti se neumíme bránit, přichází ke každému – chudému, bohatému, vzdělanému, nevzdělanému… Přichází nezvaně a nečekaně, ať jsme mladí, nebo staří. Vždycky neradi opouštíme tento svět. Ježíš nás ale učí, že smrti se nemusíme bát, protože On ji dávno porazil. To, čeho se bát skutečně máme, nastává tehdy, když se jeden o druhého nezajímáme. Tím ohrožujeme nejen kvalitu našeho dočasného života, ale především náš život věčný. A to je skutečný průšvih. Pojďme si jedno Ježíšovo podobenství o opravdu důležitých a k věčnému životu vedoucích věcech přečíst:

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“ Lukáš 16,19 – 31

Příběh, který Ježíš vypráví, si můžeme představit jako divadelní hru se dvěma dějstvími. To první nám přibližuje přítomnost, naši současnost, druhé budoucnost, po naší smrti. Hlavní postavou je v obou částech jakýsi bezejmenný bohatý člověk (byl jeden bohatý člověk) a nemocný, chudý muž jménem Lazar. Toto jméno znamená – mně pomůže Bůh.

Chudák Lazar lehával u boháčových vrat, která vytvářela bariéru mezi ním a boháčem. Vrata rozdělovala svět Lazara a svět bohatého muže. Kdyby boháč chtěl, kdyby se zajímal o druhé, mohl překážku odstranit a chudákovi pomoci. Stačilo vrata otevřít a chudáka pozvat dál. Lazar je odstranit nemohl, jednak to nebyla jeho vrata a jednak byl tak nemocný, že by to asi ani nedokázal. Pomoc byla závislá pouze na boháčovi, ten ale překážku nikdy neodstranil. To je tedy obsah prvního dějství, které končí smrtí obou mužů.

 Druhý obraz nás přenáší ze současnosti do budoucnosti. Opět vidíme boháče a Lazara, tentokrát ve zcela opačném pohledu. Ten, kdo trpí, není Lazar, ale boháč. A co víc, žádá Abrahama, aby mu ku pomoci poslal Lazara. Nikdy předtím, když ještě žili, by ho ani ve snu nenapadlo, že tento člověk by mu mohl být nějak užitečný. Možná i my máme kolem sebe lidi, o kterých si myslíme, že nám nejsou k žádnému užitku. Vůbec si nedokážeme představit, že bychom od nich mohli něco chtít, že by mohli být pro náš život něčím užiteční. Převyšujeme je svým vzděláním, inteligencí, majetkem… A přeci!

Lazar v budoucnosti již není žádným chudákem, má se velice dobře. To, co ale zůstalo z prvního dějství, je bariéra, překážka, která je mezi ním a boháčem. Tentokrát to nejsou vrata, ale obrovská propast. Přejít přes ni nejde. V současnosti odstranit překážku šlo, mohl to udělat bohatý muž, v budoucnosti ji odstranit nejde. Je pozdě. Boháč se od Abrahama dozvídá, že tento stav je neměnný, že je to takto napořád. Pochopil, že je bez šance, jako byl Lazar předtím. Lazar byl bez šance ale jenom dočasně, bohatý muž je bez šance na změnu napořád.

V boháčovi se sice vzbudí jakási touha pomoci alespoň své rodině, ale dozvídá se, že v budoucnosti nejenže nejde odstranit překážku, ale také nelze poslat vzkaz do současnosti, že to prostě nejde. Abraham říká, že lidé v současnosti všechno vědí a nové informace nepotřebují. Říká: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ A podobenství končí.

   Víte, jakou máme vy i já výhodu? K nám se ten vzkaz bohatého muže dostal. Jsme na tom lépe než ten bohatý muž. Jemu ty informace, které se dozvěděl v budoucnosti a nemohl je již nijak změnit, už nebyly k ničemu. Důležité jsou ale pro nás. Každý, kdo  Abrahamova slova slyší či čte dnes, se dozví, co má dělat, aby se jednou měl dobře napořád, aby se nemusel bát smrti – poslouchat Mojžíše a proroky, tedy jinak řečeno číst Starý zákon, a vyvozovat z tohoto čtení způsoby, jak jednat a jak žít, aby z našeho života měli druzí lidé kolem nás užitek již tady a teď. Zmírňovat bídu a utrpení lidí kolem nás, odstraňovat bariéry, překážky, které nám brání pomoci. Proměňovat majetek a další naše obdarování ve vyšší hodnoty.

Tak, jak je to v našem životě nastaveno nyní v přítomnosti, tak to bude nastaveno i v budoucnosti, ale v neprospěch toho, kdo v současném životě bariéry odstraňovat mohl, ale nečinil tak.

Poslechněme i my nyní v závěru této úvahy Abrahamovu radu a podívejme se do Starého zákona na příběh krále Šalomouna. Bohatý král Šalomoun dostal od Pána Boha příležitost přát si cokoli. A Šalomoun se zachoval jako opravdový panovník, muž Boží. Nemyslel na sebe, ale přál si vnímavé srdce, aby mohl spravedlivě soudit lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Chtěl být spravedlivým králem. A Pán Bůh mu jeho přání splnil. Šalomounově moudrosti přicházeli naslouchat ze všech národů. I pohanská královna ze Sáby pochopila, když viděla královu modrost a bohatství, k čemu to má. „Řekla králi: „Co jsem slyšela ve své zemi o tvém podnikání i o tvé moudrosti, je pravda. Nevěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla a nespatřila to na vlastní oči. A to mi nebyla sdělena ani polovina. Překonal jsi moudrostí a blahobytem pověst, kterou jsem slyšela. Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří jsou ustavičně v tvých službách a naslouchají tvé moudrosti. Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na izraelský trůn. Protože si Hospodin zamiloval Izraele navěky, ustanovil tě králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“

Šalomoune, tohle všechno, co jsi dostal, tento blahobyt, pohodlí jsi dostal proto, abys pomáhal druhým..

Všechno, co máme tady v současnosti, nemáme pro sebe, ale proto, abychom svým bohatstvím, inteligencí, zdravím, schopnostmi pomáhali druhým, abychom odstraňovali bariéry – ta pomyslná vrata, aby jednou nebyla mezi námi a potřebnými propast, kterou už odstranit nepůjde. A o to tady v tom světě jde, aby vzkaz či varování bohatého muže k nám doputovaly včas. Nemusíme se bát smrti, vezmeme-li si je skutečně k srdci. Pak nás to lepší totiž teprve čeká. Amen

Inspirováno kázáním Jiřího Beneše.