MartinMusíš se narodit shůry

Kázání Martina Lindtnera z 6.2.2016

Bible, Evangelium podle Jana 3, 1-8: Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

Milí přátelé, bratři a sestry,

jak je nám Nikodém blízký. Přicházíme do církve, abychom mluvili o věcech náboženských. Zároveň však víme, že jsme přišli, protože toužíme po něčem novém, lepším. Kolik z nás je tady takových Nikodému, kteří navenek přicházejí mluvit o věcech náboženských. Mluvíme moudře, máme to promyšleno, mluvíme vážně. Ale někde hlouběji, za naším mluvením se skrývá touha po hlubším a opravdovějším životě; po něčem naprosto novém a jiném. První dobrá zpráva zní, že Ježíš ví o této naší touze. Podobně jako začal Ježíš rozhovor s Nikodémem, oslovuje i nás. V podstatě ignoruje Nikodémovo oslovení a rovnou přechází k tématu, o kterém ví, že jeho nitro jím přetéká. Ježíš s námi nechce diskutovat o věcech náboženských. Bude s námi mluvit o záležitostech, po kterých bytostně touží každý z nás – jen se to někdy bojíme vyjádřit nahlas.

To nové, opravdové, hluboké, zcela jiné, co je předmětem naší touhy, nazývá Ježíš třemi termíny:

  • vidět Boží kralování – dáte mi za pravdu, že toužíme vidět Boží vládu jeho působení. Ono je to tak, že Bůh vstupuje, ale nám je to zastřeno. Toužíme vidět. Neschopnost vnímat není v tom, že by Bůh nebyl aktivní, ale v naší neschopnosti vidět. Stává se Vám, že věc kterou hledáte, máte přímo před očima, ale nevidíte ji. Boží kralování máme před očima, ale něco nám zastírá zrak.
  • vstoupit do Božího kralování – stát se součástí jeho vlády, stát se tím, kdo podléhá jeho vládě – po tom toužíme, protože vnitřně tušíme, že to je to nejlepší, co můžeme prožít. Je to to nejlepší, protože víme, že si sami vládnout nedokážeme – že se sami ovládnout nedokážeme – a určitě nechceme aby nám vládl ten Zlý. Nejlepší cesta je vstoupit do jeho kralování, do jeho vlády a stát pod ní.
  • Mít život věčný – ne někdy, už teď. V tom je nám Janovo evangelium blízké, že nás nenechává čekat na něco, co má přijít za dlouho. To není pro mou generaci a mladší lákavé. Chceme změnu zažít už tady. A Jan o tom mluví. Život věčný tady a teď.

Cesta k naplnění této touhy vede přes nové narození.

Různá náboženství Ježíšovy doby znala a provozovala rituály iniciující nové narození.

  • V judaismu byli proselyté nazýváni samotnými rabíny jako nově narozené děti. Dokonce bývalo mezi rabíny (naštěstí jen teoreticky) diskutováno, zda si takto nový člověk může vzít za manželku třeba svou sestru nebo matku. Vždyť je přece zcela novým člověkem, přetrhal všechny vazby, tak proč by si je nemohl vzít?
  • Řecká náboženství také znalo myšlenku znovuzrození. Mnohé iniciační rituály se odehrávaly o půlnoci, kdy umíral starý den a rodil se nový. Nejznámější rituál znovuzrození v řeckém náboženství se nazýval taurobolium. Uchazeč o znovuzrození byl umístěn do jámy. Nahoře byla jáma přikryta mříží. Nad jámou byl obětován býk, tak že mu prořízli hrdlo. Krev tekla skrze mříž do jámy, kde se nacházel adept znovuzrození, a on se v ní v podstatě vysprchoval. Když vyšel z jámy, vycházel jako člověk znovuzrozený pro věčnost.
  • Indická náboženství – člověk dospívá k dokonalosti/spáse neustálým znovu rozením – reinkarnací Musí se očišťovat ze špíny života průtokem dalšími životy. Každé znovuzrození je dalším krokem ke spáse. Ta se člověku přibližuje tím více, čím více, je očišťován utrpením dalších svých životů.

