„Počátek nového roku je čas nových očekávání, plánů a předsevzetí. Tak jako většina z vás, zažil jsem takovýchto novoročních nadšení již desítky. A zažili jsme také to, jak se tato očekávání, plány a předsevzetí vždy zhroutily. Což nám ale nikdy nebrání v dalším a dalším novoročním rozjaření. Mám za to, že je načase si konečně přiznat pravdu: Kazatel 1,8-9: „Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.“ Takto se zamýšlel nad textem z Božího slova Tomáš Kábrt na první lednové bohoslužbě v Horním Slavkově a došel k tomuto závěru: „Psycholog Viktor Frankl doporučil: Neptej se, co chceš od života. Ptej se, co chce život od tebe. Všichni v dějinách, kteří přinesli druhým cosi smysluplného, zaslechli Boží volání odjinud, byli otevření jinému světu, a následovali je. Abraham, praotec víry v jediného Boha… Mojžíš, osvoboditel… Apoštol Pavel, misionář… Ti všichni mohli žít zajištěně v bohatství a pohodlí, ale pocítili tu nesmyslnou únavnost takového života… a následovali něco zcela jiného, nového, co v žádném případě sami neplánovali ani neočekávali. Nenásledovali svá očekávání, ale Boží očekávání. Odložme i my své únavné plány a očekávání a naslouchejme Bohu. Namísto svých očekávání následujme Jeho očekávání. Jen tak poznáme něco nového, jiného, než další nudu, „únavnou tak, že se to ani nedá vypovědět“. Jen tak se může i z našeho dalšího, stejného, únavného roku stát skutečně nový, jiný rok.“