Židé i křesťané slaví letnice. Co to znamená?

Kázání Hany Kábrtové ze soboty 23.5.2015

Milé a sestry, milí bratři, vážení přátelé,

víte, jaké křesťanské svátky slaví nebo si minimálně nějakým způsobem připomínají všichni lidé v České republice bez ohledu na to, zda jsou věřící, či nikoli? Jsou dva – Vánoce a Velikonoce. Vánoce možná ještě o něco více. Křesťané mají ale i jiné svátky a já se vás chci na něco zeptat:

Jaký svátek slaví 24. května roku 2015 křesťané v protestantských církvích a také v římskokatolické církvi? Správná odpověď jsou letnice. Myslím, že kdyby dnešní studenti dostali otázku u maturit, co jsou letnice, asi by jen málokterý z nich znal odpověď. Přitom mnozí spisovatelé běžně tento termín používali k určení času, kdy se nějaká popisovaná událost odehrála, a také v mnoha evropských zemích je dodnes dnem volna tzv. svatodušní pondělí – druhý den oslavy letnic. Nejspíš by si pak čeští studenti stěžovali na ministerstvu školství za vnucování náboženství a víry, jako tomu bylo letos u maturit. Letošní maturanti měli doplnit k přízvisku Iškariotský správné jméno – v textu měli ukázku ze seriálu Jistě, pane ministře. Úryvek hovořil o kolegovi z práce jako o zrádci. Autor ho přirovnal k Iškariotskému a studenti měli napsat na vynechané místo správné křestní jméno biblické postavy z Nového zákona… A většina nevěděla, studenti se zlobili na autory testu a několik tisíc jich sepsalo petici za necitlivě a nepřijatelně provedené otázky s tím, že se jednalo o náboženskou otázku, která přeci do školy nepatří. To se asi může stát jenom v České republice! Být hloupý a dávat to ještě na odiv :-).

Možná je to podobné, jako když jsem učila na zdejší střední škole o Janu Husovi. Přišla za mnou kolegyně a žádala mě, abych neříkala studentům o tom, že Jan Hus věřil v Boha, že se to do školy nehodí. „O Husovi jim samozřejmě řekni, ale toho Pána Boha prosím vynechej,“ říkala. 🙂 Co by asi tak zbylo…. Chudák Jan Hus!

Ale vraťme se k našim letnicím. Myslím, že v tomto případě ani někteří křesťané nevědí, co jsou letnice a jaký mají původ. To, co možná většina křesťanů ví, že letnice jsou sesláním Ducha svatého. Ale tak jako Velikonoce nevznikly ukřižováním a vzkříšením Krista, ale Ježíš byl obětován o Velikonocích, tedy v době, kdy Židé slavili Velikonoce – Velkou noc bdění pro Hospodina a připomínali si tím vyjití z Egypta, z otroctví, tak podobné je to s letnicemi. Letnice nevznikly sesláním Ducha svatého, ale Duch svatý byl seslán o letnicích, jak čteme ve Skutcích apoštolů v Bibli. Mají svůj původ dávno před sesláním Ducha svatého. V Novém zákoně tyto svátky, které slavili Židé předtím celá staletí, došly naplnění.

Přestože bych vám tento svátek dnes ráda přiblížila od jeho počátku a možná budu dosti složitá oproti mým kázáním jindy, tak cílem mého kázání není naučit vás, co jsou letnice, abyste uspěli u maturity, abyste měli informace a znalosti, ale za cíl svého kázání jsem si dala jiné dvě věci (když jich najdete víc, budu ráda):

1) ukázat si na svátku letnic, jak důležitý je v našem životě Pán Bůh. Jak důležité je, aby Ježíš Kristus byl středem našeho života, aby byl tím, kdo vždy stojí na prvním místě, i když zrovna nevíme kam dřív skočit, kolik máme práce, i když máme pocit, že na něj nemáme v naší uspěchané době čas. Je omyl myslet si, že se musíme nejdříve postarat o naše nejzákladnější potřeby jako jsou jídlo, bydlení, peníze, spánek a pak teprve, když vyjde chvilka, se můžeme věnovat Božím věcem. Opak je pravdou. Ráda bych, abychom pochopili, že svátek letnic nás vede k ujištění, že opravdu spokojení a šťastní můžeme být jen tehdy, když Ježíše postavíme na nejčestnější a nejvýznamnější místo v našem životě.

