lindtner3Kázání Martina Lindtnera na biblický text

Jan 6,16-21: 16Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, 17nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel. 18Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. 19Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, 20ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ 21Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.

Osnova:

  1. Krize Janových čtenářů
  2. Naše krize (osobní/církve)
  3. Zvěst příběhu do krize (ON, my)
  4. Závěr (cesta vs. cíl)

1. Krize Janových čtenářů: (Pozvání do světa Janových posluchačů)

První posluchači 2-3 generace křesťanů. Jejich víra čelí třem tlakům. Krize. Jan se snaží probudit jejich víru k životu.

  • Po r. 70 (zničen chrám) se rodí rabínský judaizmus – hledá novou identitu – vymezuje se vůči mesiánským skupinám (křesťanům). Je kázeňsky přísný. Život soustředěný do synagog a na studium Tóry. Různá židovská hnutí při synagogách – buď se přizpůsobí, nebo jsou vyloučeni. ⇒ vykořenění a ztráta rodinného, sociálního, náboženského zázemí ⇒ moře v Bibli symbol chaosu, nejistoty, Žalm 69, 2-3, 15-16.
  • První všeobecné pronásledování Domitian. Snaha o posílení kultu císaře na veřejných shromážděních, kde se mají obyvatelé římské říše poklonit císaři. Přítomen úředník, který vydával poklonivším se osvědčení. Snadná identifikace křesťanů – pronásledování.
  • Ježíš Kristus stále nepřichází.

⇒ Krize víry:

  • Na čí straně je pravda?
  • Stojí nám to vůbec za to?
  • Centrální výzva Janova evangelia je příhodná: Zůstaňte v tom všem ve mně!

⇒ Nejistota, chaos, temnota, opuštěnost Bohem – to vše jsou kulisy našeho příběhu (moře, večer, tma, opuštěnost Ježíšem)

2. Naše krize – Fáze růstu (osobní/církve) – období krize

Fáze růstu:

  • Chození s Bohem (nadšení z Boží blízkosti, málo znalostí)
  • Učení (studium Bible, poznávání Boha, církve)
  • První úspěchy (sdílení víry)
  • Krize (nejčastěji mezi 30-50 rokem života)

Charakteristika osobní krize:

  • Ztráta jistot – všechny dosavadní jistoty nedostatečné
  • Zpochybňování všemu čemu věříme a vyznáváme
  • Pocit opuštěnosti Bohem – vzdálený

⇒ Nejistota, chaos, temnota, opuštěnost Bohem – to vše jsou kulisy našeho příběhu.

Krize církve po fázi úspěchů po sametové revoluci – období stagnace.

Zde se protíná svět Janových čtenářů a svět náš. Jan píše lidem, jejichž víra je v ohrožení. Píše lidem (společenství), kteří prožívají krizi víry.

3. Zvěst příběhu do krize (ON, my)

MY:

  • Učedníci se: Nemodlí…moře se nebojí…ulekli se Ježíše. V přístupu učedníků ke krizi se zrcadlí náš způsob vypořádání se s krizí víry. My bychom si na ten stav i zvykli (moře, nejistota, temnota, opuštěnost). Smířili se. Rezignovali. Sami zápasíme s mořem. Už ani nevoláme, protože už nepočítáme s Bohem, protože se jeví, že on už nepočítá s námi. Nejsme připraveni na nečekané zjevení. Naše nepřipravenost není pro Boha překážkou. Nečekaný příchod Boha nahání strach…Možná jste už zažili to uvědomění si…aha tak on ten přece jenom je skutečný a živý.

ON:

  • Čekali na něj, ale on nepřicházel…Bůh nás vystavuje své nepřítomnosti, opuštěnosti, temnotě – nechá nás projít krizí. Proč? Opravdové přátelství vzniká až po krizi a jejím překonání. Další fáze růstu křesťana je fáze stažení se dovnitř. Vzniká opravdové přátelství. Získávám niterný vztah s Bohem. Druhé obracení. Ne víra přejatá ale osobní. Růst.
  • uviděli Ježíše kráčet po moři a blížit se k lodi…Bůh vstupuje do naší krize (chaosu, nejistoty, temnoty, opuštěnosti). Přichází ovšem způsobem (po moři) nečekaným. Ne po cestě, kterou jsem mu nalajnoval. (Nevšední setkání; prostřednictvím člověka, od kterého bych nečekal, že ke mně může promluvit Bůh; prostřednictvím nečekaných situací /restituce – výzva pro církve, reorganizace, přehodnocení dosavadního života/).
  • Chtěli jej vzít na loď…Bůh, který jedná nezávisle, nespoutaně, svobodně. Bůh, který uniká tehdy, když se ho snažíme zmocnit (viz J 6,15). Nepřichází jako odpověď na naše náboženské úsilí (učedníci se nemodlí, nevolají o záchranu). Přichází zcela svobodně – nespoutaně – v okamžik, který si určí. Tehdy, když na to nejsme připraveni. Ne tehdy, když nám se to hodí.

6.Závěr: (rozdíl moře vs. břeh: cesta vs. cíl)

Druhý zázrak v příběhu – hned se ocitli u břehu, země (břeh je v příběhu protikladem moře – nejistota vs. jistota).

Jan už nepopisuje další cestu (moře, temnota…), ale zaměří naši pozornost na cíl (břeh).

Výsledkem Božího zjevení se v krizi je fáze stažení se dovnitř. Tato fáze je charakteristická tím, že naše pozornost je zaměřena k cíli křesťanství. Tím (cílem), je v životě křesťana Kristus. Ne evangelizační úspěchy, vytříbenost teologických pouček apod.

Ocitáme se u břehu. Máme opět pevnou půdu pod nohama. Nacházíme ztracenou jistotu, která není založena na neomylnosti učení církve, evangelizačních úspěších, ale na opravdovém přátelství s Kristem (břeh, země).

Aby se církev mohla stát znovu znamením (tím, kdo ukazuje a odkazuje ke Kristu) musí projít krizí k další fázi stažení se dovnitř. Není tato fáze teprve před námi?

Kéž nás Hospodin nechá projít krizí, a připraví nám také východisko v nečekaném setkání s Ním. Amen