Vzpomínka na Petra Lipperta ze Sokolova

Petr LippertV roce 1960 ve věku 21 let zemřel za záhadných okolností Sokolovák Petr Lippert. Tento mladý muž, který pocházel z věřící rodiny místních adventistů a kvůli svému vyznání nesměl  v 50. letech na střední školu, našel v sobě odvahu napsat do tehdejších komunistických novin, Mladé fronty, článek s názvem „Stvořitel se vysmívá“.  To se mu možná stalo osudným. Článek vyšel 20. července roku 1957 v rubrice „Slovo mají čtenáři“. Stál o jeho zveřejnění tak, že redaktorům nabídl svoji celou mzdu, jen když ho otisknou. Redaktoři článek otiskli s výzvou, aby mu lidé na jeho názory sami odpověděli. Napsali: „Napište nám své mínění o dopisu Petra Lipperta. Řekněte své slovo k uvedeným problémům. Pomozte podle svého vlastního přesvědčení ukázat pravdu.“

Redakci zaplavily stovky dopisů mladých i starších lidí, některé byly v komunistickém listu také zveřejněny, většinou ty negativní, podle nichž „stvořitelem je lidstvo“, „ne Bůh člověku, ale člověk Bohu propůjčuje svoji sílu, chytrost, sny a fantazii“ atd.

Dopisy ale nechodily jenom Mladé frontě. Přicházely poštou přímo Petrovi a v nich mu pisatelé naopak většinou vyjadřovali podporu, radovali se z jeho odvahy, společně probírali různá duchovní témata, prosili o pomoc, radu a také chtěli poznávat Bibli a Ježíše Krista. Petr všem odpovídal a z dopisů, které se uchovaly, je znát, že si s mnohými pak psal dlouhodobě. Petr Lippert byl i jinak aktivní. Zúčastňoval se sobotních bohoslužeb v církvi adventistů, natáčel kázání na magnetofon Sonet, který si pořídil jako jeden z prvních. V týdnu pak s kázáním objížděl ty, kteří se do shromáždění nedostali. Hrál na hudební nástroje, fotografoval, filmoval, byl zaníceným radioamatérem a vše, co dělal, dělal stejně zodpovědně, jako odepisoval všem lidem, kteří mu psali. „Petr byl pro mne nedostižným vzorem,“ říká o něm jeho o devět let mladší bratr Bohuslav Zámečník.

Petr začal chodit po poválečném vyhnání Němců z ČR do školy v Německu, protože jeho maminka byla Němka. Mohla se však po čase vrátit a on pokračoval ve výuce ve škole v Habartově a později v Sokolově. Onemocněl a dlouhodobě se léčil v plicní léčebně v Košumberku. Když se po roce a půl a absolvované operaci plic vrátil, nastoupil do učebního oboru lakýrník a malíř písma. Po vyučení pracoval jako lakýrník na OSP v Sokolově. Tři roky po tom, co si začal veřejně dopisovat s lidmi o Bohu, se vrátil z jedné nedělní směny a nebylo mu dobře. Druhý den zůstal doma a odpoledne ho odvezla sanita. Další den odpoledne za přítomnosti maminky v nemocnici zemřel. Byl malátný, neměl sílu, říkal jí, že cítí, jak mu ubývají síly, že necítí nohy, ruce a najednou zemřel. Pitva se nekonala a příčina smrti byla určena jako „srdeční selhání“. Mnozí jeho blízcí mají podezření, že po velkém ohlasu a rozruchu vyvolaném dopisem a reakcí Mladé fronty i lidí se účastnila na jeho smrti komunistická policie StB.

Článek „Stvořitel se vysmívá“  a několik ohlasů na něj je v dalším příspěvku. (hk)