V Karlových Varech bude společná Večeře Páně

Obraz Poslední večeře – Leonardo da Vinci.

V pátek 14.11. se sejdou na celém světě adventisté sedmého dne ke společnému uvažování nad Božím slovem a k modlitbám. Členové a přátelé sokolovského sboru se sejdou od 18.00 hodin v modlitebně adventistů v Karlových Varech. Modlitebna se nachází v Plzeňské ulici. Na programu setkání bude kromě čtení také společná Večeře Páně členů a přátel chebského, sokolovského a karlovarského sboru. Všichni jsou srdečně zváni!

Šestou přednášku s názvem Jak můžeme oslovit svět poselstvím o Ježíši? napsal Arthur Stele, místopředseda Generální konference, ředitel Biblického badatelského institutu církve adventistů:

Když přemýšlíme o pověření, které dal Ježíš svým učedníkům, než odešel z této země (Mt 28,18–20), nedovedeme si příliš představit metodu či strategii,jak je možné takto ohromný úkol splnit. Ježíš vybízí své následovníky, aby představili evangelium všem národům a etnickým skupinám po celém světě – a to včetně sekularizovaných oblastí či tam, kde lidé věří různým pověrám.

Jak tedy máme oslovit svět poselstvím o Ježíši? Písmo odhaluje, že Ježíš měl jasnou představu o svém poslání. Při setkání se Zacheem Ježíš jasně definoval klíčový prvek svého poslání.

Zacheus si velice přál, aby mohl uvidět Ježíše. Možná se domníval, že mu Ježíš může nabídnout něco, co si nemohl pořídit za peníze. Proto si Zacheus naplánoval způsob, jak Ježíše uvidí. Chtěl to však udělat tak, aby zůstal nepoznán a nepovšimnut. Pravděpodobně se nejprve pokusil vmísit do zástupu a zahlédnout Ježíše aspoň zdálky – to se mu ale nepodařilo, protože byl malého vzrůstu. Vymyslel tedy jiný způsob. Představil si, kterou cestou Ježíš půjde, a nějakou dobu předtím vyšplhal do koruny stromu. Domníval se, že je to jedinečný způsob, jak zahlédnout Ježíše a přitom zůstat skrytý.

Jenže vše se ubíralo jiným směrem. Když Ježíš procházel opodál, pohlédl vzhůru a Zacheus uslyšel, že vyslovil jeho jméno. Začal si uvědomovat: Nejsem to já, kdo hledá způsob, jak uvidět Ježíše, ale je to Ježíš, kdo hledá mne! „Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: ‚Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě‘ (L 19,5).

Začal si asi klást otázky: Co mínil Ježíš slovy „musím zůstat v tvém domě“? Proč řekl „musím“? Proč chce zůstat v mém domě? Chce mne snad obvinit za moje krádeže a zlé činy? Co Ježíš ve skutečnosti zamýšlí? Co je hlavním cílem jeho návštěvy?

Když lidé viděli, že Ježíš jde navštívit dům celníka, začali reptat: „On je hostem u hříšného člověka!“ (L 19,7). Ježíš svoji návštěvu zakončuje vysvětlením, proč ji „musel“ uskutečnit – a tím odhalil cíl a definici svého poslání: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (L 19,10). Ježíš tím naznačil, že vždy, když budeme mluvit o jeho činech, je třeba vidět je ve světle jeho života a služby. On přišel, aby hledal a zachraňoval, ne aby hledal a trestal.

I dnes Ježíš vybízí své následovníky, aby se ztotožnili s cílem jeho poslání. Ježíš hledá spolupracovníky, kteří přijmou jeho poslání za své. Náš Vykupitel touží po tom, aby ve mně a v tobě našel někoho, kdo bude jeho poslání prožívat praktickým způsobem. Jak by dnes mohly vypadat naše sbory, kdybychom prakticky prožívali naše poslání? Jaká atmosféra by v našich sborech převažovala? Jak by se v nich cítili mladí lidé?

Je škoda, že mladí lidé někdy ve sborech vidí, jak někteří věřící berou vážně pouze jednu část našeho poslání – tu o hledání a přivádění lidí dovnitř církve, ale už nikoliv onu část, která se týká péče o lidi, kterou lidem prokazoval Ježíš. Když někdy ve statistikách mnoha našich sborů sledujeme úbytek členů, je zřejmé, že je třeba něco změnit. Potřebujeme reformaci, která způsobí, že plně přijmeme Ježíšovo poslání.

