VojtaKázání Vojty Pačana v sobotu 20.12.2014

2. kniha Mojžíšova 20,16: Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

Deváté přikázání svatého Božího Desatera chrání dobrou pověst člověka. Chrání čest a dobré jméno, které máme před druhými lidmi. Chrání člověka před pomluvami a zlými slovy. Slovo má velkou moc. Slovem můžete člověka povzbudit, zachránit, nebo pošpinit, ublížit. Slovo může zachránit život a může život i zničit. Deváté přikázání nám ukazuje, jak důležité je vážit svá slova. Jak důležité je to, jak se projevujeme k druhým.

Přísloví 10,18-19: „Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.“

Boží člověk nelže. Boží člověk neuráží a nepomlouvá. Projevuje se moudře, upřímně a citlivě. Mluví k druhým a o druhých tak, že to v lidech nevyvolá žádné pohoršení nebo pokřivení. Co myslíte, je možné, aby Pán Bůh lhal? Pomlouval? Aby šířil lži a pomluvy? Pán Bůh je pravda sama. Nikdy nelže a nikdy nemluví neurčitě. Jeho slovo je přímé. Pán nemluví pořád, nemluví mnoho. Mnohem více naslouchá lidem a andělům. A když promluví, jeho slovo je jasné, čisté a beze lsti. Zasévá svým slovem do srdcí lidí i andělů pokoj. Vzájemné pochopení. Odpuštění. Lásku. Proto můžeme Pánu Bohu plně důvěřovat. Proto Mu můžeme věřit celým svým srdcem. Věříme Pánu Bohu? Věříme jeho slovu v Bibli?
Bible byla původně napsána hebrejsky a v hebrejštině mají slova „víra“ a „pravda“ stejný základ. Víra je „emuna“ a pravda je „emet“. Odstejného základu je i slovo „amen“ – tak věřím, tak opravdu. Člověk víry, člověk věřící, člověk věrný je člověk pravdivý, opravdový, pravý.

Pán Ježíš řekl: „Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.“ (Matouš 5,37)

Boží člověk je pro lidi srozumitelný, lidé mu věří, důvěřují. Je na něj spolehnutí. Co říká, je vždycky pravda. Co slíbí, splní. Lidé ho mají rádi, protože nikdy o nikom nešíří žádné pomluvy. Žádným pomluvám ani nenaslouchá, nezajímají ho. Přemýšlí o tom, jak druhé povzbudit, potěšit, jak svým slovem poradit a pomoci. Takový člověk je Boží, protože takový je i Pán Bůh.

List Jakubův 3,5-18: „Jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou? Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky?
Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost… Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.“

Když někdo, koho považujeme za svého přítele, rozšiřuje o nás věci, které nejsou pravda, jsme bezmocní a velmi nás to bolí. Lidé více věří vašim přátelům než vašim nepřátelům.

Proto Pán Bůh říká v devátém přikázání Desatera: „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.“ Bůh nejlépe ví, jak pomluva bolí, jak narušuje vztahy, protože to prožil se satanem. Stvořil tohoto anděla, aby šířil světlo, lásku a radost. Ale tento anděl se postavil proti svému vlastnímu Otci a stal se Jeho i naším nepřítelem – satanem. A svedl svými pomluvami mnoho andělů i lidí. Z andělů dělá démony a z lidí bezbožníky.

Dnes většina lidí věří tomu, co o Bohu říká satan. Věří tomu více, než tomu, co o sobě mluví sám Bůh. Většina lidí uvěřila pomluvám na Boha. Pán Bůh nám ale dává možnost, aby jsme se sami přesvědčili, jaký je. Aby jsme se s ním seznámili a poznali jeho skutečný charakter.

Promluvme si s Pánem Bohem na modlitbě. Zamysleme se nad tím, co nám všechno náš nebeský Otec dává – život, každý dech, každý úder srdce, jídlo, písně. Dává nám lásku, děti, radost do každého dne.
Bůh nám dává nám své nádherné Slovo, ukazuje nám dobrou cestu. Stal se dokonce člověkem, jedním z nás. V Pánu Ježíši Kristu se nám vydal až na kříž, aby nám ukázal, jak nesmírně nás miluje. Jak na to odpovíme? Komu budeme věřit?

Boží člověk nepotřebuje vyvyšovat sebe tím, že bude pomlouvat a snižovat druhé. Boží člověk se nepotřebuje pomstít, když se někdo vůči němu zachoval nespravedlivě. Naopak se snaží o druhých hovořit jen dobře. Pochválit a vyvýšit druhé, protože má rád lidi, protože mu na lidech záleží.

Právě v tom, jak mluvíme, máme úžasnou příležitost ukázat, že jsme skutečně děti Boží. Že jsme děti Toho, který o nás ví vše, který nás dobře zná, ale chová se k nám tak, jako by o nás nic zlé nevěděl. Který nám jen žehná a povzbuzuje nás k dobrému.

Ježíš řekl: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Matouš 5,44-45)

To můžeme dokázat jen s Boží pomocí, jen v Boží síle. Obraťme se tedy k Bohu a modleme se vroucně za to, jak se projevujeme k druhým. Amen.