stromečekVánoce, stromeček, dobroty, dárky, koledy… Co to vlastně všechno znamená? Snad připomínka ztraceného a znovu lidem zaslíbeného ráje, v jehož středu roste podivuhodný stále zelený strom věčného života, podle Bible „přinášející dvanáctero ovoce, na každý měsíc vydávající ovoce své, a listí své k zdraví národů.“ Připomínka ráje darovaného a darujícího, v srdci každého člověka ukrytého, kde myslí jeden na druhého. Snad připomínka toho ještě podivuhodnějšího, že všemocný Bůh jako bezmocný člověk Ježíš „nám, nám narodil se“. Proč ale to všechno? Podobně se kdysi dávno ptal onoho Ježíše jeden rabín, který chtěl vědět, co je nejdůležitější pro to, aby žil věčně. Dostal odpověď, které nerozuměl: „Miluj Boha a svého bližního.“ „Kdo je ale můj bližní?“ ptal se rabín. A Ježíš mu odpověděl známým příběhem o milosrdném Samaritánovi. Dal mu za příklad člověka, kterým sice všichni opovrhovali, ale měl srdce na správném místě. I já si dovolím přidat jeden krásný, skutečný příběh o milosrdenství přímo ze školy, kde učím: „Jednou jsem nechala za špatné chování po škole několik neukázněných žáků, budoucích automechaniků,“ vyprávěla mi kolegyně Daniela Synáčová, „a když jsem po tom, co jsem jim udělala za trest patřičné dusno, šla domů, nastoupila jsem u školy do auta. Ale auto nejelo. Zkusila jsem několikrát nastartovat a nic. Sedím bezradná za volantem, kdyžHana ze školy vycházejí moji poškoláci: „Paní učitelko, potřebujete pomoci?“ Zahanbeně přikyvuji a nemohu uvěřit jejich ochotě. Po tom všem? Oprava auta nakonec byla komplikovanější a trvalo hodnou chvíli, než se klukům, celým zašpiněným od motoru, podařilo auto nastartovat a já mohla díky nim odjet domů. Na tenhle dárek nikdy nezapomenu.“

Vánoce nemusí být jen o Vánocích.                       Hana Kábrtová