Výše uvedené příklady svědčí o tom, že touha po novém zcela jiném je zakódována v člověku. Někteří dokonce řeknou, že každá naše touha je v podstatě jen projevem naší nejhlubší touhy. I když toužím po nové hračce, nových knize, podívat se na nové místo…za všemi těmito touhami se skrývá touha po něčem novém, zcela jiném, hlubokém, opravdovém životě – životě věčném.

Domnívám se, že existuje několik důvodů proč v církvi o znovuzrození nemluvíme příliš rádi. 

  • Někteří představují znovuzrození jako vyšší stupeň duchovního života, než je víra samotná.
  • Někdy vnímáme nemilý pocit nadřazenosti u těch, kteří sami sebe považují za znovuzrozené. Někteří si dokonce osobují právo posuzovat, zda ten druhý je, či není znovuzrozený. To pak vyvolává pocit hořkosti a křivdy.
  • Třetí důvod je, že někdy posuzujeme znovuzrozeného člověka zcela stereotypně. Vytvořili jsme si určitý vyhraněný styl zbožnosti. Jak se znovuzrozený člověk navenek projevuje. Když se dotyčný projevuje podle této šablony, považujeme ho za znovuzrozeného, když nikoli, tak ne.
  • V neposlední řadě lidé, kterým na znovuzrození záleží, se je snaží někdy vyvolat psychologickou kampaní. Jakoby stačilo vyvolat tu správnou atmosféru a máme zástup znovuzrozených.

Co tedy říká Ježíš o znovuzrození?

Už jsme si řekli, že to jediná cesta k vidění Božího kralování, vstupu pod Boží vládu, k životu věčnému tady a teď. Jediná cesta k naplnění touhy, kterou Ježíš v nás vnímá.

Jak se to tedy může stát? Ptá se Nikodém hned několikrát, protože nechápe. A je to zcela na místě, že nechápe. Protože Ježíš mluví o tom, co nepochopíme, dokud to nežijeme. Všimli jste si, že Ježíš vždy svou řeč začíná slovy: Amen, amen pravím vám.

  • Amen je odvozeno od slovesa věřit. Ježíš nám předkládá to, co si nemůžeme nijak ověřit, nijak vyzkoušet, nemůžeme to sami vyvolat, ani v laboratoři za stejných podmínek opakovat. Předkládá nám výroky k věření. Slova, kterým je potřeba důvěřovat a postavit je do základů našeho života.
  • Zároveň amen, amen znamená, že nám Ježíš neříká něco, co má jen z doslechu z druhé ruky, co vyčetl někde z knížky a teď nám to předkládá jako zajímavou možnost nebo moudro. Předkládá nám to, co důvěrně zná, s čím má osobní zkušenost, co má z první ruky.

Buďme tedy připraveni na to, že Ježíši nebudeme rozumět. Porozumí jen ten, kdo to také nemá z druhé ruky, kdo to sám prožil, kdo zná, o čem Ježíš mluví. Pro ty z nás, kteří neporozumíme, mohou být Ježíšova slova alespoň ujištěním, že cesta existuje, jen nám ještě nebylo dáno po ní kráčet.

Musíte se narodit znovu – přesněji shůry: cesta k životu je otevírána shůry. V Ježíšových slovech je velké napětí. Když říká musíte, klade tím nárok na člověka. Zároveň jde však o nárok, který je mimo lidské schopnosti a možnosti. Podobně jako jsem nerozhodl o svém narození, nerozhoduji ani o svém znovuzrození. To je dáváno shůry a nemohu pro ně nic udělat.

Tak rádi bychom to nějak vyvolali a možná to je největší překážkou našeho znovuzrození. Naše dětské – já sám, já sám. Ne, jenom Bůh sám. Jde přece o narození shůry. Je to proces naprosto tajemný. Nám nedostupný a nepochopitelný. Skutečně jsme tady odkázáni na důvěru Ježíšovým slovům.