2) Druhým cílem je, abychom přijali za svoje životní poslání jak úžasným úkolem nás právě o letnicích Pán Bůh pověřil. Máme být lidem za Boha. Jde to vůbec?

Pamatujete si úvodní text z páté knihy Mojžíšovy? Pokud ne, znovu se do něj podívejte. 16. kapitola 16. a 17. verš: Každý z vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v roce před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které on vyvolí: při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti stánků. A neukáže se před Hospodinovou tváří s prázdnou. Každý přinese, co může dát, podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti udělil. Stejnou výzvu najdeme i ve 23. kapitole 2. knihy Mojžíšovy 14. až 17. verš. Ve 14. verši čteme: Třikrát v roce budeš slavit mé slavnosti a v 17. verši: Třikrát v roce se ukáže každý, kdo je mužského pohlaví, před Pánem Hospodinem.

Třikrát za rok se měli Židé vypravit do Jeruzaléma k oslavám tří hlavních slavností, svátků. Poprvé na slavnosti nekvašených chlebů – 2. Moj.23, 15 – svátek Pesach, podruhé při sklizni první úrody obilí – tzv. dožínková slavnost – 2. Moj.23, 16 – svátek Šavuot a ve stejném 16. verši je i třetí slavnost, a to na konci roku při sklizni plodin ze sadů a zahrad – slavnost sklizně, svátek Sukot. Židé slavili více svátků, ale tyto tři svátky – výroční slavnosti byly svátky putovní, kdy je slavili společně v Jeruzalémě, kam se přišli ukázat před tvář Hospodina.

A nyní k jednotlivým slavnostem. Znovu si otevřete text v 5. knize Mojžíšově 16. kapitole

První svátek byl svátek nekvašených chlebů, Židé si měli připomenout jejich vyjití z Egypta. Pod jakým názvem známe tento svátek my? Velikonoce. (5.Moj. 16, 1- 8) Podrobněji se tomuto svátku nyní nechci věnovat.

Druhý svátek byly svátky týdnů, žní nebo také prvotin. Slavil se 50 dní po slavnosti prvního dne Velikonoc – Hodu Beránka – a vrátíme se k němu za chvíli.

Třetí svátek se nazývá svátkem stánků. Lidé se radovali ze sklizně a pobývali přitom ve stanech či provizorních chýších, aby si připomněli, jak putovali pouští a aby si vzpomněli na svůj příběh. (5. Moj. 16, 13 – 15). I tento svátek nechám nyní stranou.

Všechny tři svátky byly připomínkou velkých Božích skutků v dějinách.

A vraťme se k našemu tématu, tedy druhému svátku. Přečtěme si společně o původu tohoto svátku více: 5. Moj. 16, 9 – 12: Odpočítáš si sedm týdnů. Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů. Pak budeš slavit Hospodinu, svému Bohu, slavnost týdnů. Dáš dobrovolně podle své možnosti z toho, v čem ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná. A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec, který žije v tvých branách, i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi. Budeš si připomínat, že jsi byl v Egyptě otrokem. Proto budeš bedlivě dodržovat tato nařízení.

Jak už asi tušíte, tak druhý svátek, slavnost týdnů, žní, prvotin – svátek Šavuot je svátek letnic, o kterém později, po odchodu Ježíše do nebe, byl na zem seslán Duch svatý. Slavil se po sedmi týdnech od Velikonoc, od Pesachu, a má dvojí obsah:

1) zemědělský. Slyšeli jsme v textu, co měli Židé dělat. Přinášeli celých sedm týdnů prvotiny z nové úrody pšenice, vyjadřovali vděčnost Stvořiteli za vše, co dává lidem. Původně byly letnice slavností první žně, den prvotin. Prvotiny jsou to, co je nejlepší a nejpřednější z celé naší úrody. To nejlepší, to první, žádné zbytky či odřezky.

„Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.“ Přísloví 3, 9-10

Věříte Bohu? Věříte, že když dáte Bohu to nejlepší, budete tak bohatí, že vaše kádě budou přetékat moštem, že se vaše sýpky naplní? Je to logické? Dávat a mít stále víc? Nebojíme se naopak dávat, abychom nezchudli? Pochopili jsme Boží principy dávání? Čím víc dáváme, tím víc máme, tím víc dostáváme. Připomínejme si nejen o letnicích, jak je důležité Pánu Bohu dávat to nejlepší, co máme. A nemusí se jednat o obilí či peníze, ale o náš čas, o naše obdarování, o naše schopnosti. Když se Židé vypravovali na tři poutní svátky do Jeruzaléma, bylo to v době, kdy měli nejvíce práce! Neřekli si: „Je okurková sezóna, není do čeho píchnout, tak můžeme oslavovat Pána Boha.“ Naopak. Když bylo nejvíce práce, tehdy se potřebovali naučit dát všechno stranou a uvědomit si, že na prvním místě je Bůh. Děláme to tak? Když jsme nejvíce zaměstnaní, dokážeme se ještě častěji než obvykle spojit s naším Pánem Bohem na modlitbách, při četbě Bible či jiné duchovní literatury, při službě potřebným lidem? Myslím, že nám to moc nejde. Ale zkusme to. Bůh nám slibuje, že nás bohatě odmění, když jeho dáme na první místo, když ho postavíme do středu svého života. Důvěřujme jeho zaslíbení, spolehněme se na něj. Jedině tak poznáme, zda budou naše kádě skutečně přetékat moštem.

Nejspíš naše dávání nesmí fungovat tak, že začneme Pánu Bohu dávat a budeme pozorovat, jestli se máme lépe. Takové dávání může skončit jen zklamáním. Geniální je obraz Ivana z Mrazíka, tolikrát už popisovaný. Dokud dával, protože sám chtěl získat, nic neměl. Když dával ze srdce, protože byl pohnut lítostí, když uviděl na zemi ztracenou hůl stařenky, získal mnoho.

O dávání ze srdce, z radosti, vděčnosti, o dávání toho nejlepšího – prvotin Bohu – žádné zbytky či odřezky, ale to nejlepší, co mám –  hovoří text z Přísloví a také svátky letnic.

2) Druhý obsah letnic je hluboce duchovní. Letnice jsou oslavou dne, kdy Hospodin vyhlásil na hoře Choréb v pohoří Sinaj svůj mravní zákon, Desatero. Vidíte tady již tu propojenost s letnicemi, jak je známe? Bůh poslal na zem Ducha svatého v den, kdy si Izraelci připomínali vydání zákona, Desatera. Svatý Augustin k tomu říká: „V den letnic obdrželi židé Zákon psaný Boží rukou a v týž den přišel Duch svatý.“

Padesát dní po Velké noci, po vyjití Izraelců z egyptského otroctví promluvil Pán Bůh na Sinaji k lidem. Sinaj je jediné místo v dějinách náboženství, kdy Bůh nepromlouvá k jednomu člověku, kdy promlouvá k celému národu.  Bůh zde učí své děti, jak se žije po vysvobození z otroctví. Izraelci byli samozřejmě velmi poznamenáni životem v otroctví. Pán Bůh s nimi prostřednictvím Desatera započal dlouhý proces vnitřní přeměny tak, aby se mohli stát opět plnohodnotnými a svobodnými lidmi. Na Sinaji došlo ke smlouvě o spojení božského s lidským.

Na Sinaji skupina lidí souhlasila s tím, že se pro svět stanou představiteli Boha. Sinaj, to bylo pozvání být králi, knězi, být svatým národem. Nejdříve Bůh řekl Mojžíšovi ve 2.Moj. 7,1: „Pohleď, ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem.“ A později říká všem v 2.Moj.19, 5: „Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.

Sdělil jim, že tím Bohem pro druhé nemá být jen Mojžíš, ale jsou jím i oni.

Bůh v nás chce mít nástroje, skrze které ho lidi poznají. Máme být kněžími, kteří zprostředkují druhým setkání s božským. Jsi synem, dcerou nebeského krále, a proto můžeš být knězem a můžeš zprostředkovat poznání o Bohu. Budeš lidem představovat Boha. Bůh si tě vybral, aby skrze tebe požehnal všechny ostatní. Zdá se vám, že je to silné? Že tuto nabídku nezvládnete? Že na to nemáte? Připadáte si neschopní, že jenom všechno pokazíte? Víte, co na to říká Bůh? „Právě to je na tobě krásné. Já právě tebe dávám lidem za Boha, ty jsi to poselství. Tvůj příběh jedinečným způsobem vystihuje, jaký Pán Bůh je. Kdyby bylo všechno dokonalé, bez jakékoliv chybičky, lidé by řekli: „To se mě netýká, takhle můj život nevypadá. Můj život je brodění se v problémech.“  Problémem nejsou naše problémy. Problémem je, když si neuvědomujeme, že máme problém. Každý z nás má poselství pro lidi a naše selhání, naše chyby, omyly dodávají našemu poselství jedinečnost, dělají ho autentické. Lidé díky tomu pochopí, že když byla naděje pro tebe, pak je naděje i pro ně. Jestliže se Bůh k tobě přiznal, pak se může přiznat i v jejich životě, a to je pro ně povzbuzující. Bůh hledá společenství, které ukáže světu, jaký Bůh je a o co mu jde. Svátek letnic nám právě tohle má připomínat, smlouvu, podle které bylo spojeno božské s lidským. Člověk dostal od Pána Boha Zákon a pověření, aby byl lidem za Boha. Bůh si tě vybral, aby skrze tebe požehnal všechny ostatní.  

