Sokolovský sbor se představuje… « Sbor Církve adventistů 7. dne Sokolov

Čerstvá maturantka Zuzka Chalupová: Žiju Boží přítomností

Devatenáctiletá studentka Zuzanka Chalupová ze Šabiny úspěšně ukončila maturitními zkouškami 25. května svá středoškolská studia na Střední pedagogické škole v Karlových Varech. V červnu ji čekají troje přijímačky na vysoké školy v Praze a v Ústí nad Labem. Než se ale Zuzka vydá do světa, ráda by dala veřejně najevo, že počítá ve svém životě s Pánem Bohem. A že neodchází rozhodně sama. Věří, že Ten, který ji provázel dosud, s ní bude i dál, ať se dostane kamkoliv. Rozhodla se nechat se pokřtít a uzavřít tak smlouvu s Bohem. O Zuzce jednou řekla její teta Jana, že je takovým Mauglím. Je to totiž taková správná vesnická holka. Má ráda přírodu, zvířata, zahradu, domek v Šabině, kde bydlí s vlastní rodinou a prarodiči. Sem se také chce brzy vrátit, neumí si představit, že by někdy bydlela ve městě. Zuzka má kromě rodičů, dvou babiček a dědy ještě dva starší bratry, Filipa a Lukáše, a mnoho dalších bratranců, sestřenic. Filip studuje v Praze výpočetní techniku a Lukáš stejná studia na rok přerušil a znovu v nich bude od října pokračovat.

Zuzko, co tě přivedlo k rozhodnutí nechat se pokřtít?

Nic tak zásadního se nestalo, žádný zlomový bod. Do sboru v Sokolově chodím od malička a Pána Boha poznávám už dlouho. Teprve nedávno jsem ale začala přemýšlet o tom, proč chodím na bohoslužby a zda s Bohem počítám ve své budoucnosti. Došla jsem k tomu, že s ním chci strávit celý život, a tak jsem se rozhodla posunout svůj vztah k němu zase na další level.

Pomohly ti studijní víkendy Bible na Božím Daru ke tvému rozhodnutí?

Určitě jsem díky nim mnohým věcem porozuměla, ale jinak já jsem člověk spíše pocitový. Prožívám ve svém životě Boží přítomnost, věřím, že Bohu na mě záleží a stojí při mně. Nejvíc vidím Jeho působení při mém přestupování ze školy na školu. Dosud jsem vystřídala školy čtyři a v každé jsem prožila úplně jiný způsob života. První dvě třídy jsem chodila na základku v Kynšperku nad Ohří, pak jsem přestoupila na Svobodnou chebskou školu, kde jsem byla do sedmé třídy. Šestá a sedmá byly součástí víceletého gymnázia, kam jsem byla na základě přijímaček přijata. Od tercie, neboli osmé třídy, jsem dva roky navštěvovala sokolovské gymnázium. Myslela jsem, že na gymnáziu odmaturuju, ale všechno bylo najednou jinak. Po jedné naší domácí rodinné radě jsme usoudili, že by bylo pro mě lepší, kdybych šla studovat na střední pedagogickou školu, když chci být učitelkou v mateřské školce. Po tom jsem toužila odjakživa. Dokonce jsem občas chodila se šabinskými dětmi ve školce na procházky. Prvního září jsem byla ještě studentkou sokolovského gymnázia a 2. září jsem nastupovala na Střední pedagogickou školu v Karlových Varech. Vystudovala jsem obor předškolní a mimoškolní pedagogika.

Jak budeš vzpomínat na tuto školu?

Na škole jsem poznala hodně kamarádek a nejvíce nás dala dohromady asi příprava na maturitní ples. Ten se nám hodně vydařil. Můžu říct, že po všelijakých asi normálních roztržkách ve třídě, kde jsou samé holky, jsme se rozloučily s láskou a klidem v srdci. Jinak ale na nějaká veliká přátelství mám trochu smůlu. Zažila jsem v tomto směru mnohá zklamání. Bavilo mě však během studií pracovat s dětmi v rámci praxe a rozhodla jsem se dál ve studiích pokračovat, i když nejdřív jsem uvažovala, že bych šla rovnou pracovat. Vybrala jsem si obory sociální a speciální pedagogiku, tak snad mi to vyjde. I kdybych se do školy nedostala, stejně bych chtěla načas odejít do Prahy, kde studují moji bratři (na fotce vpravo s maminkou, vlevo tancuje Zuzka s tátou). Nedokážu si představit, že bych už od této chvíle měla zůstat na jednom místě až do důchodu :-). Rozhodně ale plánuju návrat do mojí milované Šabiny. Jsem ráda doma, líbí se mi, že máme hospodářství, o které se stará můj děda. Ráda si chodím promluvit s babičkou a dědou, mám to jenom pár metrů přes dvorek. Trochu se bojím, že mi bude život na vesnici chybět. Jednu jistotu si ale ponesu s sebou, ať už půjdu kamkoliv. Tou je Pán Bůh. Vím, že mě vždycky podrží. Dosud tomu tak bylo.

Už jsi přemýšlela, kam budeš v Praze chodit na bohoslužby?

Do jakého sboru budu chodit, to ještě nevím. Ale chtěla bych se zapojit do studentské křesťanské organizace INRI ROAD. Mamka už zjišťovala u Radka Jonczyho, jaké možnosti tam jsou. To je ale ještě poměrně daleko. Teď mě čekají přijímačky a poté hned docela dlouhé prázdniny. Pojedu jako vedoucí na tábor pro starší děti na Hadovce a také se celá rodina chystáme do Anglie na koncert skupiny U2. Poprvé poletím letadlem, tak se těším. Všechny ostatní dny budu pomáhat v Šabině našemu sousedovi, Romanu Fraňkovi, s provozem Staré hospody. V létě ji navštěvuje hodně vodáků, tak potřebuje brigádnici.

Ve sboru jsi navržena na vedoucí mládeže. Co tomu říkáš?

Je to trochu legrační, protože všichni mladí z našeho sboru odchází někam studovat, tak jsem zůstala sama. Ale plány máme s tou naší skupinou z Božího Daru. Plánujeme, že bychom pokračovali ve víkendech Bible s tím, že každý by měl s sebou na setkání vozit kamaráda, abychom se rozrůstali. Teď žiju ve velkém očekávání, co bude. Byla bych ráda, aby křest byl novým krásným začátkem těch všech mých očekávání. Chci se vydat do světa s jistotou, že nejdu sama.