Konec starého a počátek nového roku je čas nových očekávání, odhodlaných plánů a nadšených předsevzetí. Co očekáváme od dalšího roku? A mají vůbec takové věci nějaký smysl? Tisíciletá zkušenost Bible je k tomu poněkud skeptická: „Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.“ Tenhle vzkaz předků se nám nečte moc dobře, i když tušíme, jak hluboce je pravdivý. Je v něm ale skrytá výzva. K odvrácení svého srdce od nesmyslné únavnosti života a k následování něčeho zcela jiného, skutečně nového, neočekávaného. Co to je? Je-li něco nového, jiného, co má smysl, není to „pod sluncem“, není to z tohoto světa. Nejsou to naše očekávání. Jsou to Boží očekávání. Očekávání z jiného světa, než je ten náš. Očekávání ze světa víry, naděje a lásky. Z jiného světa vstupujícího podivuhodně do toho našeho, mezi nás, jinak, než my si představujeme nebo naplánujeme. Očekávání, která nejsou naše, o kterých ale přece všichni v hloubi duše víme. Stejně jako o tom, že jen jejich uskutečňováním se může i z našeho dalšího, stejného, únavného roku stát skutečně nový, jiný rok, ne další nuda, „únavná tak, že se to ani nedá vypovědět“. Dokázat konečně odložit své únavné plány a očekávání a naslouchat živému Bohu. Takový skutečně nový rok nám všem přeji. Tomáš Kábrt