 Shrnutí: Letnice byly svátkem první úrody, žní a zároveň připomenutím vydání Desatera. Židé je takto každý rok slavili a chodili se do Jeruzaléma ukazovat Hospodinu.

Není jistě náhoda, když právě v tento den se stala tak významná událost, o které čteme v Novém zákoně ve Skutcích 2, 1-11. Bylo právě 50 dní po Velikonocích, v Jeruzalémě byla spousta lidí, kteří dorazili na svátek letnic jako obvykle. Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“

Duch svatý sestoupil na církev v den, kdy si Izrael připomínal dar Zákona a smlouvy. Duch svatý sestoupil na apoštoly o svátku židovských letnic, aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon, že zpečeťuje novou a věčnou smlouvu. „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ (Jer 31,33). Tento nový zákon je láska, která nám umožňuje chodit podle Ducha a žít podle evangelia. Na Sinaji šlo o manželskou smlouvu – mezi Bohem a lidmi, letnice jsou novou smlouvou, potvrzením toho, že smlouva ze Sinaje neztratila platnost.

Zaujalo mě, když jsem se dočetla u Daniela Dudy takovou zajímavost. Pamatujete si, co se stalo, když Mojžíš nesl desky zákona lidu. Uviděl lidi, kteří tančili kolem zlatého telete a rozhněval se. Vyzval pak lidi, aby se k němu připojili ti, kteří jsou na straně Hospodinově. A připojili se k němu všichni z pokolení Léviovců. A co se stalo? Čteme ve 2. Moj. 32,28 toto: Léviovci vykonali, co jim Mojžíš rozkázal; toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů. I tuto událost, jež se odehrála pod Sinajem, si židé o letnicích připomínali. Víte, co se stalo o letnicích po Petrově kázání? Čtěme ve Skutcích 2,41: Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

Jasné poselství: to, co bylo ztraceno, je opět nalezeno. Pod Sinajem to byly tři tisíce mužů, kteří odmítli Boha. O těchto letnicích se na tři tisíce lidí přidalo. Božský a lidský element jsou opět spojeny. Bůh koná velké věci. Dává Ducha svatého v plnosti.

O letnicích se Bůh usídlil v člověku. V nás. Chrámem Ducha svatého se stalo lidské tělo, nikoli již budova, chrám, sbor, modlitebna.

O letnicích lid nerozděloval odlišný původ, protože je sjednotil Duch Boží. Duch vždycky přichází, aby lidi sjednotil. Kde on působí, tam si lidé z celého světa navzájem rozumí, tam se šíří evangelium. Pán Bůh spojil lidi, kteří by nikdy předtím spolu nebyli, spolu by se nemodlili, nikdy by se ani nepotkali. Letnice jsou zrozením křesťanské církve. Když na lidi sestoupí Duch svatý, spojuje je, umožňuje vytvořit společenství, které je otevřené všem hledajícím a tázajícím se.

To všechno znamenají letnice – svátek žní, prvotin, vydání Desatera na Sinaji, seslání Ducha svatého, vznik křesťanské církve.

Ty i já jsme součástí úžasného příběhu Boží lásky, který nezůstal skrytý v Jeruzalémě, ale šířil se do Judska, Samařska, České republiky, Německa, Španělska, Bangladéše a dostane se až do posledních končin země. Proto jsme tady, abychom ho šířili dál.

Budeš lidem za Boha. Bůh si tě vybral, aby skrze tebe požehnal všechny ostatní. Nemůžeš tedy přeci mlčet. Amen