Letos osmnáctiletý Michal Tůma navštěvuje řadu let sokolovský sbor. Nejdříve chodil na bohoslužby se svojí maminkou Julií, později se svojí pěstounkou Věrkou, která o jejich seznámení níže napsala, a nyní jako již veliký jezdí i sám. Je odmalička také členem spolku Pohlazení a pečuje o něj také spolek Tabita při sokolovském sboru církve adventistů v Sokolově.

….S Míšou jsem se seznámila ve spolku Pohlazení, kdy s námi i s mamkou jezdili na víkendovky. V této době byl Míša ještě v dětském domově v Horním Slavkově a v Ostrově nad Ohří, kde prožil osm let života. Když bylo Míšovi 12 let, rozhodla se jeho mamka Julie, že si ho vezme z dětského domova domů. Aby péči o něj měla snazší, navštěvovala jsem Míšu každý týden doma a trávila s ním pár hodin podle jeho potřeby. Tehdy vznikl projekt Tabita, ve kterém jsem začala pracovat právě s Míšou. Společně jsme chodili do knihovny, na procházky a někdy si jen tak povídali. Také jsem s ním jezdila na letní tábory či jiné dětské akce jako asistentka. Přes veškerou snahu všech možných organizací, ale i sboru či Míšovy rodiny skončil Míša na více jak rok v nemocnici v Dobřanech. I tam jsem za ním díky finanční podpoře Tabity jezdila na návštěvy a čas od času si ho vzala na víkend domů.

Po návratu Míši z léčení ho čekal zase dětský domov. Věděla jsem od něj, jak se tam nechce vrátit. Často mi o životě v dětském domově vyprávěl a byl smutný z toho, jak mu tam některé děti ubližovaly. Míša má spoustu problémů, ale je to hodný, slušný, milý, ochotný chlapec, který má srdce na pravém místě. Každého se zastane a nesnáší nespravedlnost, je důvěřivý a snadno zneužitelný. Dokáže odpouštět, dokáže se upřímně radovat z maličkostí.  A co je pozoruhodné, není zatrpklý, zlý, pomstychtivý, a špatné věci, jak se říká, hází za hlavu.

Na základě jeho poznání jsme se nakonec doma domluvily (já a mé dcery), že Míšovi nemůžeme udělat, aby se vrátil do dětského domova. Zažádala jsem o pěstounskou péči a vyšlo nám to =o)).

Míša je momentálně v 9. A. a chystá se do učení na ISŠ v Chebu. Vybral si dvouletý obor zemědělský pracovník. Pokud mu škola půjde, chtěl by si potom udělat výuční list v oboru zahradník. Jeho největší zálibou je vyrábění a sbírání kamenů. Se spolkem Rytmus, který pomáhá lidem se zdravotním postižením, navštěvuje jednou týdně železářství, kde se seznamuje s pracovním prostředím. Moc si ho chválí za jeho ochotu a pracovitost.

Každou sobotu sám navštěvuje sbor v Sokolově na odpoledních bohoslužbách. Od rána se nemůže dočkat oběda, protože to už ví, že za chvíli půjde na vlak. Ve sboru se mu líbí, vždy mi nadšeně vypráví, jaké to tam bylo.

Doma pomáhá ,babičce“ na zahradě a mně škrábat brambory. Za povinnost má vynášet tříděný odpad. Dostává kapesné, aby se naučil šetřit.

S Míšou není vše jednoduché, například hodně zapomíná, ale našeho rozhodnutí nelitujeme. I on nám má co dát. Často mě překvapí jeho postoj, to jak je většinou milý, pozitivně naladěný, nesobecký, všímavý, ochotný, nikdy neřekne NE. Přestože jsme si vybrali náročnou cestu, Míša nám svým chováním mnohonásobně vrací. Je moc hezké, že nám také pomáhají různí lidé. Jednou měsíčně jezdí na víkendy k tetě, vždycky 14 dní o velkých prázdninách tráví čas u rodiny Hettnerových, někdy pomůžou Novákovi z Těšovic, rád jezdí na výlety s Pohlazením. Našla se dokonce dobrovolnice, která doprovází jako asistentka Míšu na tábory, protože já musela ze zdravotních důvodů přestat. Bez těchto laskavých lidí by ta nepřetržitá péče byla asi mnohem horší.

Děkuju Bohu, že nás s Míšou dal dohromady, aby mu život zpříjemnil a nám ho ještě více naplnil smyslem. Vidím, jak se o vše postaral a všechno dopředu naplánoval. Denně se v nejrůznějších věcech a událostech přesvědčuji, že Bůh má Míšu, ale i celou naši rodinu pevně ve svých rukou. Nechávám se jím vést a důvěřuji mu. Bez Pána Boha si svůj život nedokážu a ani nechci představit.

Věrka Krassová =o))