Kázání Aleny Novákové 20.9.

???????????????????????????????Takovou rozbuškou nebo takovým prvním podnětem této mé úvahy byl jeden kratičký odstavec v naší jitřence (kniha pro každodenní ranní duchovní zamyšlení). V textu ze 7.  června se píše:  „I farizeové se zpočátku domnívají, že by to mohl být Mesiáš. Jenže díky svému vzdělání přemýšlejí jinak než prostí lidé. Mesiáš přece musí respektovat a dodržovat Mojžíšův zákon, pokud je pomazaný samotným Hospodinem“. Byl to komentář k příběhu zaznamenanému v evangeliu podle Matouše 12/1-3, kde farizeové kritizují učedníky za to, že mnou v sobotu obilí. Farizeové nedokážou uvěřit, že Ježíš je Mesiáš jen díky svým představám. Oni byli ti, kteří stejně jako ostatní Židé očekávali Mesiášův příchod, a když se s ním setkávají tváří v tvář, nedokážou uvěřit jeho slovům jen proto, že Ježíšovo chování neodpovídá představám, které si o Ježíši vytvořili. Oni nedali Pánu Bohu šanci, aby věci zařídil, jak chce on sám.

1)Představy nám zabraňují uvěřit Ježíšovým slovům

Pojďme se podívat ještě na jeden příběh, který najdeme také v evangeliu podle Matouše 20/1-16. Myslím, že ten příběh mnozí znáte a představy v něm opět hrají hlavní roli. Denní mzda dělníka na vinici činila 1 denár. Všichni ti dělníci, kteří přišli na vinici již ráno a pracovali celý den, si představovali, že nutně musí dostat více peněz, než ti, kteří pracovali jen několik hodin. A když se tak nestalo, byli roztrpčení, ačkoliv dostali to, co jim bylo na začátku slíbeno, Je tam napsáno, že reptali proti hospodáři. Nelíbilo se jim, že nesplnil jejich očekávání.

2) Naše nesplněná očekávání způsobují roztrpčení – narušují vztah

Třetí příběh plný očekávání najdeme ve Starém zákonu knihy 2. Královské 5/1-19. Je to příběh Námana syrského, který většinou všichni dobře známe. Tak tenhle Náman velmi vážně onemocněl a jako každý nemocný člověk nejvíce toužil po uzdravení. Toužil po něm tolik, že uvěřil malé holce, cizince, že existuje prorok, který jej může uzdravit a vydal se za ním kus světa. Nevíme, jaké byly Námanovy představy o způsobu jeho uzdravení. Možná si představoval, že na jeho uzdravení použijí různé masti, lektvary, pilulky. To nevíme. Co ale z jeho reakce víme, že jeho představy se naprosto lišily od toho, co pro něj bylo připraveno. Měl se kvůli svému uzdravení namáčet ve špinavé řece.  To bylo něco tak odlišné od jeho představ, že kdyby ho tehdy jeho přátelé nepřemluvili, aby to alespoň zkusil, nikdy by se neuzdravil a pravděpodobně by velmi brzy umřel.

3) Naše představy nám mohou zabránit v Božím uzdravení, mohou zabránit v uskutečnění Božího plánu

Jedním z největších omylů lidstva v době Ježíšově byl ten, že Ježíš přišel izraelský národ osvobodit od nadvlády Římanů. Taková byla jejich představa. Ale Ježíš nic takového neměl v plánu. Nepřišel na tuto zem, aby v jedné lidské epoše zlepšil životní podmínky jednoho národa. Přišel, aby spasil všechny lidi ze všech národů a napříč celými dějinami lidstva na této Zemi. Jejich představa toho, co pro ně Ježíš může udělat, byla takováto a skutečnost byla takováto. A přesto to pro některé znamenalo velké nepochopení, ba i zklamání.

4) Naše představy nám mohou zabránit přijmou Boží dary, které nám chce Bůh dát

Nemyslím si, že by představy jako takové byly něco špatného. Pro nás lidi je přirozené, že si vytváříme představy nejen o Bohu, ale i o životě, o partnerovi, o dětech, o životě jako takovém, o lásce, o vztazích, o církvi, prostě o všem, co je kolem nás. Není nic špatného na tom mít své představy, je ale nedobré se nechat jimi vláčet. Ve vztahu k Bohu a ke světu je třeba mít na paměti, že Boží cesty jsou nevyzpytatelné

Dovolte mi vložit do tohoto kázaní jednu osobní zkušenost. Kdo mě zná trochu blíže, ví, že když nemám dobré období, tak fňukám. V tomto období obvykle nevidím věci takové, jaké ve skutečnosti jsou, ale vidím je jaksi černě. Obrazně si škrábu ty svoje rány a nevidím nic než ten svůj problém. Obracím se k Bohu a prosím ho, aby ten můj problém vyřešil. A víte. co se potom stane? Nebo alespoň co se pak již několikrát stalo. Pán Bůh nevyřešil můj problém, ale postavil mi do cesty člověka, který měl v mých očích ještě větší problém. Nasměroval můj zrak na problémy někoho jiného a můj problém se rozplynul. Boží cesty prostě nejsou naše cesty. Izajáš 55, 9: Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

Přistupujme tedy k Bohu, k životu, ke sboru, k druhým lidem s pokorou v srdci, že nebude vše takové, jak si představujeme, tak jak si přejeme. Věřím, že pak budeme moci přijmout stejná požehnání jako mnoho těch lidí, o kterých se dozvídáme ze stránek Bible. Těch, kteří měli jistě také své představy, ale dokázali se jich vzdát na Boží pokyn. Kdyby vás teď rychle nikdo nenapadal, mohu jmenovat Abrahama, Mojžíše, Jeremiáše, Marii, apoštola Pavla a mnoho dalších. Ti všichni dokázali své představy opustit a nechat se vést, i když jejich cesty byly podivuhodné a nevyzpytatelné.

A my se teď můžeme rozhodnout: opustit své představy a zažít plnost Božího požehnání, nebo zarputile trvat na tom, že naše představy se musí naplňovat a přijít tak o důvěru v Boží slovo, o dobrý a úzký vztah s Pánem Bohem, o jeho uzdravení a o jeho dary v plnosti.

Kéž nám Pán pomáhá v našem rozhodnutí, jak naložíme s našimi očekáváními.