Přestaneš-li mluvit ty, začne mluvit Bůh

Chceš psát další kapitoly knihy Skutků?

Text, který jsme právě nyní četli, nás přivádí do jednoho domu v Jeruzalémě, do jeho horní místnosti. Není důležité, jaký to byl dům, jestli ten, kde se učedníci potkali s Ježíšem poté,  co vstal z mrtvých, nebo jiný. Důležité je, kdo se v té horní místnosti setkal a proč se tam setkal. Tímto textem začíná pasáž, která hovoří o vzniku křesťanského hnutí, o vzniku prvoapoštolské církve. V textu jsme četli, že se sešli Ježíšovi učedníci, Ježíšovi bratři, Ježíšova matka a další proto, aby se společně  modlili.

Potom, anebo během společných modliteb, došlo k doplnění apoštolského týmu a pak následovala událost, která do slova a do písmene rozhýbala učedníky. Z uzavřeného společenství  se najednou zničeho nic stalo společenství otevřené – rychle se rozšiřující po celém světě. Osazenstvo horní místnosti prožilo dotek Boha – vylití Ducha Svatého. A tato událost nastartovala něco, co mělo úžasné grády, neuvěřitelnou rychlost, neskutečné rozměry. Posuďte sami – apoštol  Petr a ostatní jeho kolegové káží v Jeruzalémě a každý jim rozumí. Učedníci se začnou pohybovat po různých místech tehdejšího známého světa a všude nacházejí lidi, kteří neváhají obrátit svůj život naruby kvůli tomu, kterého  jim učedníci představují – kvůli Ježíši. A toho ani ti lidé neviděli, jen se potkali s těmi, kteří se potkali s ním.  Vznikají nové skupiny, nové sbory. Kniha Skutky apoštolů popisuje dynamické, rychle rostoucí živé společenství. Společenství, které maximálně těží z Božího požehnání.

Tímto popisem  jsem už ale hodně předběhl.  Dostal jsem se někam, o čem ten  náš text dnes vůbec nemluví. Text, který jsme četli, nás totiž přivádí do situace, kdy to všechno bylo na začátku, v plenkách. Kdy lidé sedící a modlící se v horní místnosti nějakého jeruzalémského domu vůbec netuší, co se bude v následujících okamžicích, dnech, týdnech a letech dít. Tito lidé netuší, co velkého se stane. Nemají o tom naprosto žádnou představu.

Když čtu jména těch, kteří se kdesi v Jeruzalémě společně sešli, tak být na jejich místě a nebo být nezávislým pozorovatelem, tak bych také neměl žádnou představu o tom, co by mělo být dál, jak by toto společenství mohlo být užitečné pro svoje okolí. Neměl bych ji proto, protože bych se bál. Bál bych se jednotlivců z tohoto zvláštního uskupení – každý pes jiná ves a mezi námi – žádný výkvět tehdejší společnosti to nebyl. Bál bych se soudržnosti a kompaktnosti tohoto společenství. Bál bych se o to, jestli tito lidé jsou vůbec schopni něco dohromady dělat, jestli se nerozhádají. Bál bych se nejen jejich vzájemných vztahů, ale také jejich prožívání vztahu k druhým, cizím, nesdílejícím jejich přesvědčení. Bál bych se toho, jestli vůbec pochopili Ježíš, jestli jim došlo, proč byl na této zemi, o co mu šlo.