Ježíš ve své službě kladl důraz na význam lásky, odpuštění a následné péče. Proto se nestyděl přijít mezi lidi, které společnost považovala za hříšníky a vyvržence. Proto opustil zástup, který jej obklopoval, a navštívil Zachea, výběrčího daní. Není bez zajímavosti, že Lukáš v evangeliu nepíše, že by Ježíš na návštěvě v domě hříšného Zachea vyslovil nějakou výtku či pokárání. Ježíš mu prostě pouze projevil svoji lásku a přijetí.

Když se Zacheus podíval na Ježíše, uvědomil si, že Ježíš nesleduje žádný jiný cíl než ten, aby mu pomohl a spasil jej. Ježíšova láska nejen přivedla Zachea k obrácení, ale zároveň vedla k proměně a k nápravě jeho života.

Ellen Whiteová napsala: „Kristus přišel proto, aby přinesl spasení každému člověku. Na kříži Golgoty zaplatil nekonečně vysokou cenu za ztracený svět. Jeho sebezapření, sebeobětování, nesobecké působení, jeho pokora a nade všechno to, že obětoval svůj život, svědčí o hloubce jeho lásky ke ztracenému člověku. Přišel na svět proto, aby hledal a zachraňoval ztracené. Jeho posláním byla záchrana hříšníků z každého národa a jazyka. Za všechny zaplatil cenu, aby je vykoupil a přivedl do společenství s Bohem. Nepominul nikoho – ani největšího hříšníka; zaměřil se zvlášť na ty, kteří spasení potřebovali nejvíc. Čím větší byla potřeba proměny těchto lidí, tím hlubší o ně projevoval zájem, tím větší byl jeho soucit a tím vážnější vynakládal úsilí. Jeho milující srdce zraňovala hloubka pádu těch bezmocných, kteří potřebovali jeho proměňující moc nejvíc.“ Kristův život jasně představuje, že změn v lidském životě je možné dosáhnout spíše láskou a péčí než poučováním, konfrontací či kritikou. Ellen Whiteová opakovaně zdůrazňovala: „Musíme být připraveni na to, že se budeme setkávat s projevy nedokonalosti u mladých a nezkušených lidí. Kristus nás však žádá, abychom je usměrňovali v duchu pokory, a činí nás odpovědnými za to, jestli v nich vyvoláme malomyslnost a zoufalství. Pokud nebudeme každý den pěstovat vzácnou rostlinu lásky, octneme se v nebezpečí, že budeme jednat povrchně, bez soucitu, tvrdě a kriticky a budeme si vážit své vlastní spravedlnosti, přestože budeme postrádat spravedlnost, kterou vyžaduje Bůh.“

Hřejivé, láskyplné a pečující sbory jsou místy, kde lidé cítí, že jsou přijímáni za každých okolností. Lidé do takových sborů chtějí přicházet a mají touhu tam přivádět svoje přátele a blízké. Navíc, pokud bude každý člen sboru laskavým člověkem podobným Kristu, stane se živým, chodícím „magnetem“, který bude lidi přitahovat ke Kristu a do jeho království.

Kromě toho, že Ježíš zemřel za hříšníky, sloužil také lidem, se kterými se setkával, a naplňoval jejich tělesné, duševní, emocionální a duchovní potřeby. Mnoho času trávil uzdravováním lidí a péčí o ně. Samozřejmě že jeho prvořadým cílem bylo jejich spasení a věčný život. Ježíš však věděl, že lidé spasení přijímají pouze tehdy, když jim je nabídne někdo, kdo je miluje, pečuje o ně a naplňuje jejich potřeby.

Nezapomeňme nikdy na to, co je cílem Ježíšova poslání. Vždyť On nás vysílá k druhým se stejným úkolem. Pokud to s oslovením světa myslíme vážně, měli bychom se řídit Kristovým příkladem. Musíme si vzájemně projevovat víc lásky. Buďme však laskaví i vůči chybujícím, vůči mladým lidem, vůči našim sousedům a všem, kdo ještě nepoznali Krista. Projevujme více lásky vůči Bohu a jeho slovu a víc oddanosti našemu poslání.

Lidé, kteří sami okusili Kristovu lásku, nemohou nemilovat druhé a chtějí jim o něm vydávat svědectví. Prosme Boha, aby se Kristovo poslání stalo i naším posláním. Když přijmeme Kristovo poslání za své, naplní se na nás jeho zaslíbení, že s námi bude až do skonání světa a že požehná naše úsilí úžasnou sklizní při žni. „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (L 19,10).

Otázky ke společnému přemýšlení

1. Je možné shrnout definici Kristova poslání do jednoho slova? Které slovo by to bylo?
2. Ježíš nikoho neodsuzoval. Je možné říci totéž o jeho dnešních následovnících?
3. Znáte někoho, kdo odpověděl na Boží lásku a přijal Krista jen proto, že se setkal s láskou některého následovníka Ježíše Krista? Sdílejte společně tyto zkušenosti.