Tvůj život má být životem učedníka

Čtení z Bible: Mt 24,13

Kdo vytrvá až do konce?

Milost Vám a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista.

Milí bratři a sestry,

dovedete si představit život bez konce? Jak by se změnila Vaše přítomnost, kdyby Vám v životě chyběly konce? Představte si třeba, že by den neměl konec. Nebo kdyby týden neměl konec. Nebo rok bez konce. Představte si, že by studium nemělo konec. Někdy i sobota, že by neměla konec. Činnost kazatele na sboru by byla bez konce. Děti, představte si, že by prázdniny neměly konec. Bavily by Vás takové prázdniny? Představte si, že by všechny tyto konce přestaly existovat. Dokážete si to vůbec představit? Život bez konce?

Konec vytváří určitý tlak na přítomnost. Konec výrazně ovlivňuje naši přítomnost. Konec si pořád neseme v sobě. Konec dne vytváří určitý tlak na naší aktivitu během dne. Konec studia nás nutí alespoň trochu se studiu věnovat během studia. Koncem týdne uklízíme. Dokážete si představit ten nepořádek bez konce týdne? Prázdniny bez konce – by nás asi nebavily. Konec prázdnin vytváří tlak na to, abychom si ten čas do konce pořádně užili. Konce nás nutí přehodnocovat naši přítomnost. Konec nás nutí uspořádávat hodnoty v přítomnosti. Konec si neseme pořád v sobě.

Rád bych společně s Vámi uvažoval nad textem, který nás mimo jiné konfrontuje s myšlenkou konce.

Čtení Mt 24,13

Kdo vytrvá až do konce. Myšlenka konce. Dnešní člověk nepočítá s koncem.

Co myslí Ježíš, když tady mluví o konci? Jsou jen dvě možnosti. Konec lidského života – tedy smrt, nebo konec světa – lidských dějin. Obojí výklad je možný. Přestože věříme, že se blíží konec dějin světa, vybral jsem pro dnešní uvažování pouze první z významů – konec lidského života, tedy smrt.

Dnešní společnost vyhostila konec-smrt z domovů, z kostelů, z myšlení. Dnešní člověk nemyslí na smrt. Kdysi se říkalo: Díky Bohu, že se na to mohl připravit. Dnes se říká: Díky Bohu, že o tom ani nevěděl. Umírá se v nemocnici, v hospici – hlavně ne doma. Dnes se ptáme: Na co zemřel? – stres, kouřil. Taková smrt mohla potkat jen jeho. To mně se nemůže stát. Dnes se neumírá na smrt. Ve městě probíhá všechno tak, jako by nikdo neumíral. Dříve zabíraly obřady svázané se smrtí mnoho času a prostoru. Ve středověku se tančilo s personifikovanou smrtí – tím se projevovala touha žít. Během dvacátého století se smrt stává tabu.

Zeptám se ještě jednou, dokážete si představit život bez konce? Byla by Vaše přítomnost jiná? Co by se změnilo?

Paul Tillich, jeden z nejvýznamnějších teologů dvacátého století, popisuje svou zkušenost, kdy byl obklopen koncem lidského života ze všech stran. Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil jako polní duchovní. Léta 1914-1918 strávil na západní frontě. Mimo jiné byl účasten i bitvy u Verdunu – jedné z největších bitev první světové války. Tato bitva má přezdívku „verdunský mlýnek na maso“. Zemřelo tam přes 700 tisíc vojáků. Viděl příliš mnoho konců. Paul Tillich nazývá to, co se v něm odehrávalo, když se procházel po bitevním poli mezi stovkami mrtvých těl, jako ontologický šok. Jako údiv nad tím, že svět balancující na pokraji oceánu nicoty stále ještě trvá. Prožil doslova šok z bytí. Z toho, že je. Šok z toho, že žije. Tento šok výrazně ovlivnil jeho přítomnost. To je konec mého dosavadního způsobu myšlení.

Říkám si, jestli nám někdy nechybí takový ontologický šok. Šok z bytí. Šok z toho, že jsme. Že žijeme. Možná podobný šok prožili lidé, kteří přežili útok v restauraci Družba v Uherském Brodě. Nebo možná většina obyvatel Brodu. Šok, který přichází ke slovu tehdy, když jsme konfrontováni s koncem. Jak by se proměnila Vaše přítomnosti po takovém šoku z bytí? Zůstala by stejná?

Leoš Janáček se zamýšlí nad otázkou konce v opeře Věc Makropulos. Jaký by byl život bez konce, ukazuje na postavě zpěvačky Emilia Marty. Je dcerou lékaře Makropula, který vynalezl pro císaře Rudolfa II. elixír mládí – lektvar prodlužující lidský život o 300 let a musel ho vyzkoušet na ní, své dceři Emilii. Příběh ukazuje v podstatě tragédii lidského života bez konce. Emilia Marty ztratila za ta léta schopnost citu, lásky, ale i nenávisti a smyslu pro dobro či zlo. Život ji omrzel. Je to příběh o nekonečné únavě a hrůze toho, komu je smrt odepřena. Nesmrtelnost – život bez konce je v současných podmínkách prokletí.

