Úsměv druhého dokáže zlepšit náladu

Jen docela malinko stačí k tomu, aby se člověk cítil lépe. Byla jsem v Praze na dvoudenním semináři, který pořádala Charita ČR v rámci projektů globálního rozvojového vzdělání a který byl zaměřen na výuku témat týkajících se náboženství a víry ve škole (fotka vlevo je z návštěvy mešity). V průběhu semináře jsme se setkali s budhistou, muslimem z Čech i Kuvajtu, vojenským kaplanem a dalšími zajímavými lidmi. Mě ale nejvíce oslovila neznámá žena z metra. Seděla naproti mně a v jednu chvíli se setkaly naše oči. Žena se na mě tak mile a přátelsky usmála, že mi rozzářila celý den. Představte si, že v Praze se na vás jen tak mimochodem někdo usměje! Není to zázrak :-)? Úsměv jsem opětovala a vzpomněla jsem si na neznámého člověka, který se mnou kdysi dávno v autobuse soucítil a pohladil mě po vlasech.

Bylo mi asi šestnáct let a rozpadly se mi boty. Autobus jsem dobíhala v šíleném dešti a bosa jsem přeskakovala kaluže. Bylo mi tehdy smutno a chtělo se mi plakat. A pak ten podivný člověk v autobusu. Stál vedle mě a zničehonic se usmál a pohladil mě. Dodnes jsem na něj nezapomněla.

Pokud si myslíme, že nemáme mnoho, čím bychom mohli druhé potěšit, moc se mýlíme. někdy se stačí opravdu na druhé jen usmát a hned je lépe na světě.   Hana Kábrtová