Kázání Tomáše Kábrta na online bohoslužbě v sobotu 24. října 2020

Žalm 103, 1 – 5: Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

Všechna média jsou plná koronaviru. Zprávy, komentáře politiků, prohlášení o prevenci a podpoře nemocných, náboženská poselství. Žel právě ta náboženská poselství jsou velmi problematická. Denně vidím nové výklady biblických veršů o údajně „předpovězené“ koróně, společenství věřících odmítající opatření vlády jako nějaké celosvětové spiknutí, vynořuje se nebezpečná teologie.

Globální pandemie představuje pro věřící problém: Kam se poděl Bůh v čase korony? Biblická kniha Žalmů obsahuje desítky textů, které obsahují zaslíbení uzdravení. Co udělá křesťan s textem jako „On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život“(Žalm 103: 3–4), když známe lidi, kteří jsou nemocní, nebo dokonce na tuto nemoc zemřeli? Samozřejmě není to nový problém; každý někdy onemocní. Ale v tuto chvíli to vypadá, že svět je ovládán nemocí a tato věc se stala i středem našeho duchovního zápasu.

Tento problém se týká nejen jednotlivých věřících, ale také církve jako celku. Máme desítky zpráv o pastorech po celém světě, kteří jejich sbory odmítají zavřít. Nebojí se nemoci, důvěřují v Boha a pokračují ve své práci a službě. Ale stovky jich a jejich spoluvěřících již zemřely. Jak se to může dít, když Bible nám říká, že nás Bůh ze všech nemocí uzdraví a zachrání před zkázou?

Věřící člověk dnes zápasí s tolika otázkami: Kde je Bůh ve světě korony? Chrání nás stále Bůh? Je tento virus snad trest od Boha? Je to znamení konce?

Na tuto poslední otázku na znamení konce je nejjednodušší odpověď, ale pro lidi je nejtěžší ji přijmout. V Evangeliu podle Matouše máme 24. kapitolu, která je celá o konci světa. Pokud ji budete číst v dnešní době, bude se vám tato pandemie jevit jako onen konec světových dějin před druhým příchodem Ježíš Krista. Ale to si lidé při četbě této kapitoly říkali i za druhé světové války nebo při jiných katastrofách.

Proto nás Ježíš tak jasně varuje: „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám“ (Matouš 24:36). Pokud ani Ježíš neví, kdy přijde konec, jak bychom to mohli vědět my? Vyhledávání znamení je nakonec k ničemu, „neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“ (Matouš 24:44).

A co ty ostatní otázky – Kde je dnes Bůh? Chrání nás? Trestá nás? – Nutí nás přemýšlet o Bohu hlouběji, když čteme Bibli. Zřejmě nestačí vzít z Bible jakýkoli text, chytit se ho a držet ať se kolem děje cokoli. Zdá se, že být věřící vyžaduje víc. Velmi jednoduchá teologie hlásající doslovně trvat na vybraných textech bez ohledu na vše, co se děje kolem, je ve skutečnosti nebezpečná a stojí dnes životy mnoha lidí.

Bůh nás samozřejmě chrání a samozřejmě nás také uzdravuje. To přece víme všichni. Pokud si zlomíme nohu, modlíme se za uzdravení a jdeme k doktorovi pro sádru. Protože nám Bůh víru a dal nám také zdravý rozum. Když usedáme do auta, modlíme se za bezpečnou cestu a nasazujeme si bezpečnostní pásy. Když usedáme k jídlu, děkujeme Bohu za požehnání a prosíme ho o zdraví, a zároveň dobře víme, že pro to zdraví taky musíme třeba přestat kouřit a začít jíst dostatek syrového ovoce a zeleniny. Modlíme se za ochranu před koronou, a chráníme se před ní odstupem, desinfekcí a rouškami. Věříme Bohu, ale také potřebujeme používat náš zdravý rozum. I ten totiž máme od Boha.

Prostě žijeme v jednom velkém nedokonalém světě, kde se stávají ošklivé věci. Všichni dobře víme, že tento svět není dokonalý. Každý z nás někdy prožil nebo právě prožívá žal, nemoc a trápí se tím. Ale tyto ošklivé věci nikdy nepřicházejí od Boha. Vždy jde o věci způsobené hříchem. Když pláčeme, Bůh také pláče. Když jsme nemocní, Bůh se trápí s námi. Bůh nechce, abychom byli nemocní a už vůbec ne, abychom umírali. Ale žel žijeme ve světě plném hříchu. V tomto světě můžeme onemocnět a zemřít.

Neříkám tím, že lidé jsou nemocní, protože sami zhřešili. Lidé jsou nemocní, protože tento svět je plný hříchu. Prostě žijeme v jednom velkém chaosu. Tato pandemie není trest od Boha. Bůh dělá věci jinak: (Žalm 103:4) „věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí obnovuje jako mládí orla“. Bůh se připravuje znovu úplně nově vytvořit tento svět. Bez hříchu, nemoci a smrt. A ve svém milosrdenství a slitování počítá v tom novém světě i s tebou a s tvým věčným mládím v něm.

Protože lidé odmítli Boha, postavili se proti němu, oddělili se od Boha, je tento svět prokletý a všechno v něm umírá. Ale Bůh poslal řešení: přišel jako člověk Ježíš a zvítězil nad hříchem a smrtí. Byl vzkříšen z mrtvých a toto vzkříšení k nádhernému věčnému životu, k věčnému mládí, nabízí každému z nás. Choulostivou věcí pro nás je, že Ježíš nám nabízí vzkříšení z mrtvých, ale ne ochranu proti smrti. Adam zemřel, Abraham zemřel, Mojžíš zemřel, Ježíš zemřel, Pavel zemřel. I naši blízcí nám umírají. Každý umírá. To se nezměnilo. Co se změnilo, je to, co se stane po smrti. Bůh nám slibuje vzkříšení pro nový svět, a ten svět je bez nemoci a smrti: je to svět, ve kterém se „tvé mládí obnovuje jako mládí orla“. Na to se spolehněme v čase korony: Nový Jeruzalém je 100% bez virů. Amen