Zklamal vás někdy Pán Bůh? A co člověk? A co život?

Jak reagovat na zklamání

Kázání Aleny Novákové ze soboty 1.8.2015

Je to již dlouho, co byl David pomazán za krále Izraele, ale stále jím není. Místo toho, aby seděl na trůnu a požíval královských poct, musí se neustále skrývat a bojovat. Současný král pochopitelně není nadšen tím, že by vládu nad Izraelem měl předat někomu jinému, a hledá všemožné cesty, jak se svého protivníka Davida co nejrychleji zbavit. Boj mezi Saulovým a Davidovým domem je dlouhý, jak se píše v 2. knize Samuelově 2. kapitole v 1. verši. Ovšem Hospodinovu vůli nelze obejít, a tak konečně nastává doba pokoje. Saul umírá, zbraně utichají, ale ještě před tím David poráží Filištínské a nyní nastává „všední“ život. Zdá se, že nyní bude vše OK. David si je velmi dobře vědom všeho, co pro něj Hospodin učinil, a není k tomu netečný. Jako projev úcty k Hospodinu a k jeho zákonu se rozhodne přenést truhlu smlouvy na místo, kam podle něj patří – do Jeruzaléma.

Přečtěme si teď z Bible z 2. knihy Samuelovy 6. kapitoly 1. až 9. verš

Jak veliký otřes a zklamání pro Davida a ostatní to muselo být.  David chce udělat něco, o čem je přesvědčen, že je Hospodinova vůle, a je takto krutě potrestán.  Chce oslavit Boží jméno a místo toho se vrací do Jeruzaléma sám, jako zpráskaný pes, ochromený tím, co se stalo, a strachem z Hospodina. Klade si otázky: Co jsem udělal špatně? Copak Bůh nechce, aby truhla smlouvy měla čestné místo, které jí náleží. Pokud jsem něco udělal špatně, proč mne Bůh tak krutě potrestal, vždyť jsem nejednal se špatným úmyslem.

Už jste také někdy byli takto zklamáni? A teď nemyslím jen Bohem, ale myslím i třeba lidmi nebo okolnostmi, které vás obklopili, a vy jste nevěděli, co jste udělali špatně ani jak z toho ven? Něco jste čekali od Boha, od lidí, od života a místo toho se dostavila jen trpkost, úzkost a strach.

Já myslím, že podobné zklamání prožil každý z nás.

Další příběh o zklamání: Job – muž bezúhonný, poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Byl zajištěn jak materiálně – 7000 ovcí, 3000 velbloudů, 500 párů dobytka, 500 oslic, velmi mnoho služebnictva, tak také emocionálně, měl mnoho synů a dcer, kteří žili ve svornosti.

Zdá se, že Job je zajištěn po všech stránkách – má v pořádku vztah k Bohu, k lidem a je materiálně zajištěn. Nicméně do hry vstupuje někdo jiný a vše se mění. Já ten příběh nebudu vypravovat, vy ho všichni dobře znáte. Job postupně přichází o vše, co má. Není to důvod ke zklamání? Ale, zdá se, že Job je imunní vůči všemu zklamání. „Bůh dal, Bůh vzal. Ať je požehnáno jméno Hospodina“. Kdo z nás by tohle dokázal říci ve chvíli, kdy přijde o veškerý majetek, kdo z nás by tohle dokázal říct, když přijde o všechny své děti. Nicméně tím Jobovo utrpení nekončí. K Jobovu utrpení se přidává ještě nemoc a nepochopení svých nejbližších. A tady se zdá už Job není tak imunní vůči zklamání. Nicméně, nelze se mu vůbec divit. Job 3, 2–26. Nezní to jako zoufalství?

B) Co dělat, když dojdeme do bodu, kdy jsme zklamáni Bohem, lidmi, okolnostmi.

