Šenvert, Kraslická 14
Věřící se rozloučí s Konrádem Knorrkem při bohoslužbě
V úterý 28. června se koná pohřeb věrného Božího služebníka Konráda Knorrka (na fotce vpravo s manželkou Margitou při rozhovoru o jejich manželství s Tomášem Kábrtem ke svátku zamilovaných v únoru roku 2012), který zemřel 21. června ve věku nedožitých 85 let. Před uložením jeho ostatků do rodinného hrobu v 15.30 hodin na hřbitově v Kynšperku nad Ohří bude předcházet od 14.30 hodin bohoslužebné shromáždění v evangelickém kostele v Kynšperku nad Ohří.
Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ Jan 11,25
Kristova krev a spravedlnost
je svatební můj šat a skvost,
jímž pro nebe se přistrojím
a před Bohem ctně ostojím.
V Ježíše cele důvěřím,
v něj věře, smrti neuzřím,
již, Bohu dík, jsem všeho prost
a dluh můj splacen na věčnost.
8 roků zpět
Mluvil jsem s Konrádem několikrát v nemocnici, krátce před jeho smrtí. Pár dní před tím, než odešel, jsem ho povzbuzoval slovy: „Tak, Konráde, počítáme s tím, že by ses možná tak za 14 dní mohl dostat z nemocnice domů.“
Konrád odvětil: „Domů? – Ano, to v každém případě.“ a usmál se.
…a za pár dní odešel Konrád „domů“.
8 roků zpět
Odešel upřímný a věrný sluha Páně. Bratra Knorrka jsem poznal jako patnáctiletý učeň na tehdejším Okresním stavebním podniku. Přes naše odlišné profese jsme se čas od času setkávali na společných pracovištích. Buď se stavělo, nebo se rekonstruoval nějaký objekt. Vždycky pracoval spolehlivě a poctivě. V pozdější době jsme se několikrát setkali na nějakém shromáždění, i když v tehdejších podmínkách to bylo výjimkou. Potom nastalo dlouhé odloučení, kdy jsem ze Sokolova odešel na dvacet pět let. Po návratu, kdy jsem nastoupil do důchodu, jsme se setkali na ekumenické bohoslužbě v naší modlitebně. Při vstupu jsme se jen tak společensky pozdravili, ale celou dobu jsem se snažil vybavit chvíle, kdy jsme se setkávali na stavbách. Po ukončení shromáždění za mnou přišel a prosil mě za odpuštění. Koukal jsem velice překvapeně, protože jsem na situaci, na základě které se přišel omluvit, zapomněl. S taktem mi ji připomenul. Uvědomil jsem si, že vlastně bych se měl omluvit já. Tak jsme se rozcházeli jako bratři v Ježíši Kristu a já jsem znovu pochopil, co je prožívané křesťanství. Díky za životní zkušenost.
Budu vzpomínat s vděčností na člověka, který svůj život prožil s Bohem.