Kdosi přirovnal naši snahu o pochopení znovuzrození k obrazu, kdy se dítě snaží vlít moře do jamky, kterou vyhloubilo na břehu. Asi jsem Vás touto odpovědí neuspokojil. Ale ať pročítám 3. kapitolu, jak pročítám, uspokojivou odpověď jsem nenašel. Shůry dál Ježíš rozvíjí slovy z vody a z ducha. Tato slova si pamatujeme z knihy Genesis z příběhu o narození země. Podobně jako se země nijak nepřičinila o své zrození, nemůžeme se přičinit ani my. Jedinou praktickou radu, kterou dokážu dát je modlitba: Pane, nechci ti bránit svým já sám v tom, abys mě mohl shůry znovu zplodit.

Jak mohu poznat, že jsem znovuzrozen? Ježíš ve svých odpovědích Nikodémovi nabízí podobenství o větru, ve kterém nalézáme čtyři znaky znovuzrozeného člověka.

  • Vítr vane, kam chce. To je obraz bytostné svobody. Znovuzrozený člověk je naprosto svobodný – svobodný od něčeho (hříchu) a svobodný pro něco (ovoce ducha: lásku radost pokoj…). Pokud prožíváte tuto vnitřní svobodu, pak to je první rozpoznávací znamení.
  • Slyšíš jeho zvuk/hlas. Člověk znovuzrozený nemusí být vidět. Ale je slyšet jeho hlas. Je slyšet hlas jeho modliteb. Člověk Bohem znovuzrozený se stává Božím dítětem (Jan 1,12-13). Hlavní charakteristika Božích dětí, je, že žijí v naprosté jednotě s Otcem. Projevem této jednoty je modlitební život. Příkladem nám je Ježíš – Boží dítě par excellence. Hlas jeho modliteb neutichá v Getsemane, ani na kříži.
  • Nevíš, odkud přichází. Neznáme zdroj našeho znovuzrození, právě proto, že jsme to nijak nespustili, nijak se nepřičinili. Jak se v nás zrodila víra? Prostě jsem k tomu přišel jako slepý k houslím. Žádná atmosféra, hra na emoce, protože shůry.
  • Nevíš, kam jde. Člověk znovuzrozený nemá naplánovanou svou příští cestu, protože jeho cestu plánuje Bůh. Vzdávám se svého plánování. Jsem svobodný od svých plánů a jsem svobodný pro Boží plán – Boží cestu. Stávám se tak pro své okolí nevyzpytatelným a nečitelným, protože sám nevím, jaká bude má další cesta. Nelpím na ničem. Znovuzrozený člověk se neprojevuje stereotypně.

Dovolte mi shrnout slovy zlatého verše Bible: Jan 3,16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jak s tématem znovuzrození souvisí tento známý biblický text?

Vykladači mají všeobecně za to, že tu nejde o Ježíšova slova (ta končí v 15. verši), ale o vysvětlení evangelisty Jana, jak on rozumí Ježíšovým slovům o znovuzrození.

  • Neboť Bůh miluje. Znovuzrození je aktem čisté Boží lásky ke světu. Člověk je znovuzrozen znovu zplozen díky lásce, podobně jako je tomu u narození děťátka, které přichází na svět z čisté lásky dvou lidí.
  • Miluje svět. Bůh touží dát nový život každému. Nevybírá si pouze některé vyvolené. Pro nás, které Ježíšova slova o znovuzrození znejistila a zneklidnila, je tady ujištění, že znovuzrození je pro každého. Bůh touží, aby se každý z nás stal jeho dítětem.
  • Znovuzrození má povahu daru. Bůh dal, protože miloval. Znovuzrození je nám darováno z čisté lásky. Nijak nezaslouženo.
  • Naše znovuzrození bylo pro Boha velmi bolestivým okamžikem, podobně jako je narození dítěte velmi bolestivým okamžikem pro maminku. Vždyť se proto, aby mohl získat mě, vzdal svého jedinečného dítěte Krista.
  • Znovuzrození není vyšší duchovní úroveň než víra. Ježíš ve své řeči s Nikodémem mluví nejčastěji o znovuzrození. Když to evangelista Jan komentuje, mluví nejčastěji o víře. Znovuzrozený, tedy podle Janova pochopení, rovná se věřící.

A tak se dnes podle čtyř obrazů z podobenství o větru zamýšlím nad svou vírou, či nevírou? S vědomím, že jedinou jistotu a naději nalézám na Kristově adrese, nikoli na své. Amen.