Sokolovák na sobotních bohoslužbách ve Valdicích

„Kaplane, máte v naší věznici také bohoslužby?,“ zeptal se mě jednoho dne ředitel nejstarší a nejpřísněji střežené věznice ve Valdicích Jiří Mach s tím, že by si přál, abych je zavedl. Jeho otázka mě zaskočila. Jezdím za odsouzenými do věznice každé úterý. Víc toho přeci nestihnu, mám i jinou práci, pomyslel jsem si. „Nějaké příležitostné bohoslužby se zde již konají,“ namítl jsem s nadějí, že takové vysvětlení bude panu řediteli stačit a upustí od svého nápadu. Špatně jsem však usuzoval. Má-li s námi Pán Bůh nějaký záměr, nic mu nezabrání, aby ho nerealizoval a aby si k němu nepoužil koho sám chce, třeba i přímo ředitele věznice, mého nadřízeného :-). „Alespoň jednou do měsíce byste bohoslužbu v sobotu měl mít,“ řekl znovu a já se ještě pokusil jednou oponovat. „Při naší bohoslužbě se zpívá a také doprovází na hudební nástroj a já v tomto smyslu nemám obdarování,“ uvedl jsem zcela popravdě. „Copak jste v té církvi sám? Najděte si nějakého dobrovolníka a jezděte spolu,“ ukončil náš rozhovor pan ředitel. A bylo. Po krátkém uvažování jsem oslovil studenta Teologického semináře a Lékařské fakulty Daniela Kábrta ze Sokolova, který během studií bydlí v Praze a může tak jet se mnou jednu sobotu v měsíci do Valdic. Byl jsem rád, že neodmítl.

Konání bohoslužeb také podpořilo České sdružení naší církve, předseda Vít Vurst se sešel s ředitelem věznice Jiřím Machem a vše bylo domluveno. Od září loňského roku jezdím s Danielem zpravidla každou první sobotu v měsíci na bohoslužbu do Valdic. Bohoslužba má podobný průběh jako v našich sborech – písně, společné studium Bible, kázání z Božího slova. Vždy máme během jedné soboty dvě bohoslužby za sebou, kde se vystřídají odsouzení z různých oddílů. Daniel má na starosti sobotní školu a já kázání. Měl jsem radost, když jsem jednou přijel v úterý do věznice a odsouzení se mě ptali, jak dopadly Danielovi zkoušky ve škole, protože se za něj modlili. Děkuju Bohu, že nás někdy přitlačí k věcem, do kterých se nám třeba hned nechce. Každá bohoslužba je pro mě povzbuzením do další práce s lidmi na okraji společnosti. Mám radost, že někteří vězni jsou také zapojeni do studia Bible prostřednictvím korespondenčních kurzů.

Pavel Zvolánek, předseda Vězeňské duchovenské péče a kaplan ve Valdicích

Na fotce nahoře velikonoční koncert s rodinou Stašových a Evou Větrovskou ve Valdicích v roce 2016

Text úvodníku Daniela Kábrta ve vězeňském časopisu Kartuzián:

Velký jarní úklid

Přichází jaro a s ním v celé zemi období tak zvaného jarního úklidu. I u nás se venkovní cesty čistí od zimních posypů, tam, kde roztál zmrzlý sníh, se objevují odpadky a nečistoty, které je třeba uklidit, v zářivých paprscích slunce se najednou zdá každé okno špinavé k vyčištění, pořádek se nějak víc dělá i na chodbách, v umývárnách a dalších společných místnostech. Stejně jako lidé všude jinde se i my ve Valdicích podvědomě zbavujeme zimní pošmournosti a uklízíme své okolí pro svěží jarní dny. Jakoby se uklízelo i na obloze nad námi, mizí z ní špinavé šedivé mraky a objevuje se stále víc krásně modré nebe s jasným sluncem a bělostnými obláčky. Nastávají Velikonoce, svátky úklidu duše.

Bylo to právě o Velikonocích, kdy Pán Ježíš Kristus obětoval svůj svatý čistý život na kříži za naše odporné hříchy, vzal je místo nás do hrobu smrti a byl vzkříšen k novému věčnému životu. Dal nám tím nádhernou šanci vyznat, přinést mu v tiché modlitbě všechny své špinavé viny, přijmout s důvěrou jeho absolutní oběť za nás, Boží odpuštění všech našich hříchů a začít nový, jiný život s čistým svědomím, pod jeho mocným vedením na jeho cestě spravedlnosti a lásky.

Hříšníci mnoha generací již díky velikonoční Boží oběti prožili tento „velký jarní úklid“ svého srdce a s nesmírnou vděčností přivítali i se svými blízkými nový čistý začátek svého života. Lidé na celém světě prožívají toto pokání, naději a radost i v těchto dnech. Pán Ježíš nám svou obětí na kříži otevírá brány do věčnosti naplněné mírem a pokojem v srdci, ve vztazích se všemi bližními i se samotným milostivým Bohem. Velikonoce jsou pozvání pro všechny hříšníky k velkému úklidu duše: „Dejte se smířit s Bohem!“ (Bible, 2. Korintským 5:20). Nikdo neodpouští tak rád a tak dokonale, jako Bůh. Toto pozvání zazní i na velikonočních bohoslužbách v naší valdické věznici. Nechme spolu s jarními paprsky slunce v našich vězeňských oknech zazářit i hřejivé paprsky Boží milosti do našich potemnělých a chladných srdcí. Nebojme se z nich uklidit do Božích rukou všechnu zimní špínu a nepořádek, přijmout jeho nádherné odpuštění a nový čistý život. Usmiřme se v Boží moci i mezi sebou navzájem. Celé nebe se z toho zaraduje i všichni naši spoluvězni a blízcí doma, kteří se za nás modlí. Požehnané Velikonoce!

Daniel Kábrt, asistent kaplana