V horní místnosti se totiž jako Ježíšovi následovníci, pokračovatelé jeho práce, ti co měli nést Ježíšovo poselství dál, sešli tito lidé: Petr – impulzivní, dříve mluvil než myslel, příliš emotivní, někdy až moc aktivní, Jan – ambiciózní, unáhlený v soudu, jeho bratr Jakub – příliš vznětlivý, rychlý v odsuzování druhých, oba dva + jejich matka toužili po tom, aby byli a patřili mezi ty, kteří budou na prvním místě Ježíšovy kandidátky – sami sebe tlačili až příliš dopředu. Ondřej – tichý, nevýrazný, antityp vůdce, Tomáš – na jednu stranu odvážný, ale na druhou měl sklon propadat pochybnostem, což někdy podkopávalo morálku ostatních,  Matouš – předtím se živil  ne úplně poctivě – nedůvěryhodný,  Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Zélota – měli sklon k radikalismu, zapálení patrioti, dva z nich byli dokonce napojeni na nacionalistické hnutí a o Filipovi a Bartolomějovi toho moc nevíme. Zvláštní společenství. 5 rybářů, 1 bývalý celník, ostatní povolání neznáme.

Tak tohle jsou ti, co se nazývali učedníci.

Být učedníkem někoho znamenalo být oddaný svému učiteli, přijmout jeho smýšlení a uvažování.

Takže Ježíš řekne, mějte rádi bližního svého, dále – kdo chce být první, buď poslední. Učedníci? Zhádají se jako koně, kdo je z nich největší, nejlepší a na koho by Ježíš měl vsadit jako na lídra.

Ježíš se setkává s těmi na okraji, s podvodníky, s prostitutkami, s vyděděnci. Dává jim zpět hodnotu a důstojnost. Dává jim maximální přijetí. Učedníci? Ani děti, které by Ježíši nic neudělali, k němu nechtějí pustit. Syrofenickou ženu odhánějí a nejraději by si Ježíše zakonzervovali sami pro sebe. A ty pohanské národy mají tak moc rádi, že by je nejraději sprovodili z povrchu zemského.

Ježíš několikrát při svém působení dává najevo, co je jeho posláním, proč vůbec přišel na tuto zem.  Mluví o tom před svými nejbližšími. Snaží se je na to připravit. Učedníci? Nechápou ho. Mají svoji utkvělou představu o tom, jak by Ježíš – Mesiáš měl fungovat – co by oni z toho měli mít. Snaží se Ježíše korigovat, snaží se ho usměrňovat, snaží se ho řídit, občas mu pomoci. Tím správným směrem. Tedy správným směrem podle nich.

Mnohokrát v minulosti těch 11 nejblíže spolupracujících s Ježíšem, kteří jsou nyní v horní místnosti, dokázalo, že nejsou soudržní, nedomluví se, netáhnou za jeden provaz, když je problém tak se rozprchnou, že mají nejvíc rádi sami sebe a že Ježíš se jim nejvíc líbí, když dělá to, co chtějí oni, aby dělal.

Malá vsuvka: Je zajímavé, že mezi shromážděnými v horní místnosti jsou i Ježíšovi bratři. Hlásí se k jeho následovníkům a přitom víme, že oni mu moc nevěřili, domnívali se, že Ježíš není úplně normální. Takže taky nejsou moc důvěryhodní.

Těch 120, co se sešlo v horní místnosti, je totálním syrovým vzorem lidství. Různé navzájem nesnesitelné povahy, různé názory, různé vidění věcí a světa, různá selhání, prohry, pády, průšvihy, a přesto čteme ve verši 14: Ti všichni se svorně a vytrvale modlili. Byli spolu, o něco jim šlo. Co se stalo? Co se stalo, že ti, kteří nebyli spolu možná schopni vyjít, spolu se modlí, prožívají společenství? Co se stalo, že ti, kteří na všechno měli odpověď a věděli, jak to všechno má vypadat, najednou klečí, trpělivě čekají, že jim někdo odpoví, že je někdo povede?

Co se stalo, že jsou najednou ochotni být použitelní Bohem tak, jak chce on a ne oni?