Co mají tyto dva příběhy společné je zklamání. Oba tito Boží mužové byli zklamáni.  Neudělali nic, co by bylo špatné, oni netrpěli následky svých vlastních hříchů. Naopak, zvláště u Davida se zdá, že všechno je již na dobré cestě a on se snaží udělat něco pro Boha. Ale my nemusíme být zklamáni jen Bohem, ale i lidmi a okolnostmi. Můžeme pociťovat bolest z rozbitých vztahů, ze ztráty blízkého člověka, z toho, že nás život zavlekl někam, kde jsme nikdy nechtěli být. Můžeme být zklamáni z toho, že jsme celý život o něco usilovali, třeba jsme chtěli být něčemu nebo někomu užiteční, a najednou zjistíme, že již je pryč spousta času a naší energie, my se cítíme bezmocní a vyčerpaní a výsledek je v nedohlednu. Je možné, že jsme svoji snahu a energii zaměřili na určitého člověka, nebo skupinu, a ti nás zklamali.  Je možné, že jsme někomu nabídli své srdce a on jej odmítl. Zdrojů zklamání je nepřeberné množství.

Zklamání však mohou být velkým zdrojem požehnání. Záleží na našem postoji ke zklamání a k trápení, které toto zklamání provází. Co obvykle cítíme, když prožíváme zklamání. Troufnu si říct, že velmi častou první reakcí je nepochopení a hněv. To je naše lidská přirozenost. Pokud ale u tohoto postoje zůstáváme, zatvrzujeme svá srdce v pýše.

Mc Clung ve své knize Boží srdce otcovské píše: „Jsem si jist, že Bůh dopouští a někdy dokonce i sám připravuje nesnáze, kterými procházíme, aby se v nich mohly projevit naše charakterové nedostatky a nesprávné postoje a on s nimi pak mohl něco udělat.“

Je snadné být křesťanem, když je pohoda. Slunce svítí, daří se nám v práci a v životě – v takových životních okamžicích dokáže být křesťanem každý. Ale jaký skutečně jsme, se ukáže v životních krizích. V životních krizích je pokora tím klíčem, který ukáže, zda máme křesťanské postoje či nikoliv.

David a Job se před Bohem pokořili.  Co to ale znamená? Pokora znamená, že přijmeme Boží vidění dané situace a ptáme se, Bože, co mě chceš touto situací naučit. Je jisté, že pokud prožíváme zklamání, potřebujeme útěchu, zvláště je-li naše zklamání spojeno s nějakou tragédií. Avšak tam, kde se jedná  o konflikt vztahů, a tam, kde se nám zdá, že nás Bůh nechal na holičkách, tam se musíme pokořit, abychom mohli dostat milost přestát tyto okolnosti a milost naučit se to, co nás Bůh chce touto těžkostí naučit. Zklamání jsou velkou příležitostí k duchovnímu růstu, pokud se člověk naučí Boha ptát, proč tuto situaci dopustil (pokud tato otázka není míněna jako výčitka) a čemu mě chce naučit. Na druhé straně je to pýcha, která nám může bránit duchovně růst.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak poznat, že jsem pyšný, když jsem pyšný?  Jistě je to práce Ducha svatého.

Nicméně sáhnu opět do knihy Boží srdce otcovské, kde jsem našla takový seznam otázek, které nám mohou pomoci rozeznat pýchu v našem srdci.

Pýcha vidí omyly a chyby jiných lidí a nikdy se neztotožňuje s druhými v jejich slabostech, nikdy neřekne ano, toho jsem se také dopustil nebo já to chápu, nebýt Boží milosti udělal bych to také.

Pýcha nepřizná chybu či osobní odpovědnost, a pokud ano, najde si tolik výmluv, že zmizí lítost nad tím, co člověk udělal.

Pýcha ráda druhé obviňuje druhé a vysvětluje, proč nemají pravdu.

Pýcha vede k tvrdosti, aroganci a soběstačnosti a nezávislosti.

Pýcha se víc snaží vypadat dobře před lidmi než před Bohem.

Pýše víc záleží na tom, aby vítězil v diskuzích, než aby si udržel přátele.

Pýcha nikdy neřekne, chybil jsem, je to moje vina, odpustíš mi?

Pýcha působí, že se považujeme za duchovnější nebo bližší Bohu než ostatní.

Vede k tomu, že si myslíme, že jsme příliš dobří, než abychom byli veřejně ztotožňováni s určitými lidmi, či skupinami.

