Ve druhém čtvrtletí letošního roku od 4.4. do 27.6. budou návštěvníci sobotních bohoslužeb církve adventistů společně studovat po celém světě v tzv. sobotní škole biblickou novozákonní knihu Evangelium podle Lukáše. Na stránkách sobotniskola.casd.cz jsou připraveny materiály ke studiu této knihy. Tyto materiály připravuje oddělení sobotní školy při Generální konferenci Církve adventistů sedmého dne a oddělení sobotní školy při Česko – Slovenské unii. Autorem Průvodce studiem Bible je kazatel, učitel, redaktor i administrátor ve vzdělávacích institucích John M. Fowler. Je autorem mnoha knih a článků.

Témata sobot ve druhém čtvrtletí jsou tato:

1. Ježíšovo narození 2. Křest a pokušení na poušti 3. Kdo je Ježíš Kristus? 4. Povolání k učednictví 5. Kristus jako Pán soboty 6. Ženy v Lukášově evangeliu 7. Ježíš, Duch svatý a modlitba 8. Ježíšovo poslání 9. Ježíš – největší učitel 10. Každodenní následování Ježíše 11. Boží království 12. Ježíš v Jeruzalémě 13. Ukřižovaný a vzkříšený

Zde jsou úvodní slova autora úvah ke knize Evangelium podle Lukáše:

„I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.“ (L 15,20)
Tento biblický text je velmi známý. Je součástí jednoho z nejznámějších příběhů světové literatury – a to
jak sekulární, tak náboženské. Tento literární skvost máme v Písmu díky lékaři a evangelistovi, jenž jej zahrnul
do spisu, který adresoval svému vzdělanému příteli Theofilovi. Autor se jmenoval Lukáš a jeho spis se nazývá Evangelium podle Lukáše. Kromě evangelia však napsal ještě jednu biblickou knihu – Skutky apoštolů. Lukáš byl Pavlovým společníkem na jeho misijních cestách. Během těchto cest prožil mnoho událostí a pozoroval, jak hnutí Ježíšových následovníků roznášelo křesťanskou zvěst po celé Římské říši. Úzké společenství a přátelství s Pavlem umožnilo Lukášovi chápat skutečnou podstatu křesťanské církve, která obstála a rozvíjela se i v těžkých podmínkách, kdy docházelo k pronásledování Kristových následovníků. Lukáš také potkal mnoho očitých svědků a mohl se tak do všech podrobností dozvědět vše o Ježíši. Inspirován Duchem svatým napsal Lukáš dvousvazkový spis, kterému bychom mohli dát pracovní název „Původ a dějiny křesťanské církve“.
První část tvoří evangelium, které bylo napsáno a doručeno Theofilovi ještě před vznikem druhého dílu – Skutků apoštolů (Sk 1,1). Většina teologů umísťuje vznik Evangelia podle Lukáše do let 61 až 63. Adresát Lukášova spisu – Theofil – byl pravděpodobně bývalý pohan. Každý ze čtyř evangelistů psal pro jiný okruh čtenářů. Matouš napsal své evangelium především pro židovské čtenáře, a proto v něm zdůrazňuje Krista jako Mesiáše. Marek měl na mysli Římany. V jeho evangeliu prochází Ježíš vesnicemi a městy a hlásá poselství o království. Jan se zamýšlel nad různými zásadními souvislostmi a představuje Krista jako Slovo, Stvořitele a Božího Syna. Lukáš měl při psaní svého evangelia před očima nejen Theofila, ale i všechny členy společenství věřících, kteří předtím byli pohané. Ježíše představuje jako Syna člověka, Spasitele světa a Přítele lidstva. Zároveň zdůrazňuje Ježíšův židovský původ. Důležitým tématem Lukášova evangelia je důraz, že spasení je nabídnuto všem – mužům i ženám, židům i pohanům, bohatým i chudým. Lukáš sleduje Ježíšův rodokmen až k Adamovi, jenž pochází od Boha (L 3,23–38; na rozdíl od Matouše, který v rodokmenu zdůrazňuje Abrahama a Davida, aby ukázal, že Ježíš je židovský Mesiáš – Mt 1,1–17).

Evangelium podle Lukáše je nejdelší knihou Nového zákona. To však není jediná zajímavost. Lukáš také
zaznamenává nejvíce příběhů, které se nenacházejí v žádném jiném evangeliu. Je to například vzkříšení vdovy
z Naim (L 7,11–17) či uzdravení Malchose (L 22,50.51; další zázraky jsou popsány v L 5,4–11; 13,11–17; 14,1–6;
17,11–19). Také mnohá podobenství jsou zaznamenána jen Lukášem – především podobenství o milosrdném Samařanu (L 10,30–37), o boháči a stodolách (L 12,16–21), o marnotratném synovi (L 15,11–32), o boháči a Lazarovi
(L 16,19–31) a o farizeovi a celníkovi (L 18,10–14). Příběh o Zacheovi zaznamenává také pouze Lukáš (19,1–10). Lukáš se jako autor odvolává na to, že vyslechl očité svědky a podrobně přezkoumal všechen dostupný materiál a historické události (L 1,3), aby měl Theofil jistotu ohledně pravdivosti a spolehlivosti toho, v čem byl vyučován (L 1,4). Jednou se zeptali teologa Jamese Denneye, kterou knihu by doporučil jako dobrý Ježíšův životopis. Ten odpověděl: „Zkuste si přečíst tu, kterou napsal Lukáš.“ To je dobrý nápad. Zkusme se společně v tomto čtvrtletí na tuto knihu podívat.