Před třemi lety vyšel v profesním časopise Best of rozhovor s Bohuslavem Zámečníkem jako vězeňským kaplanem. Zpovídala ho šéfredaktorka časopisu Michaela Lejsková. Ta letos rozeslala svým známým, přátelům, kolegům přání k Vánocům, ke kterému připojila krásný příběh svojí kamarádky. Byla by škoda, kdyby zůstal jen pro okruh známých kamarádky Michaely Lejskové. Bohuslav Zámečník tento její příběh poskytl i čtenářům webových stránek sokolovského sboru adventistů s přáním, aby potěšil každého alespoň tak jako jeho.

ilustrační foto

ilustrační foto

Mám na farmě ve svém stádě dvě nerozlučné ovečky – sestry Gabru a Málinku. Včera ráno Gabra předčasně porodila mrtvé jehně. Pološílená žalem celičký den běhala kolem ovčína a srdceryvně naříkala. Volala své mrtvé děťátko hluboko do noci, až z toho naskakovala husí kůže. Dnes ráno mne čekalo v ovčíně překvapení. Málinka porodila dva překrásné beránky, očistila je a nakrmila a po celou dobu ji nesměle pomáhala nešťastná Gabra. Byla jsem ráda, že Gabra už neteskní, a doufala jsem, že bude jehňátkům vzornou tetičkou. Stalo se však něco nečekaného. Málinka po celý den, při každém kojení, jednoho beránka velmi jemně a opatrně od sebe odstrkovala a popoháněla ho směrem ke své smutné sestře. Nabízela jí ten největší dar na světě, dávala jí jedno své dítě, aby vyléčila její smutek a Gabra ten dar s láskou přijala. K večeru se beránek natáhnul po jejím struku a Gabra poprvé své nové děťátko nakrmila. Potom každá maminka poodešla do svého koutku s jedním beránkem a všichni spokojeně usnuli. Jen jsem tam tak potichoučku seděla, dívala se, jak oddechují, a slzy jsem měla na krajíčku. Je to pro mne dojemné poselství od matky přírody, plné nezištné lásky a veliké pokory …