V úvodu knihy Skutky apoštolů čtu, že se učedníci – 11 zbylých – setkává po 40 dní s Ježíšem. S tím Ježíšem, který zemřel, vstal z mrtvých a teď se jim, jak říká Bible, dával poznat. V úvodu je také řečeno, že Ježíš záchranu tohoto světa začal tím nejdůležitějším, dal sám sebe. Z 12 úvodních veršů vyplývá tato skutečnost: Ježíš si učedníky vyvolil, on se jim ukázal,  Ježíš jim zaslíbil Ducha svatého. Ježíš učedníkům říká, že budou jeho vyslanci, svědky v celém světě – Jeruzalém, Judsko, Samařsko atd. Ježíš učedníky v podstatě pověřuje tím, aby  to byli oni, kdo budou pokračovat na tom, co on tady rozdělal. Pověřuje je tím, aby oni mluvili o něm, aby oni vedli lidi ke změně života, životního směrování, aby oni vedli lidi k němu. Ježíš vyzývá učedníky k tomu, aby sami sebe dali jemu k dispozici pro úžasnou, nádhernou záchrannou akci člověka.

Učedníci slyší výzvu: Chci vás použít, vy mne znáte, setkali jste se se mnou, víte, jaký jsem, víte, kdo jsem, víte, že jsem tím, co jsem udělal, změnil svět, víte, co jsem zač. Já chci, abyste se vy podíleli na tom, co dělám, chci vás použít, chci vás využít, vaše schopnosti, vaše dary, vás samotné. K tomu vám dám Ducha svatého. Jdete do toho se mnou?

Učedníci možná ne zcela chápou, pak Ježíš vstoupí na nebe, andělé jim řeknou: Proč tak stojíte a hledíte k nebi, tak, jak odešel, přijde, a jim to konečně docvakne. Ano jdeme na to. Chceme být tvými spolupracovníky, chceme být těmi, kdo tebe ponesou druhým lidem, chceme mluvit o tobě, nemáme jinou možnost, jsi totiž naší součástí. To, co jsme s Tebou prožili, si nechceme nechat pro sebe. Chceme být Tebou použitelní. Tady jsme. Tady nás máš.

Ujdou 1 km, sejdou se v horní místnosti, 10 dní se svorně a vytrvale modlí, na jiném místě v evangeliu píše Lukáš, že byli v chrámě a chválili Boha. To je to nejlepší, co mohou dělat.

A najednou je na nich vidět velká změna. Něco se s nimi stalo. To nejsou ti učedníci tam kdesi na začátku u Galilejského jezera.

Změna, která je umocněná Duchem svatým je vidět v jejich přístupu k sobě navzájem. Změna, která je umocněna Duchem svatým je vidět v jejich přístupu k druhým lidem, k pohanům. Změna, která je umocněna Duchem svatým je vidět v jejich přístupu k Ježíši. On už není výtahem k moci, ale je opravdovým učitelem. Učedníci se stávají konečně skutečnými učedníky. Ježíš Kristus je číslo jedna v jejich životě.

Historici se nemohou shodnout na názvu knihy Skutků. Jedni navrhují Skutky apoštolů a jiní Skutky Ducha svatého, protože Bůh to dělal. Ale Bůh neskutečné zázraky dělal skrze lidi. Použil si lidi. Různé. Ty, kteří chtěli být použitelní.

Arthur T. Pierson napsal: „Církvi Kristova! Záznamy těchto skutků  Ducha svatého nikdy nedosáhly úplnosti. Kniha Skutků apoštolů nemá vlastní závěr, neboť čeká na nové kapitoly, až k ní budou připojeny tak rychle a v takové míře, jak v sobě Boží lid znovu dosadí požehnaného Ducha na jeho svatý trůn.“

Každý z nás, jak jsme dnes tady může psát pokračování knihy Skutků. Otázkou je, o čem ty naše další kapitoly budou.

Z minulosti těch Ježíšových 11 učedníků víme, že učedníkem se může nazývat i ten, kdo je rozhádán se všemi ostatními kolem něj, kdo nemá v pořádku sám sebe a tím pádem ani  vztahy kolem sebe, kdo sebe cpe na první místa, kdo má ústa plná slov, a to je tak asi všechno. Učedníkem může být i ten, kdo je v podstatě spokojený s vlastním stavem a nechce s tím nic za žádnou cenu dělat.

