Filmový klub zve na drama Dvanáct rozhněvaných mužů

Sokolovský sbor církve adventistů zve v pátek 3.7. od 20 hodin na druhý snímek filmového klubu. Organizátoři tentokrát vybrali americký dramatický film z roku 1957 „Dvanáct rozhněvaných mužů“. Autorem televizního zpracování je Sidney Lumet. Původně jde ale o divadelní hru Reginalda Roseho. Téměř celý děj se odehrává v jedné místnosti, kde má 12 soudních porotců jednomyslně rozhodnout, zda je chlapec vinen či nevinen z vraždy svého otce. Scénář filmu však neklade důraz na to, zda je obžalovaný opravdu vinen, ale zabývá se obhajobou lidského názoru a přesvědčení. Ve filmu hrál jednoho z porotců (č. 11) český herec Jiří Voskovec.
Dvanáct rozhněvaných mužů je dodnes považován za jeden z nejlepších filmů všech dob. Stal se světovým evergreenem a byl nominován na Oscara v kategoriích nejlepší film, režie a scénář. Vyhrál Zlatého medvěda z Berlinale 1957. Americký filmový institut jmenoval porotce číslo 8, ztělesněného Henrym Fondou, 28. z padesáti největších filmových hrdinů 20. století.

„Děj Dvanácti rozhněvaných mužů by se dal shrnout do jedné věty. Nepoučený filmový divák by si na počátku mohl říct, že od takového filmu nemá co očekávat. Šeredně by se ale spletl. Ač je film opravdu postaven na pár postavách, jedné místnosti a konverzaci, o napětí není nouze a jedná se o dokonalé drama. Dvanáct porotců se schází, aby rozhodli vcelku jasně vyznívající případ. Mladému černošskému muži hrozí trest smrti za vraždu svého otce. Většina porotců někam spěchá, chce být brzo doma a opravdu se zdá, že důkazy hovoří jasně a oni moc práce mít nebudou. Navíc se objevuje ponorková nemoc. Pak ale jeden porotce (Henry Fonda) nahlas vysloví pochybnost a mozaika se začne bortit jako domeček z karet. Rozjíždí se kolotoč slovních přestřelek, zpochybňování důkazů a my se díváme na hluboce přemýšlející různorodou partu lidí, kteří si sice nechtějí na triko vzít jeden možná nevinný život, zato ale chtějí být brzy někde jinde, odehrává se v nich tedy morální dilema.

Vnitřní napětí filmu se dá přičíst nejen tomu, že se odehrává na malém prostoru s malým počtem vynikajících herců, ale i stylu samotného Lumeta, který z látky dokázal vykřesat nemožné. Přestože forma nepředpokládá velkou akci, je to strhující drama se vším všudy, neskutečně živý a dynamický film vás od začátku vtáhne do děje a nenechá ani na chvíli vydechnout. Exploduje to před vámi jako dynamit. Výborná je práce s kamerou i svícením, obojí přispívá dynamice. Děj nemá žádná hluchá místa, naopak je naplněn náhlými zvraty. V kombinaci se skvělými hereckými výkony, prvotřídními monology i dialogy se z Dvanácti rozhněvaných mužů stává film, na který nikdy nezapomenete. Tíživé, bravurní drama.

Zatleskat musíme postavám. Všechny jsou výborně psychologicky vykreslené a ještě lépe zahrané. Každá má svoje, každá vnáší do filmu nový impuls a nové podněty. Jejich myšlenkové pochody, kdy jsou nejprve horlivě přesvědčeni o vině, ale pak je nahlodávají pochybnosti a oni se začínají klonit k verzi o nevině mladého muže, je radost sledovat. Je to dokonalá sonda do lidské psychiky. Ač se o vině a nevině hodně diskutuje, nakonec to není to nejdůležitější. Nejdůležitější jsou palčivé otázky, emoce, které v nás film vyvolává. Dvanáct rozhněvaných mužů se nesnaží prvoplánově moralizovat, spíše nám jsou předkládána fakta. My jako diváci se pak postupně kloníme k verzi, kterou zastávají i postavy. Za jakou cenu máme hájit své názory, jaká je naše zodpovědnost za činy a výroky, jež pronášíme, můžou pochybit ti v soudní síni? A co je vůbec horší – odsoudit k smrti nevinného, nebo pustit vraha na svobodu? Tíha svědomí je neuvěřitelná věc, to pocítí i diváci.“ Recenze autorky Aleee ze 17.11.2010.