Kázání Bohuslava Zámečníka v sobotu 24. října 2020 na online bohoslužbě

Text před kázáním

Žalm 119,71: K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.                   

BYLO MI K DOBRÉMU, ŽE JSEM POBYL V TRÁPENÍ

Věřte mi, že to mám v hlavě docela v pořádku. A jestli ne, jak někteří tvrdí, proč bych se nemohl jednou trochu pochlubit po jejich způsobu a vyložit vám nějaké ty svoje přednosti? Jako křesťanovi by se mi to ovšem dost příčilo, ale jako údajný blázen si to snad mohu dovolit. Vy jste přece tak moudří, že umíte být i k bláznům shovívaví! Nevadí vám, že vás tyranizují a vydírají, že vámi pohrdají a šlapou po vás. Tedy ano, přiznávám, že tohle bych já nedokázal.

A jaké jsou jejich další přednosti? Starobylý původ? Promiňte nerozumnému, můj není horší! Náboženské vzdělání? Ani v tom nejsem pozadu. Prohlašují se za Kristovy služebníky? Když se již nerozumně chlubím, pak i v tom se jim více než vyrovnám! Kdo vynaložil pro Krista více potu? Kdo byl vícekrát ve vězení, vícekrát týrán, vícekrát riskoval svou kůži? Pětkrát mi nechali židé vysázet devětatřicet ran karabáčem na holá záda. Třikrát mě zmlátili klacky, jednou dokonce kamenovali. Třikrát jsem zažil ztroskotání lodi, z toho jednou jsem noc a den strávil ve vlnách moře. Kolikrát jsem cestoval stovky vyčerpávajících kilometrů, ohrožován rozvodněnými řekami, lupiči, vlastními soukmenovci i pohany. Smrt mi hrozila v rozběsněných davech i liduprázdných pouštích, na rozbouřeném moři i mezi falešnými bratry. Vím, co jsou bezesné noci a smrtelná únava, sžíravý hlad a mučivá žízeň, co je být na kost promrzlý a nemít se čím zahřát. A k tomu navíc neustálé starosti, jak se vede mým křesťanským obcím. Odmítl jsem snad někdy pomoc někomu, koho tížilo svědomí? Netrápil jsem se snad, kdykoliv někdo kolísal ve víře?

Když už jsem tedy nucen nějak se chlubit, budu mluvit o věcech, které neslouží ke cti mně, nýbrž Bohu. On – věčná sláva jeho jménu – ví, že nelžu. V Damašku dal místodržící krále Arety hlídat městské brány, aby mě dopadl. Nechal jsem se tedy spustit na laně z okna v městských branách a tak jsem z té pasti utekl. Co tomu říkáte? 2. List Korintským 11, 16 – 33

Bůh mi toho ukázal tolik, že mi musel přidat i jedno trápení, abych nezpyšněl: je to bolest, která mi jako satanův posel má stále připomínat, že jsem jen smrtelný lidský červíček. Třikrát jsem Boha prosil, aby mě toho zbavil, ale on odmítl. „Jsem s tebou, víc nepotřebuješ,“ odpověděl. „Moje moc vynikne tím víc, čím ty sám budeš slabší.“ Nesu tedy svou nemoc rád a jsem hrdý na to, že právě na jejím pozadí se ve mně tak zřetelně prokazuje Kristova síla. Nevadí mi ani ta nemoc, ani příkoří, ani bída, pronásledování a jiné těžkosti, protože vším sloužím Kristově věci. A největší sílu dostávám tehdy, když jsem s vlastními silami u konce. 2. List Korintským 12,7 – 10

V dnešní době možná zažíváme věci, které jsme nikdy nezažili. Dnešní mladší generace nezažily žádnou válku, možná ještě před lety povodně, ale i ty nejspíš prostřednictvím televize. Něco takového, co prožíváme dnes, tady ještě nebylo, stav nouze, celoplošné omezení v různých oblastech našeho života a z toho vyplývající nervozitu, podrážděnost, vypočítavost, agresivitu a hlavně velkou nejistotu, co bude dál a jak to všechno zvládneme.

Prognóza zatím nevypadá dobře, a tak se horší nálada a je velký tlak na psychiku národa.

Text jednoho verše ze Žalmu 119,71 zní v různých překladech Bible takto:

Prospělo mi to, že jsem byl pokořen – poučil jsem se o tvých zákonech. Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením. K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

Že jsem pobyl v trápení – jen pobyl. Nezabydlel jsem se v něm, nebyl jsem určen k tomu, abych tam zůstával, aby to byl můj životní úděl, aby můj život ztratil smysl.  Pobyl jsem v trápení. Lidé okolo nás mají obavy a často oprávněné. Přichází o zaměstnání, o zdroje výdělku, ztrácí to, co celý život budovali. Cítí se pokořeni. Na kolenou.

Ale jak je to s tím pokořením? Co znamená pokořit se? Synonyma ke slovu pokořit jsou ponížit, urazit city, dotknout se, ale také zdolat. Být pokorný znamená být povolný, skromný, poslušný,  poddajný, mírný, ponížený, pokora je jinými slovy mírnost, smíření, poddajnost.

Tedy pokořit neznamená jen ponížit, urazit, dotknout se.

V žalmu čteme – bylo mi k dobrému, k užitku, že jsem byl pokořen, že jsem pobyl v trápení. Prospělo mi to.

Jaký můžeme mít užitek ze současné situace? Máme velkou výhodu, že jsme lidé, kteří přijali nabídku života ve věčnosti. Takže, když to trochu nadsadím, co když náš život na této zemi je právě tím pobýváním v trápení. Třeba těch několik měsíců, které máme za sebou. To krásné je teprve před námi. Není nám líto těch, kteří takový výhled do budoucnosti jako my nemají? Apoštol Pavel říká, že to, co vytrpěl, ho v životě posunulo hodně dopředu. „Nevadí mi ani nemoc, ani příkoří, ani bída, pronásledování a jiné těžkosti, protože vším sloužím Kristově věci. A největší sílu dostávám tehdy, když jsem s vlastními silami u konce.“

Nechme se použít pro Kristovu věc. Nejsme tady proto, abychom si stýskali, ale v pokoře sloužili, protože jsme se naučili božím ustanovením.

Jako v tom příběhu o starém misionáři, který se z dálek vrací domů, ale tam ho nikdo nečeká, všechno ztratil, a tak se ve své samotě svěřuje Bohu. A ten mu odpovídá: „ Ještě nejsi doma!“

Prožíváš trápení, úzkost, bolest, strach o své blízké, obavy z příštích dnů? Pamatuj: tento svět, tento život není všechno, co Bůh pro tebe připravil. Ještě nejsi doma. Můžeme se z toho naučit radosti, že to nejkrásnější je před námi. A o tuhle radost se rozdělit se všemi kolem.