bohoušPRVNÍ A POSLEDNÍ

Kázání Bohuslava Zámečníka ze soboty 26.12.2015

Bible, kniha Zjevení Janovo 2,8: Andělu církve ve Smyrně piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ…

Je tady mezi námi někdo, kdo si přál celý život být poslední? Prostě ve všem poslední. V učení, v práci, v chápání, v pracovním zařazení, ve sportu? Být poslední ve sportu, v platovém zařazení?  Málo komu je to jedno, když je poslední. Děti ve škole, studenti, dospělí,  senioři nechtějí být poslední. To není dobré zařazení.

Život není jen o posledních místech, ale také o posledním dnu, týdnu, měsíci, roku. Poslední pozdrav, poslední sbohem, poslední doušek, poslední cigareta atd. Bylo by ještě hodně toho posledního. Ale všechno to poslední nemusí mýt vypovídající hodnotu o konci, o zmaru, o nenávratnu.

Většinou to poslední je místem startu pro to první. Pro něco nové, co se dá dále rozvíjet. Člověk touží po tom být první. Dostáváme dobrou radu:

Mk 9,35: Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“

  To je rada Ježíše Krista. Jsme téměř na konci roku. Možná bilancujeme náš život a zjišťujeme, kolik dnů, promařených příležitostí a odložených věcí se nám stalo posledními. Nejdou vrátit. Neřekli jsme tomu, či onomu to, co pro mě udělal Ježíš. Třeba nebyla vhodná doba. Ale bylo to poslední setkání. Nestačili jsme odpustit, protože jsme trochu trucovali a nechali toho druhého „podusit“, a bylo to poslední setkání. Každý z nás máme něco takového „posledního“ v našem životě. Ale nejsme  tady, abychom  uvažovali  o věcech posledních. To se také říká před smrtí, že. Jsme tady, abychom se navzájem povzbudili Božím slovem. Ono nám ukazuje, že poslední místo nebo poslední příležitost se může změnit. Je totiž spoustu věcí, které mohou být poslední v tomto roce, ale v příštím můžeme směle začít uskutečňovat to, co jsme nestihli. (Já třeba malování bytu.) Můžeme stále ještě využít čas do konce roku, abychom dokázali odpustit, omluvit se, pomoci apod. A když, tak napřesrok, jak byli zvyklí říkat naši otcové.

Podobenství o dělnících na vinici Mt 20, 1-16. Tak budou poslední první a první poslední. Kdo o tom rozhodl?  Pán, hospodář, který dělníky najal. A ještě jeden pohled Luk 13, 22 – 30.

A nyní nechme vstoupit toho hospodáře a pána, který si nárokuje rozhodovat o tom, kdo si zaslouží jakou odměnu a kdo bude první a kdo poslední. Dává svobodu, dává podmínky a uzavírá smlouvu. Vstupuje do smluvního vztahu s člověkem. Zj 2, 8 ; 22,13.

První, poslední – počátek i konec.

A když budeme naše životy porovnávat s touto skutečností, zjistíme, že jsme uvažovali o posledních věcech úplně scestně. Ježíš Kristus, pán i hospodář, tady o sobě říká, že je počátek i konec, první i poslední a dává šanci všem posledním, aby mohli být první. Navzdory tomu, že v životě jsme vždycky na konci pelotonu. A to ještě stále přemýšlíme, jaký defekt nás v nejbližší době čeká. Vím, každý z nás něco prožíváme a tlačí nás to k zemi. Ale my žijeme v časnosti a běžíme k věčnosti. Ježíš sestoupil z věčnosti do časnosti, aby za nás ten závod vybojoval. My můžeme být těmi, kteří přes prohru v časnosti, mohou být vítězi ve věčnosti. KDO CHCE BÝT PRVNÍ, BUĎ ZE VŠECH POSLEDNÍ A SLUŽEBNÍK VŠECH.  To  je cesta k vítězství. Na to první místo. Máme totiž ten nejlepší příklad.

Je mnoho věcí, které považujeme za poslední, ztracené. Možná se tak někdy cítíme i my sami. Ale již jsme se shodli, že co jsme nestihli v tomto roce, kde jsme stále obsazovali ty poslední příčky, se dá v novém roce napravit. A abychom byli mezi prvními, že to neznamená, že se všechno okolo nás změní. To, abychom mezi prvními byli, se musí něco změnit v nás.

Nový rok nám nic v životě nezmění.  Neusilujme o první místa na této zemi. Mohli bychom být poslední.