Stále se radujte, v modlitbách neustávejte, děkujte

Ve středu 12.11. se sejdou na celém světě adventisté sedmého dne ke společnému uvažování nad Božím slovem a k modlitbám. Členové a přátelé sokolovského sboru se sejdou od 18.30 v rodině Pavla a Jitky Hološových, kteří bydlí na Březové, v ulici Hlavní 358. Všichni jsou srdečně zváni!

Čtvrtou přednášku s názvem Pozitivní životní postoj napsal Des Cummings, zástupce ředitele v oblasti rozvoje a adventistického zdravotního systému Floridské nemocnice:

Ona událost se odehrála v roce 2010 během maratónu v Honolulu. Televizní kamery a reportéři se zaměřili na cílovou rovinku, aby zachytili dlouho očekávaný okamžik světového rekordu výjimečné běžkyně Gladys Burillové. Spoluzávodníci sledovali její běh po celou trasu a teď v závěrečném úseku ji v dálce rozpoznali diváci. Fanoušci se nakláněli přes provazy, aby zachytili tento výjimečný pohled. Když ji uviděli, propuklo nadšení a prostor naplnilo nadšené povzbuzování. Najednou Gladys zpomalila a pak se úplně zastavila. Nadšené ovace fanoušků vystřídal hlasitý povzdech. Ve vzduchu visela otázka: „Proč běžkyně zastavila? Je zraněná? Má nějaký problém?“ Po delší pauze se Gladys rozběhla a změnila pochybnosti znovu v nadšenou radost. Po chvíli proběhla cílovou páskou a dosáhla světového rekordu. Ve svých 92 letech se Gladys Burrillová stala nejstarší ženou, která oficiálně ukončila maratón. Její výkon byl zaznamenán do Guinessovy knihy rekordů a Havajský parlament jí během ceremoniálu předal medaili.

Jedno tajemství zůstalo nevysvětlené: Proč se Gladys tak blízko cíle zastavila? Kdyby nebylo její zastávky, její běžecký čas mohl být o dvě minuty lepší. Gladys vysvětlila, že se několik stovek metrů od cílové pásky zastavila, aby se pomodlila. Řekla: „Napadlo mne, že až proběhnu cílem, můj život se změní. Věděla jsem, že někteří lidé potřebují povzbudit. Je snadné nechat se zmalomyslnět a mít negativní postoj. Proto je hodně důležité přemýšlet pozitivně! Je velký rozdíl v tom, jak se potom cítíte a jak se díváte na všechno na světě.“ A pak pokračovala: „Já jsem ve svém životě měla spoustu překážek, ale Bůh byl vždycky se mnou.“ Když jí bylo 11 roků, nakazila se dětskou obrnou, ale později se uzdravila. Jako matka pěti dětí ztratila svého syna Kevina, který zemřel kvůli nádoru v mozku. Nakonec, asi dva roky předtím, než dosáhla světového rekordu, jí zemřel manžel. Právě kvůli jejímu pozitivnímu postoji ji světový tisk přejmenoval na „Gladiátorku“. Titulek článku v NBC zněl „Tajemství 92leté běžkyně maratónu: myslete pozitivně!“

Gladys je členkou Církve adventistů sedmého dne a je živým příkladem adventistické zdravotní reformy. Jí vegetariánskou stravu a žije aktivním životním stylem. Ale to, co zvlášť zaujalo pozornost tisku, je její pozitivní postoj k životu. Pozitivní přístup k životu je pro úplné zdraví velmi důležitý. Apoštol Pavel věřícím v Tesalonice radil, aby v životě dělali tři věci, které jim pomohou udržovat pozitivní postoj: „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte a za všech okolností děkujte“ (1Te 5,16–18). Přemýšlejme postupně o těchto třech podnětech.

Radost

Ježíšův život byl naplněn radostí. Tuto radost chtěl předat i svým následovníkům: „To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“ (J 15,11). Ellen Whiteová napsala: „Byli jsme povoláni proto, abychom zachytli odlesk Božího úsměvu a předávali ho dalším“.

Můj otec kvůli zranění zad trpíval velkými bolestmi. Často mu po ránu chůze dělala velké problémy, a přesto lidi zdravil s úsměvem. Když se ho ptali, jak se cítí, jeho obvyklou odpovědí bylo: „Cítím se ohromně.“ Mně se jeho radost v kontextu jeho bolesti zad zdála pokrytecká. Jednou jsem se ho zeptal: „Tatínku, jak můžeš lidem říkat, že se cítíš ohromně, když vím, že trpíš bolestí? Jak je možné, že máš na tváři úsměv namísto bolestivé grimasy?“ Odpověděl mi: „Smích je služebník. Pomáhá mi obracet pozornost od sebe k druhým.“ Dozvěděl jsem se, že jeho tajemství, jak zůstat pozitivním za každých okolností, leželo v tom, že si zpaměti opakoval naučená zaslíbení Bible a předával je druhým. Jedním z jeho oblíbených veršů Bible byl Ž 34,6: „Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.“ Otcův úsměv a biblická zaslíbení byly pozitivními dary, které naplnily jeho život požehnáním.

Úsměv je viditelným důkazem vnitřního pozitivního postoje. Výzkumníci z Wayneovy univerzity zjišťovali, jaký vztah existuje mezi intenzitou smíchu a délkou života. Tým ze zmíněné univerzity zjistil, že lidé, kteří se umějí opravdově smát, se dožívají v průměru o pět let vyššího věku než ti, kdo se nesmějí vůbec nebo jen chabě.

