Kázání Martina Lindtnera 21.2.2015

Úvodní čtení Lk 17, 20-21: Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“

Milost Vám a pokoj od našeho Pána – Ježíše Krista

lindtner3Milí bratři a milé sestry,

nyní začíná nové období našeho sborového života. Pokládáme základ toho, jakým směrem se bude náš sbor ubírat v příštích dvou letech. A tak je na místě si hned na začátek položit zásadní otázku: O co především chceme usilovat v těch následujících letech? Jaký bude náš hlavní cíl? Co bychom chtěli společně vytvářet?

Co říkáte na návrh, že naším hlavním cílem by mělo být vytváření Božího království? Možná si vzpomenete na výroky Pána Ježíše z evangelií: už vás zastihlo Boží království (Mt 12,28; Lk 11,20).; Nejsi daleko od Božího království (Mk 12,34). Nejzajímavější z těchto výroků se objevuje v Lukášově evangeliu. Když se významní představitelé judaismu ptají Ježíše: Kdy přijde Boží království? Ježíš odpovídá: Království Boží je mezi vámi – uprostřed vás – ve vás.

Boží království není jen něco, na co čekáme, že jednou přijde – Boží království se už dnes děje všude tam, kde kraluje Bůh. Všude tam, kde je Bůh Panovníkem. Jinými slovy všude tam, kde se lidé shromažďují kolem Boha jako jeho služebníci. Všude tam, kde je Bůh na prvním místě. A motivace? Mám za to, že v prostředí, kde kraluje Bůh se lidé cítí dobře. Je to prostor, kam se lidé těší. Boží království bude místo, které bude přitažlivé pro naše děti a stejně tak pro naše okolí. Jinými slovy v příštím období by nám mělo jít především o to, abychom dovedli vytvářet prostor, kde bude Bůh přítomen uprostřed nás jako Panovník.

Jak na to? Co pro to můžeme udělat? A můžeme pro to vůbec něco udělat? Co když Bůh nebude chtít? Co když nebude mít chuť panovat právě mezi námi? To je možná ta první a zásadní otázka. A komu jinému ji položit než Hospodinu samotnému. Hospodine, chceš uprostřed nás stanout jako náš král?

Pro odpovědi na naše otázky si dojdeme do Starého zákona, do 2. knihy Mojžíšovy 25,1-9: Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k synům Izraele, ať pro mne vyberou oběť pozdvihování. Vyberete oběť pozdvihování pro mne od každého, kdo ji ze srdce dobrovolně odevzdá. Toto bude oběť pozdvihování, kterou od nich vyberete; zlato, stříbro a měď; látka purpurově fialová, nachová a karmínová, jemné plátno a kozí srst; načerveno zbarvené beraní kůže, tachaší kůže a akáciové dřevo; olej na svícení, balzámy na olej k pomazání a na kadidlo z vonných látek; karneolové drahokamy a kameny pro zasazení do nárameníku a náprsníku. Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich. Uděláte všechno přesně podle toho, co ti ukazuji jako vzor svatého příbytku i vzor všech bohoslužebných předmětů.

 Text, který jsme četli, má v druhé knize Mojžíšově velmi významné místo. Kniha Exodus se skládá ze tří velkých oddílů. Náš text je významný tím, že stojí na počátku třetího (Ex 25-40). Není to příliš záživné čtení, protože jeho obsah tvoří návod ke stavbě svatyně.

Položím Vám jednu hádanku: Proč myslíte, že oddíl na jehož počátku stojí náš text, je přibližně 40krát delší než zpráva o stvoření? Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich. (Ex 25,8) Co je důležitější pro člověka: Vědět podrobně jak to bylo na počátku, kdy ještě všechno bylo ideální? Nebo vědět, že navzdory tomu, že člověk všechno krásné pokazil, chce být Hospodin mezi námi. A hledat cestu jak na to?

