Marie Immaculata: Bůh mě zachránil před smrtí

Do sboru adventistů na Kraslické v Sokolově přijela na romskou bohoslužbu řádová sestra Marie Immaculata Konvalinková společně s dvěma přáteli, vyléčeným narkomanem Honzou a jeho adoptivní maminkou. Marie i Honza vyprávěli přítomným svůj příběh.

Honza (na snímku vpravo) vzpomínal, jak se jako třináctiletý dostal z dětského domova do adoptivní křesťanské rodiny. Zpočátku byl šťastný, dokonce se hned ve 14 letech nechal pokřtít, ale později sešel na špatnou cestu a podlehl drogám. Doba, kdy fetoval, bral drogy a také žil na ulici trvala více jak deset let. Několikrát se i léčil v psychiatrických léčebnách Béřkovice, Bohnice, žil v komunitě s podobně postiženými lidmi. Nyní pracuje jako zdravotní ošetřovatel v Liberci na chirurgii a užívá si „svobodu“. Drogy již dva roky nebere a znovu se vrací k víře.

Příběh, který poté vyprávěla řádová sestra Marie Immaculata, otřásl i těmi nejotrlejšími posluchači. Také ona měla co do činění s drogami, ale také alkoholem a sexuální závislostí.  S pitím začala v 11 letech, kdy ji o dva roky starší kamarádi pozvali na víno. Po prvním napití se cítila uvolněná a šťastná a nastartovala tak svoji cestu závislosti. Popíjela slivovici a „čůčo“ s alpou, ve 14 letech přidala další opiáty a od 17 let byla pervitinu. „Pocházela jsem z křesťanské rodiny,“ vyprávěla Marie, „můj otec byl kvůli víře pronásledovaný a byl politickým vězněm. Ve škole mne proto učitelé ponižovali, zesměšňovali. Měla jsem trauma stát u tabule. Vy možná víte, jaké to je být diskriminovaný,“ hovořila k přítomným Romům nynější řádová sestra. „Mně třeba učitel říkal: „Tak co, jak ses na dnešní den naučila, ty kostelní kryso?“ vzpomínala Marie na důvody, proč utíkala tak malá do světa drog a opiátů.  Žila v Uherském Hradiště  s rodiči a 4 sourozenci, sama je z dvojčat.

Marie byla ve 13 letech poprvé znásilněna partou kluků. Něco se v ní tehdy zlomilo, ztratila před sebou svoji hodnotu a od 14 let žila promiskuitním životem. Za sex brala drogy i peníze. „V podstatě nevím od svých 11 do 20 let, co je to být střízlivá,“ smutně vyprávěla. Přesto se v té době „nějakým“ zázrakem vyučila v učebním oboru kuchař – číšník. Moc si přála být umělkyní, ale nikam jinam ji nevzali.  Po škole nastoupila jako kuchařka do nemocnice a pořídila si vlastní bydlení. O byt ji připravila sestra, která u ní bydlela v podnájmu.

Zlomový  okamžik nastal ve chvíli, kdy mohla zemřít pod zříceným stropem na punkovém koncertu 17.2. 1990 ve městě Solnice nedaleko Rychnova nad Kněžnou. Strop haly, kde se konal koncert, se zřítil na ni a spoustu dalších. Stihla se jen v poslední chvíli otočit na břicho a chytnout se za hlavu. Začala se dusit a byla úplně bezmocná. „Ležela jsem přimáčknutá k zemi, nemohla se ani pohnout a hlavou mi běželo – „chcípneš tady, zdechneš jako pes“. Pak jsem viděla velké plátno a na něm se promítal celý můj zpackaný život. Uviděla jsem i mého tátu, který v té době již nežil, jak mi říká, abych žila tak, abych se jednou mohla podívat Pánu Bohu do očí. Stála jsem nad propastí a zbýval mi jen poslední krok k tomu, abych definitivně skončila. Tehdy jsem se rozhodla, že ve svém životě něco změním. Nevěděla jsem ale ještě co,“ vzpomínala Marie. Marii zachránila kamarádka, která ji vyhrabala z hromady sutin. Odvezli ji do nemocnice a lékaři byli udiveni, že nevykrvácela. Po návratu domů čekala, až jí kamarádka přinese drogy, byla těžce závislá. Ale ona nepřišla. Prožívala strašná muka a rozhodla se k již třetí sebevraždě. Chtěla skočit z okna. „Cítila jsem šílený pocit samoty, naprosté opuštění, že nemám žádnou cenu, jsem nemilovaná a křičela jsem z okna zoufalé výkřiky o tom, že mě nikdo nemá rád. A pak jsem zřetelně uslyšela Boží hlas, který mě ujišťoval o své lásce. Tehdy jsem uvěřila v Ježíše Krista, i když jsem se bála, že nebude o mě stát. Byla jsem hodně špatný člověk. Boží láska mě ale zcela pohltila. Žádná droga mi nikdy nedala to, co jsem prožila a co s Bohem stále prožívám. Učila jsem se modlit, začala jsem zase chodit do kostela a přestala jsem pít, kouřit, fetovat, brát drogy a sexuálně žít. Změnila jsem zaměstnání a vařila jsem dětem ve školce,“ popsala svoji změnu chování nynější řádová sestra, která nikdy netoužila po vlastních dětech, a tak se rozhodla pro vstup do kláštera. Stala se Františkánkou, protože ji zaujal podobný osud Františka z Assisi. „František byl také předtím, než dal svůj život Bohu, pijanem. Já se rozhodla, že svůj život obětuji za všechny prostitutky, kriminálníky, narkomany,“ svěřila se a také tak učinila. Navštěvuje věznice, kde dává naději vězněným, pomáhá obětem drog, sexuálního násilí, dělá vychovatelku na dívčím detoxu. Vystudovala střední pedagogickou školu, teologii, prošla psychoterapeutickým výcvikem.

Na romské bohoslužbě byla poprvé. Dostat se na ni provázela řada komplikací. Nejdříve onemocněla s angínou a za týden se jí zablokovala páteř. Do Sokolova se však s Boží pomocí přeci dostala a moc se jí společenství líbilo. Vyznala se zde z lásky k Romům. Do Sokolova ji pozval Vojtěch Pačan (na snímku vlevo), vedoucí romských bohoslužeb na Šenvertu, který se se sestrou potkal letos na multikulturním festivalu ve Vsetíně. Vedla tam seminář o vězení a Vojta se ho s manželkou (na snímku vpravo s Marií) zúčastnil.  Pačanovi připravili na setkání s řádovou sestrou Marií bohaté pohoštění pro všechny účastníky bohoslužby.