Představujeme Agátku Dugovou…

Agátka s dědou

Už brzy dvanáctiletá Agátka Dugová chodí do 6. třídy ZŠ Běžecká v Sokolově, kde se specializuje na sport. Baví ji míčové sporty a atletika. Se svou kamarádkou ze školy Nelou se již pět let věnuje kroužku horolezectví v místním Domově dětí a mládeže. Agátko, co na takovém kroužku děláte?„Lezeme na umělé stěny, ale vyjíždíme i na skutečné skály, nejčastěji na Šibeničák v Lokti.“ Agátka se účastní horolezeckých letních táborů, 4x za sebou se umístila na 1. místě v soutěži ve všestrannosti. „S třiceti dalšími dětmi jsem soupeřila v několika disciplínách – záchranář, bouldering (lezení do strany), lezení na čas a motání uzlů.“ Jejím snem je vylézt na horu K2 v Pákistánu. Ráda by studovala na sportovním gymnáziu a poté na vysoké škole nějaký medicínský obor. V profesním životě by chtěla sloužit lidem jako členka horské služby.

Kromě sportu ráda čte, nejčastěji romány a knížky o horách. Líbí se jí staré české filmy a komedie, nejoblíbenějším filmem je však francouzká komedie s Belmondem v hlavní roli – Zvíře. Ze všech jídel má nejraději svíčkovou. Nejlepší Agátčinou kamarádkou je Markétka Procházková z Březové. „S Markétkou si rozumím, kromě jiných společných zájmů také ráda čte a plave.“ V sobotu chodí Agátka do sboru adventistů, kde má další dobrou kamarádku, Valču Kováčovou. „S oběma trávím čas i během týdne. Scházíme se a někdy u sebe i přespáváme.“ O sboru Agátka říká: „Je tu s námi Bůh a mám tady lidi, které přes týden nevidím. Ráda si s nimi povídám, nejvíc s Chajdovci, Péťou Pánkem a dalšími.“ Agátka čte Bibli, nejvíce ji oslovuje příběh Noeho.
Agátka žije s maminkou a sestrou Štěpánkou v Sokolově. Má to kousek také ke svému dědovi Bohoušovi a babičce Alence. Své nejbližší má velmi ráda a říká o nich: „Moje maminka je moc hodná, má velkou trpělivost a je kreativní. Společně vytváříme různé věci, přáníčka, zdobíme krabičky a vyrábíme z nich tužkovníky, chodily jsme spolu na keramiku, mamka dokonce vyhrála 2. místo v keramické soutěži. Chodíme do přírody, na výlety a výšlapy. Pracuje jako vrchní laborantka na histologii. Ségra Štěpánka je už sice dospělá, je jí 24 let, ale pořád je hravá, blbneme spolu. Povídáme si ale i o vážnějších věcech. Štěpánka pracuje ve stacionáři v Chodově, kde pomáhá malým dětem. Jednou za týden navštěvuju svého tátu Štefana, který s námi nebydlí. Chodíme plavat, jezdíme na výlety a v létě na houby. Často také docházím k babičce a dědovi, někdy jim pomáhám na zahrádce. Pravidelně každý pátek večer k nim chodíme na zahájení soboty. Společně tam přemýšlíme o Pánu Bohu. Můj děda Bohouš je úplně skvělý člověk. Má akorát jednu chybu. Neumí totiž říct ne, je hodně obětavý.“
Agátko, je něco, co by sis nejvíc přála? „Přeju si mír Tibetu, aby byli všichni lidé věřící a aby si odpočinuli.“ Co si myslíš o Bohu? „Je super. Miluje lidi, i když udělali něco strašného, obdivuji ho.“

Ivana Látalová

Tip na čtení od Agátky Dugové: Hory, má panenko!

Tuto knihu napsal známý horolezec Radek Jaroš se svojí dcerou Andreou Jarošovou. Zobrazuje jejich skutečný život. Vypráví, co prožili a jak se k sobě víc sblížili. Tato kniha je zajímavá a vtipná.

Agátka, očima svého dědy Bohouše Zámečníka

Agátka je moje vnučka a já její děda. Jinak to snad ani nemůže být.  Koncem května dovrší dvanácti let a já si ji pamatuji jako malou dost málo, protože jsme od sebe bydleli dost daleko a viděli jsme se sporadicky.

V roce 2010 na podzim jsme se přistěhovali do Sokolova, a protože teď bydlíme nedaleko od sebe, vídáme se častěji. Zvykla si k nám chodit a my jsme rádi, když je u nás. Za ty necelé čtyři roky jsem zaznamenal několik zajímavých věcí. Například:  23. 10. 2010 měřila 128 cm. Udělali jsme si na stěně v pracovně čárku. V průběhu času jsme těch čárek udělali ještě několik a při posledním měření 16. 2. 2014 jsme naměřili 150,5 cm.

Poznal jsem Agátku jako zarputilou sportovkyni. Ráda leze po výškách, proto je už pátým rokem  členkou lezeckého kroužku. Má výhodu, ve svém pokoji má pravou, lezeckou stěnu, kde může trénovat. Když ve škole přecházela na druhý stupeň, vybrala si sportovní školu. Ráda běhá, skáče do dálky i do výšky. Když přijde k nám, ráda jezdí na ortopedu. Nejprve volila krátké úseky 3 – 4 km , ale v poslední době musí zdolat „trasu“ 20 km.

Má ráda hudbu, hraje na zobcovou flétnu a chodí do „hudebky“ na příčnou flétnu. Ráda čte a nejvíce má ráda atlasy a encyklopedie.

Ve sboru se moc neprojevuje, ale když jsme spolu jako rodina a společně vstupujeme do soboty, diskutuje, čte a pozorně poslouchá. Potom přicházejí otázky, nad kterými se kolikrát musím zamýšlet, abych jí dal uspokojivou odpověď.

Má ráda svoji maminku a sestru a snaží se doma pomáhat. Také u nás ji rádi přivítáme, protože má vždycky nějaké překvapení. Nějakou soutěž, hru, nebo přinese nějaký obrázek, který namalovala, nebo malý dárek, který sama vyrobila. Máme spolu hezký vztah, věřím, že i její poznávání Boha je dost ovlivněno tím, co vidí a slyší v rodině. Jsem moc rád, že mám takovou bezva vnučku a přeji všem dědečkům, aby mohli prožívat takový hezký vztah, jaký máme spolu.

Agátka není bez chyby. Je toho dost, o čem bychom mohli mluvit. Ale jsem přesvědčený o tom, že se všichni učíme a hledáme tu správnou cestu. A na to nám nemusí být dvanáct let.