Pýcha člověka soustředí na jeho potřeby a požadavky, vidí to, co pro nás mělo být vykonáno, a ne to, co už vykonáno bylo. Prahne po minulosti, či budoucnosti a nikdy není spokojena s přítomností.

Pýcha vede k nevděčnosti.  Říká, zasluhuji více, zasluhuji něco lepšího.

Pýcha ospravedlňuje vyhýbání se druhým čí ignorování druhých.

Pýcha rozděluje, způsobuje, že se porovnáváme s druhými a díváme se na ně z patra.

Pýcha říká – moje skupina, církev či denominace má víc pravdy než ostatní.

Pýcha je nepoučitelná a nenapomenutelná.

Pýcha nás vede k posuzování situací podle toho, co znamenají pro nás, a ne podle toho, co znamenají pro Boha.

Pýcha vede k negativnímu, sudičskému a kritickému postoji, k urážkám a k pomluvám.

Pýcha ráda rozšiřuje zprávy o neúspěších a hříších.

Pýcha obviňuje Boha a druhé lidi, když se věci nedaří, omlouvá hořkost a zášť.

David se pokořil, vlastně se pokořoval znovu a znovu, proto o něm Bible píše, že byl mužem podle Božího srdce. Davidovi oslavné žalmy mohly vzniknout právě proto, že prožil život plný životních vzestupů, ale hlavně pádů. Životní pády a zklamání nebyly pro Davida důvodem zatvrzení se vůči Bohu, ale příležitostí k duchovnímu růstu a k větší Boží blízkosti.

Žalm 51 srdcem zkroušeným a zdeptaným ty nepohrdáš…

Okolnosti zklamání jsou přechodné a pomíjivé, co je trvalé, je postoj, který ke zklamání zaujmeme. Náš postoj, který zaujmeme, je vryp na duši, který rozhoduje o tom, zda naše duše zkrásní či naopak.

Ve své věrnosti ses mé bolesti dotknul – žalmy David

Ani král David,  ani Job nezatvrdili svoje srdce vůči Bohu, místo toho se pokořili a začali hledat Boha, aby zjistili, v čem pochybili a čemu je chce Bůh touto situací naučit. Boží pokora znamená ztotožnit se s Božím viděním situace.

Zklamání přinášejí duchovní růst člověku, který se učí ptát se Boha, proč danou situaci dopustil nebo čemu ho chce skrze ni naučit.  Největší překážkou je pýcha.

C) S čím můžeme v těchto těžkých situacích počítat.

• Bůh je s námi – vědomí Boží přítomnosti nám mohou pomoci překonat tyto zkoušky Žid. 13, 5; Mat 28, 20, Jan 14, 16. V těžkých zkouškách Boha nevidíme, ale on vidí nás –v žádné situaci nejsi sám.

• Bůh má plán s tvým životem, a ten plán je větší než bouřka v životě, povídali jsme si o Jonášovi. Tento záměr nemůže změnit nikdo a nic, pouze ty sám. Ani okolnosti, ani lidi nemohou změnit tento plán. Boží plán s tebou se uskuteční navzdory všemu. Boží plán je víc než situace, ve které se nacházíš. Boží plán s tebou je víc než problémy, se kterými se potýkáš. Pokud se soustředíme na své problémy místo toho, abychom se soustředili na Boží plán s námi, tak se zmítáme sem a tam a nevidíme naději. Když se soustředíme na Boží plán, tak víme, že existuje něco víc než naše problémy.
• Boží zaslíbení – Bůh dodrží své zaslíbení, Bůh se nemění, zklamání přijdou a odejdou, ale Bůh a jeho zaslíbení zůstávají.

Možná, že se někdo z vás právě potýká se zklamáním… Možno se ti zdá, že už toho je hodně. Mohou přijít mnohé ztráty, ale pokud důvěřuješ Bohu, tak z tohoto zklamání vyjdeš jako vítěz. Jak to? Protože Bůh má s tebou svůj záměr, protože je s tebou a protože ti slíbil Boží království a věčný život.