Z minulosti  Ježíšových 11 učedníků víme, že učedníkem se může nazývat i ten, kdo pohrdá některými lidmi, kdo se dívá z vrchu na ty ostatní, kdo uzavírá sám sebe a své společenství do ghett, do těžko dostupných, prorazitelných ulit. Kdo buduje jakékoliv bariéry, hranice, kdo má radši sebe než druhé, kdo si zvykl žít neviditelný učednický život bez jakéhokoliv pozitivního dopadu na okolí, ve kterém žije.

Z minulosti Ježíšových 11 učedníků víme, že učedníkem může být i ten, kdo chce směřovat, manipulovat Ježíše, kdo si Ježíš chce připodobnit k svému obrazu, kdo chce Ježíš pro sebe, než aby sám sebe použil pro něj.

Z minulostí Ježíšových 11 učedníků víme, že učedníkem se může nazývat kdokoliv. To ale vůbec neznamená, že tím učedníkem skutečně je. Že se nejedná o pouhou karikaturu, napodobeninu, paskvil.

Z minulosti Ježíšových 11 učedníků víme, že učedníci museli projít změnou. Obrácením. Aby konečně byli učedníci s velkým U.

Cílem aktivit naší církve, našich  evangelizací, evangelizačních snažení, přednášek, zdravotních programů, komunitních center, aktivit s dětmi a mladými lidmi, korespondenčních kurzů atd.  je změna člověka, lidí kolem nás. Z nenásledovníků v následovníky. O to se snažíme. O to nám jde.

Začátkem čehokoliv by měla být  naše změna. Moje změna. Změna mého sboru. Změna mé církve. Změna našeho vnímání sebe. Druhých. Ježíše. Změna našich postojů k sobě, k druhým, k Ježíši. Aby naše pokračování skutků mělo smysl psát, popřípadě číst, musíme se změnit, měnit.

Dnešní text končí větou: Ti všichni se svorně a vytrvale  modlili.

Učedníci se byli schopni zastavit. Ztišit. Zapomenout na své představy, jak by si oni to své učednictví představovali. Hledali. Toužili. Byli otevření k Božímu zásahu.

Aby naše pokračování skutků mělo smysl, musí přijít pro mne, pro nás zastavení v modlitbě. Moje vlastní změna začne tehdy, pokud se zastavím, ztiším. Začne tehdy, pokud přestanu mluvit já a začne mluvit Bůh. Změna našich sborů, naší církve nastane, když se zastavíme, ztišíme. Pak to nebudeme my, ale Bůh kdo to potáhne dál.

Ano, učedníci by bez Božího zásahu nezažili to, co můžeme v knize Skutků číst.

Ale…pokud by nebyli použitelní, neudělali změnu sami v sobě, ve vztahu k druhým, k Ježíši, k hodnotám, tak by i ten Boží zásah byl k ničemu.

Ano, Bůh je mocný, schopný i dnes dělat velké věci. I dnes může oslovit množství lidí na mnoha místech, zakládat nové skupiny, sbory, i dnes Bůh může způsobit růst. I dnes se Bůh může dotknout.

Je naprosto jedno, kdo jsi, jaký jsi, kolik je ti let. Je naprosto jedno, jestli se cítíš schopný, použitelný. Je naprosto jedno, jestli máš dojem, že ty  bys toho moc neudělal. Je naprosto jedno, že se domníváš, že jsou kolem tebe lepší než ty.

Bůh chce použít každého z nás, otázka je, jestli jsem použitelný. Není to o schopnostech. Je to o ochotě.

O ochotě změnit se. Změnit svůj status učedníka. Z karikatury na učedníka s velkým U. Je to o ochotě nedívat se zpovzdálí, ale stát se součástí něčeho úžasného, neskutečného, někdy i neuvěřitelného.

Koho pošlu a kdo nám půjde? To je otázka Boha…..

Běž Ty. Další kapitoly Skutků čekají na Tebe.