Problém je, že dnešní člověk na konec nemyslí. Vytěsnil ho z života i z myšlení. Tento text nás mimo jné volá k tomu, abychom hledali pozitivní smysl konce-smrti.  A to bez vší chorobnosti. Vytváří pozitivní tlak na hledání smyslu života. Ta, která nám bere všechno, co máme, se nás ptá na to, čím jsme, na hodnoty, které vyznáváme. Smrt jediná se rozchází se společenskou nabídkou soustředěnou na mít a dotazuje se nás na být. Konec nám pokládá otázku: Kým jsi? nikoli Co máš?

Nevytěsňujme myšlenku konce z našeho života. Protože pomyšlení na konec může pozitivně ovlivnit naši přítomnost. Může ji proměnit. Může nám pomoci znovu přehodnotit otázky: Kým chci být? Jaký je smysl mého života?

Kým tedy máme být? V jaké existenci máme vytrvat?

Kdo vytrvá až do konce? V čem máme vytrvat? Kým máme být až do konce?

I na to náš text odpovídá byť ne přímo. Pán Ježíš tuto větu řekl totiž dvakrát. Objevuje se ve dvou velkých Ježíšových kázáních. Obě kázání promlouvá Ježíš k učedníkům. To místo, nad kterým se dnes zamýšlíme, je už to druhé, kdy Ježíš zmíněnou větu použije. Poprvé ji vysloví v kázání, které je zaznamenáno v Mt 10. Víte, na jaké téma káže Ježíš učedníkům v této kapitole?

Káže o učednictví. Ježíšovi učedníci už tuto větu zaslechli v kázání o učednictví. A když ji Ježíš zopakuje v kázání z 24. kapitoly, tak učedníci přesně ví, v čem mají vytrvat až do konce. Mají vytrvat v učednictví.

Učednictví se má stát jejich smyslem života. Toho se nemají zříci. Pomyšlení na konec má křesťana neustále vracet k životu učedníka. Tím má být. Učedníkem se má vždy znovu stávat. V tom má vytrvat.

Jak byste stručně charakterizovali, co je to učednictví?

Hlavní náplní života učedníka je následování. Co je to následování?

Doporučil bych Vám knihu Dietricha Bonhoeffera s názvem Následování. Dovolte mi ji teď parafrázovaně odcitovat:

Následování je vázanost na Krista. Následování je setkání s absolutní autoritou Ježíšovou. Následování je uznání Ježíše za absolutní autoritu mého života. Následování je uznání absolutního nároku Krista na můj život. Když on volá, já odpovídám činem. Při následování jsme voláni k tomu, abychom vystoupili z dosavadního způsobu života. Staré je za námi, vzdáváme se ho zcela. Z relativních životních záruk jdeme do naprosté nejistoty – vpravdě však do společenství s Ježíšem.

Teď více prakticky. Čím se vyznačuje učedníkův život? K čemu Ježíš volá svého učedníka? O tom bychom mohli mluvit dlouho. Můžeme, ale opět vycházet z našeho textu.

Mt 24,10-12.14

Učedník je ten, kdo nezrazuje svého bratra. V kom není nenávist k bratru. Jehož obětavá láska k bližnímu nevychladla. Učedník je ten, kdo se nenechá svést lživým učením (byť bylo pro uši a život sebepříjemnější). Učedník je také ten, kdo jde, kdo rozdává lidem evangelium.

V jakém prostředí máme vytrvat – nezříci se učednického způsobu života?

Verše popisují vnější i vnitřní tlak. Ale přece jen vytrvalost u Matouše je zdůrazněna v kontextu neshod uvnitř křesťanského sboru. U Marka je více zdůrazněno vnější ohrožení, u Matouše neshody uvnitř církve.

Před koncem bude panovat rozdělení a zmatek uvnitř křesťanské obce. Matouš pomáhá křesťanům se vyrovnávat s problémy uvnitř jejich obce tím, že je včlenil do nástinu událostí, jež se musí stát. Pokud nejsme schopni z těchto problémů vykročit, pak se s nimi musíme vyrovnat pouze tak, že jsou to události, které se musí před koncem stát. Do cíle dojde jen ten, kdo si tím vším nenechá znechutit učednickou existenci. Takovému člověku je slíbena záchrana.

Závěr:

Pomyšlení na konec je pozitivní v tom, že vytváří tlak, který nás nutí pokládat si otázku: Kým mám být? A Ježíš na tuto otázku odpovídá – tvůj život má být životem učedníka. Životem následování. V učednictví a následování se nedej znechutit okolnostmi, které na tebe doléhají zvenčí, ani neshodami a problémy uvnitř církve a sboru. Vytrvej do konce jako můj učedník. Tak budeš zachráněn. Amen.