Milí lidé, chci Vám být nablízku navzdory tomu, že jste vytvořili propast. Chci být Vaším Panovníkem. To je základní zvěst třetího velkého oddílu 2. Mojžíšovy. A je to zároveň velmi hlasitá odpověď na naši první otázku. První předpoklad je splněn: ANO, Hospodin chce. Proto jsem tomu v posvátných knihách vyhradil místo 40krát delší než zprávě o stvoření.

Co pro to můžeme udělat?

  1. Tak předně potřebujeme tlumočníka. Tlumočníka, který je schopen zaslechnout Boží mluvení. Člověka, který se nechá strhnout Božím mluvením a zaslechnuté slovo předává lidem. Jaká vlastnost uschopňovala Mojžíše slyšet, když Bůh mluvil? Tichost – pokora. Takového člověka nebo takové lidi potřebujeme, kteří budou dostatečně tiší na to, aby zaslechli Boží mluvení  – nechali se jím strhnout – a předávali je nám.
  2. Potřebujeme také dobrovolníky. Dobrovolníci jsou povoláni z řad lidí, kteří už s Hospodinem něco prožili. Ušli s ním kus cesty. Jsou to ti, za které Hospodin bojoval (v Egyptě nebo na kříži) – za které nasadil svůj krk. O tom pojednává první velký oddíl knihy Exodus 1-18. Jsou to také ti, kterým má Hospodin co mluvit do života.  Lidi, kteří budou ochotni naslouchat. Lidi, kteří budou na Hospodinovo mluvení reagovat (viz druhý velký oddíl knihy Exodus 19-24). A dobrovolně se rozhodnou spolupracovat na vytváření Božího království. Bůh nikoho nenutí. Vyberete oběť od každého, kdo ji dobrovolně ze srdce odevzdá. Ale, když už se člověk rozhodne, pak očekává Hospodin velmi cenný vklad. Bůh opravdu nikoho nenutí, ale když už do toho jdeme, pak očekává, že půjdeme naplno. Vždyť to, co měli Izraelci přinést, bylo pravděpodobně to nejcennější, co měli. Jen jeden příklad za všechny. Na 5dkg (asi čtvrt hrnku) purpurově fialové látky bylo ulovit potřeba 12.000 mořských šneků. Navíc to byl speciální druh slimáka – dravý a žijící v korálech.
  3.  Do třetice nás Hospodinovo slovo konfrontuje s myšlenkou, že ve prospěch společného díla máme přinést jen to, co jsme sami přijali. To je totiž vlastní význam oběti pozdvihování, o které v textu čteme. Když Izraleci tento druh oběti přinášeli, mávali s ní nahoru a dolů. Znamenalo to asi tolik: Přináším ti, Hospodine, to, co jsem od tebe sám přijal. Židovští vykladači komentují tento místo slovy: Jen hlupák si myslí, že dává – Hospodinův služebník ví, že jen vrací z toho co sám přijal. Hospodinův dobrovolník ví, že navzdory tomu, že přináší to nejcennější co má – přináší jen to, co sám přijal.
  4. A za čtvrté se z Božího mluvení dovídáme, že jeden člověk na to nestačí. Že jednotlivec nikdy Boží království nevytvoří. Že k tomu bude potřeba více lidí – více Božích dobrovolníků. Více lidí, kteří přinesou své oběti a dary ve prospěch celku. Více lidí, kteří  budou ochotni dělat všechno přesně podle toho, jak Hospodin načrtne ve svém projektu.

Základní předpoklad je splněn: Hospodin mluví. Hospodin říká hlasité ANO – já chci být vaším Panovníkem, který bude uprostřed Vás. Dává nám také základní návod, jak můžeme přispět k vytváření oázy Božího království.

Letos si připomínáme 600 let od upálení Mistra Jana Husa. Husitská teologická fakulta, která se hlásí k jeho odkazu, měla na letošní PF napsáno jednoduché motto – vedle hořící postavy bylo napsáno „se zápalem pro věc“. Pusťme se do budování oázy Božího království s podobným zápalem, který zdobil Mistra Jana Husa. Amen