Radostný postoj však je ještě hlubší než pouhý úsměv nebo smích. Radostný postoj je darem, který nám pomáhá procházet bolestí. Ve špatných okamžicích života nám radost pomáhá naplňovat Boží plán tím, že si představujeme vítězství. Ježíš vydržel utrpení, „pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž“ (Žd 12,2; ČSP). Ellen Whiteová k tomu napsala: „Víra v Boží lásku a svrchovanou prozřetelnost ulehčuje břemeno starostí a pečování. Naplňuje srdce radostí a spokojeností v příjemných i nepříjemných životních situacích.“

Povšimněme si také toho, že Ježíš nepovažoval radost a emoce za totéž. Okolnosti dokážou ovlivňovat naše pocity. Ježíš se v Getsemane modlil: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich“ (Mt 26,39). Jeho emoce byly otřeseny vědomím, že bude odloučen od Otce, avšak pozitivní postoj mu umožnil vykreslit na plátno agónie obraz vítězství.

Radost je postojem nebe. Při stvoření země „všichni synové Boží propukli v hlahol“ (Jb 38,7). Poselství anděla při Ježíšově narození znělo: „Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid“ (L 2,10). Ježíš během své služby odhalil, že „právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání“ (L 15,10). Popsal také, že vstup do nebe znamená vejít „do radosti svého Pána“ (Mt 25,21). Proto není divu, že Pavel věřící vybízí: „Radujte se v Pánu vždycky“ (Fp 4,4). Radost nám umožňuje zakoušet optimizmus nebe uprostřed epidemie pesimizmu na světě.

Modlitba

Modlitbu „bez přestání“ (1Te 5,17) můžeme zakoušet jedině tehdy, když budeme mít životní modlitební postoj. Modlitba nám dává „Kristovo myšlení“ a pomáhá nám, abychom všechno viděli Božím pohledem. Ellen Whiteová napsala: „Modlitba je dýchání duše a je tajemstvím duchovní síly.“ Národní institut zdraví Spojených států financuje od roku 1990 výzkum, který se zabývá vztahem mezi spiritualitou a zdravím. Jeff Levin ve své knize Bůh, víra a zdraví shrnuje výsledky výzkumu v této oblasti. Dopadem modliteb na zdraví se zabývá řada studií. Jako příklad lze uvést výzkum, který prováděl Dr. Marc Musick se skupinou 4 000 studentů ze Severní Karolíny. Důležitým zjištěním bylo, že čím více se lidé zapojovali do studia Bible, čím více se modlili, tím sami sebe považovali za zdravější. Epidemiologové zjistili, že to, jak člověk sám hodnotí svoje zdraví, bývá nejspolehlivějším indikátorem celkového zdraví.

Vděčnost

Ellen Whiteová napsala: „Nic nepodporuje naše tělesné a duševní zdraví lépe než projev vděčnosti a chválení.“ Vděčnost vychází z přesvědčení, že „každý dobrý dar a každé dobré obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel“ (Jk 1,17). Bůh je dobrotivý a štědrý. To se projevilo již v zahradě Eden, stejně tak jako v dnešním nedokonalém světě. Když se naladíme, abychom vnímali Boží dobrotu, bude z našich srdcí plynout vděčnost a chvála. Náš duch se pozvedne k chválám, naše myšlení bude hledat Boží vůli a naše dobré činy vůči druhým lidem nás spojí s „Pomocníkem shůry“. Jako adventisté sedmého dne prožíváme sobotu jako den vděčnosti, během něhož vkládáme naše starosti na Boha a zakoušíme krásu spasení. Když Boha chválíme za dobrotu, kterou projevuje v našich životech, přijímáme požehnání soboty. Chci nás vybídnout, abychom užitek soboty přijímali i během týdne tím, že si každý den uděláme „přestávku k odpočinku“, abychom si uvědomili Boží dobrotu a vyjádřili mu svoji vděčnost. Být vděčný znamená, že si budeme uvědomovat Boží dobrotu v našich životech. Vděčnost je však zaměřena i do budoucnosti, když vidíme Boží dobrotu ve světě, který přijde. Zrak naděje vidí, jak Bůh působí v tomto nemocném světě, a vykládá přírodní katastrofy jako znamení blízkého návratu Ježíše. Naděje nejen budí a posiluje vděčnost, ale také upevňuje zdraví. Adventistický průkopník a lékař John Harvey Kellogg řekl: „Naděje je nejmocnější povzbuzující prostředek pro naše tělo.“ Naděje silně ovlivňuje naše tělesné, duševní i duchovní zdraví. Onkolog Jerome Groopman propojil naději a uzdravení ve své knize Anatomie naděje takto: „Jasná uvědomělá naděje nám dává odvahu konfrontovat okolnosti, ve kterých se nacházíme, s naší schopností je překonat. Pro všechny moje pacienty je naděje – opravdová naděje – stejně důležitá, jako všechny ostatní léky.“

Prožívejme pozitivní postoj nebes: „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte, za všech okolností děkujte“ (1Te 5,16–18). Ať se v životě každého z nás naplní Janovo přání: „Aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv – tak jako se dobře daří tvé duši“ (3J 1,2).

Otázky ke společnému přemýšlení

1. Když se zamýšlíme nad svými životy, které tři bariéry nám brání v zaujímání pozitivního postoje? Jak nám mohou pomoci tři principy zmíněné v této přednášce změnit naše postoje?
2. Který ze tří zmíněných principů je nejsnazší uskutečnit? Který bude nejobtížnější? Proč si to myslíte?
3. Radost, modlitba a vděčnost jsou popsány jako faktory, které pomáhají celostnímu zdraví. Uveďte konkrétně, jak vám napomohly, abyste se cítili dobře?